Vilém Sok-Sieger

Vilém Sok-Sieger
Narození	31. prosince 1902 Beroun Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. července 1949 (ve věku 46 let) Věznice Pankrác Československo Československo
Národnost	česká
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém Sok-Sieger (31. prosince 1902^[1] Beroun – 18. července 1949^[2] Věznice Pankrác) byl český voják a protikomunistický odbojář odsouzený komunistickým režimem k trestu smrti a popravený v roce 1949.^[3][4][5]

Narodil se v roce 1902 v Berouně.^[6][7]

V mládí se stal vojenský akademikem. V srpnu 1924 byl jmenován poručíkem, když působil u dělostřeleckém pluku číslo 109. Od srpna 1925 působil v dělostřeleckém pluku číslo 52. V červenci 1928 byl zraněn při letecké nehodě u Všejan. V říjnu 1928 se stal dělostřeleckým polním pozorovatelem letcem. V dubnu 1929 byl povýšen na hodnost nadporučíka. Od dubna 1932 poté působil v dělostřeleckém pluku číslo 301. V říjnu 1933 se poté stal kapitánem, přičemž od září 1934 působil v dělostřeleckém pluku číslo 51. Přemístěn byl poté opět v prosinci 1936. Na jaře 1938 byl pak povýšen do hodnosti štábního kapitána. Během druhé světové války pracoval ve státní správě.^[8] Od února 1946 začal působit v Hlavním štábu MNO.^[9] Od dubna 1946 poté působil u tankových jednotek, přičemž již v květnu 1946 byl jmenován majorem. Od února 1947 působil ve skupině důstojníků automobilnictva, přičemž v říjnu 1947 byl povýšen na podplukovníka. V červenci 1948 si změnil jméno z původního Vilém Sieger na Vilém Sok.^[10]

Po komunistickém převratu v roce 1948 se zapojil do protikomunistického odboje, přičemž byl členem skupiny Praha – Žatec, kterou měli vést Karel Sabela a Miloslav Jebavý. Skupina měla podle obvinění Státní bezpečnosti plánovat uskutečnění státního převratu při příležitosti prvního výročí komunistického převratu únoru 1949, později měl být termín přesunut na začátek března téhož roku.^[11] Spolu s podplukovníkem Josefem Gonicem měl v rámci převratu zajistit zprostředkování kontaktu mezi posádkami, které do něj měly být zapojeny, neboť Sieger i Gonic byli součásti hlavního štábu.^[8][12] Sieger s Gonicem měli podle obžaloby také vypracovat plány na obsazení budov Ministerstva obrany a Hlavního štábu.^[13] Dodnes ovšem není známo, nakolik jsou obvinění vůči skupině vykonstruována a jakou roli v něm skutečně sehráli jednotliví účastníci.^[10][14]

Na počátku března 1949, několik dní před údajným plánem na vypuknutí převratu, byl ovšem s jeho dalšími údajnými aktéry zatčen.^[11] V dubnu 1949 na něj bylo podáno trestní oznámení.^[13] V červnu 1949 byl za trestné činy velezrady a vyzvědačství v politickém procesu odsouzen k trestu smrti.^[15][16] Stejný trest či doživotní tresty byly v procesu uděleny řadě dalších osob.^[11] Po zamítnutím odvolání byl popraven v červenci 1949.^{[17][18][19][20][21]}

Jeho památku připomíná hned několik pamětních desek.^[10] V roce 2010 mu byl in memoriam udělen Kříž obrany státu.^[22]

• 
  Symbolický hrob na Čestném pohřebišti popravených a umučených z padesátých let (III. odboj) na Ďáblickém hřbitově v Praze.
• 
  Pamětní deska na radnici v Žatci, kde je uvedeno jeho jméno]