Vilém z Moerbeke

Vilém z Moerbeke (latinských podob jeho jména je více, častá je např. Guillelmus de Moerbeke) se narodil asi v roce 1215 ve vesnici Moerbeke (dnes v Belgii); zemřel v roce 1286 v Korintu. Silně ovlivnil intelektuální život 13. století jako překladatel z řečtiny. Překládal především Aristotela. Byl dominikánem, přátelil se s Tomášem Akvinským a Witelonem.

Život

Z jeho života není příliš mnoho známo. Narodil se ve vesnici Moerbeke, patrně vstoupil do dominikánského řádu v Lovani již jako mladý muž. Cestoval do Řecka; patrně byl členem dominikánského konventu, který byl založen v Thébách nejpozději v roce 1253. Okolo roku 1271 se Vilém nachází na papežském dvoře ve Viterbu, kde působí jako zpovědník a kaplan papeže. U papežského dvora zůstal až do roku 1278, kdy byl jmenován arcibiskupem v Korintě (nově vzniklá diecéze v Argolidě, založená po 4. křížové výpravě). Zde také roku 1286 umírá. Informace o jeho životě se často zakládají na kolofónech rukopisů s překlady, které vytvořil.

Dílo

Byl nejslavnějším a nejplodnějším ze středověkých překladatelů Aristotela. Jako první překladatel přeložil tato díla:

• De motu animalium (O pohybu živočichů)
• De progressu animalium
• Politica (Politika)
• Poetica (Poetika)

Vytvořil nové překlady těchto spisů:

• Categoriae (Kategorie)
• De interpretatione (O vyjadřování)
• De caelo (O nebi)
• Meteorologica
• Rhetorica (Rétorika)
• De animalibus

Revidoval překlady těchto textů:

• Analytica Posteriora (Druhé analytiky)
• Sophistici elenchi (O sofistických důkazech)
• Physica (Fyzika)
• De anima (O duši)
• Parva naturalia (Malá přírodovědecká pojednání)
• Metaphyphysica (Metafyzika)

Dále přeložil následující spisy:

• Pseudo-Aristotelés - De coloribus
• Simplikios - komentáře ke Kategoriím a k De caelo
• Ammonios - komentář k Perihermenias
• Alexandr z Afrodisiady - komentář k Meteorologica a k De sensu
• Filoponos - komentář k De anima (III. kniha)
• Themistios - komentář k De anima
• Proklos - Elementatio theologica (výtah z tohoto textu obíhal na západě pod názvem Liber de causis a byl někdy připisován Aristotelovi)

Pomineme-li logické texty, jejichž překlad již existoval dříve, byly Vilémovy překlady používány jako standardní text Aristotelova díla ještě i v renesanci.^[1]

Odkazy

Reference

Literatura

• DOD, Bernard G. Aristoteles latinus. In: KRETZMANN, Norman; KENNY, Anthony; PINBORG, Jan; STUMP, Eleonore (eds.). The Cambridge History of Later Medieval Philosophy. Cambridge University Press, 1982, s. 45-79.