Vilém Jordan z Cerdagne
Vilém Jordan z Cerdagne | |
---|---|
Narození | 1079 |
Úmrtí | 1110 (ve věku 30–31 let) Tripolis |
Otec | William I, Count of Cerdanya |
Matka | Sança de Barcelona |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vilém Jordan z Cerdagne (francouzsky Guillaume de Cerdagne, katalánsky Guillem II de Cerdanya; † 1109) byl hrabě z Cerdagne, Berga a Conflentu. Přízvisko Jordan získal při pobytu ve Svaté zemi, když se nechal pokřtít v řece Jordán.
Život
Narodil se jako syn hraběte Viléma I. z Cerdagne a Sanchy, dcery barcelonského hraběte Ramona Berenguera I. Roku 1095 zdědil po otci hrabství Cerdagne a s bratrem Bernardem se dělil o Bergu.
Po boku svého strýce[1] Raimonda z Toulouse se vydal na první křížovou výpravu. Roku 1105 se po Raimondově skonu u Tripolisu ujal regentství za jeho nezletilého syna Alfonse a nadále pokračoval ve zdlouhavém obléhání města. Roku 1108 chlapec i s matkou na základě pozvání toulouských leníků odcestoval na evropský kontinent, kde se měl ujmout otcova panství. Do Svaté země naopak připlul Raimondův dospělý syn Bertrand ze Saint-Gilles a očekával, že mu Vilém Jordan přepustí velení obléhání a Tankred mu předá otcovu část Antiochie.[2] Vilém Jordan a ani Tankred s Bertrandovými požadavky nesouhlasili a spor mezi nimi vyřešil až král Balduin I. Vilém Jordan dostal jako odškodnění města Tortosu a Arqu a s Bertrandem uzavřel dohodu o vzájemném dědění v případě nenadálé smrti toho druhého. V krátké době poté byl Vilém Jordan za nejasných okolností zabit.
„ | Hrabě z Cerdagne odjel k městu Arqá, kde se na jednom osetém poli setkal s Frankem, chtěl ho srazit ranou, avšak Frank zabil jeho a zabil ho... | “ |
— Ibn al-Qalánisí[3] |
Dědicem se po zemřelém stal bratr Bernard.
Reference
- ↑ Raimond byl Sanchin polobratr. Jejich matkou byla Almodis de la Marche. Viz Charles Cawley. Catalonia, in: Medieval Lands (anglicky).
- ↑ HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci ve Svaté zemi. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 289 s. ISBN 80-204-0621-2. S. 84. Dále jen Křižáci ve Svaté zemi.
- ↑ GABRIELI, Francesco. Křížové výpravy očima arabských kronikářů. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0333-5. S. 50. Dále jen Křížové výpravy očima.