Vilínovité

Vilínovité
(c) I, KENPEI, CC BY-SA 3.0 Vilín japonský (Hamamelis japonica)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	lomikamenotvaré (Saxifragales)
Čeleď	vilínovité (Hamamelidaceae) R.Br., 1818
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilínovité (Hamamelidaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu lomikamenotvaré. Jsou to dřeviny s jednoduchými střídavými listy, rozšíření v mírném a subtropickém pásu severní polokoule i v tropech. V Evropě čeleď není zastoupena. Některé druhy, zejména vilíny a lískovníčky, jsou v Česku pěstovány jako okrasné rostliny nápadné zejména brzkým kvetením a podzimním zbarvením listů.

Charakteristika

Vilínovité jsou opadavé nebo stálezelené keře a stromy s jednoduchými střídavými (nebo výjimečně vstřícnými) listy s palisty. Odění je nejčastěji složeno z hvězdovitých chlupů nebo z hvězdovitých až štítkovitých šupin. Pupeny jsou nahé nebo kryté šupinami. Listy jsou obvykle dvouřadě uspořádané a řapíkaté. Čepel je celistvá nebo dlanitě členěná, se zpeřenou nebo dlanitou žilnatinou, celokrajná nebo zubatá. Palisty jsou drobné až velké, vyrůstající z větévky a přilehlé k řapíku, u většiny zástupců v páru, u rodu Mytilaria jednotlivé a obklopující pupen, u rodoleji (Rhodoleia) palisty chybějí. Květy jsou malé až středně velké, jedno nebo oboupohlavné, pravidelné nebo výjimečně lehce souměrné (rodoleja), v úžlabních nebo vrcholových květenstvích, většinou v klasech nebo hlávkách, méně často v hroznech, stažených thyrsech nebo latách. Okvětí je rozlišené na kalich a korunu, kališní lístky v počtu 4 nebo 5 (nebo až 10), korunní lístky v počtu 4 nebo 5. Tyčinky jsou volné v počtu 4 nebo 5 a střídající se se staminodii, výjimečně je tyčinek mnoho. Semeník je spodní nebo polospodní, částečně až zcela srostlý ze 2 plodolistů s jedním nebo několika vajíčky. Čnělky jsou volné. Plodem je kožovitá nebo dřevnatá, jedno až mnohosemenná tobolka. Semena jsou s tenkým endospermem.^[1][2][3]

Charakteristickými obsahovými látkami jsou zejména třísloviny.

• 

  (c) Atamari, CC BY-SA 3.0
  Květenství fotergily větší (Fothergilla major)
• 

  (c) Stan Shebs, CC BY-SA 3.0
  Listy Exbucklandia populnea
• 
  Květenství Sycopsis sinensis
• 
  Květenství rodoleji Rhodoleia championii

Rozšíření

Čeleď zahrnuje asi 30 rodů a 140 druhů. Vyskytuje se v jihozápadní a střední až jihovýchodní Asii, v severní Austrálii a na Nové Guineji, ve východní a jižní Africe a na Madagaskaru, ve východních oblastech Severní Ameriky, ve Střední Americe a navazující nejsevernější oblasti Jižní Ameriky. Centrum diversity je ve východní Asii.^[1][2] V tropické Americe jsou vilínovité omezeny na horské polohy.^[4]

Ekologické interakce

Vilínovité opylovány větrem i hmyzem, především mouchami a včelami. Opylovače láká buď nektar nebo pyl. Květy rodoleji (Rhodoleia), uspořádané v hlávkách podepřených nápadnými listeny, jsou opylovány ptáky. Větrem jsou opylovány např. květy Distylium. U rodu fotergila (Fothergilla) jsou opylovači lákáni nápadnými dlouhými tyčinkami se zploštělými nitkami, nahrazujícími korunní plátky. Hmyzosprašnost je u tohoto rodu považována za druhotnou.^[3] Semena jsou z vysychajících dřevnatých tobolek vystřelována do okolí,^[4] u vilínů až do vzdálenosti 10 metrů.^[5] Mnohé druhy rostou podél vodních toků a jejich semena jsou přinejmenším z části šířena vodou.^[3]

Historie

Nejstarší nálezy fosílií předků dnešních vilínovitých pocházejí z konce druhohor, z období křídy. Tyto nálezy jsou dosti řídké, náleží mezi ně †Archamamelis, †Allonia a †Androdecidua endressii.^[6] Naproti tomu nálezy ze spodních třetihor jsou již poměrně hojné. Nejstarší nálezy fosílií vilínu (Hamamelis) pocházejí z počátku třetihor, z paleocénu.^[7] Lískovníček †Corylopsis reedae je datován do spodního eocénu, do doby před 50 miliony let. V období třetihor se tento rod vyskytoval i v Evropě a Severní Americe. Do období spodního eocénu spadají i nálezy fotergily †Fothergilla malloryi.^[8]

Taxonomie

Čeleď vilínovité je v současném pojetí dělena na 4 podčeledi:

• Exbucklandoideae - asi 7 druhů ve 2 rodech (Exbucklandia, Rhodoleia), jižní Čína a východní Himálaj až Sumatra
• Mytilarioideae - 2 druhy ve 2 rodech (Mytilaria laosensis, Chunia bucklandioides), jižní Čína a Laos
• Disanthoideae - pouze Disanthus cercidifolius, pocházející z Japonska
• Hamamelidoideae - asi 80 druhů ve 23 rodech, od mírného pásu po tropy, nejvíce druhů ve východní Asii.^[9]

V některých systémech (např. Cronquist) byly do vilínovitých řazeny i rody ambroň (Liquidambar) a Altingia, jimž je v současné taxonomii vyčleněna čeleď Altingiaceae.

Zástupci

• dvoukvětec (Disanthus cercidifolius)
• chlupovětvec (Trichocladus)
• fortuneovka (Fortunearia)
• fotergila (Fothergilla)
• lískovníček (Corylopsis)
• parocie (Parrotia)
• parociovka (Parrotiopsis jacquemontiana)
• rodoleja (Rhodoleia)
• sinowilsonie (Sinowilsonia henryi)
• Sycopsis
• vilín (Hamamelis)^[10]

Význam

V medicíně je využíváno svíravého účinku tříslovin obsažených v listech a kůře zejména vilínu viržinského (Hamamelis virginiana). Je používán na různé kožní choroby, při léčbě hemoroidů a snižuje také horečku. V domorodé medicíně byly vilíny používány při léčbě různých neduhů jako je bolest ledvin, průjmy, silné menstruace, krvácení z nosu a podobně a také jako tonikum.^[11][12]

Některé druhy vilínovitých jsou v ČR pěstovány jako zajímavé parkové a zahradní dřeviny s atraktivním podzimním olistěním a neobvyklými květy. Vilín (Hamamelis), nejčastěji pěstovaný rod, je zajímavý kvetením v zimním až předjarním období. Dále se pěstuje lískovníček (Corylopsis) a fotergila (Fothergilla), v botanických zahradách a arboretech i parotie (Parrotia), parociovka (Parrotiopsis), dvoukvětec (Disanthus), sinowilsonie (Sinowilsonia) aj.^[13][14] V subtropických zemích je vysazován krásně kvetoucí stálezelený okrasný keř Loropetalum chinense.^[15]

• 
  Květenství lískovníčku klasnatého (Corylopsis spicata)
• 
  Podzimní zbarvení parotie perské (Parrotia persica)
• 

  (c) I, KENPEI, CC BY-SA 3.0
  Kvetoucí kultivar vilínu prostředního Hamamelis x intermedia 'Pallida'
• 
  Kvetoucí fotergila větší, Fothergilla major 'Mt. Airy'
• 
  Loropetalum chinense

Seznam rodů

Chunia, Corylopsis, Dicoryphe, Disanthus, Distyliopsis, Distylium, Embolanthera, Eustigma, Exbucklandia, Fortunearia, Fothergilla, Hamamelis, Loropetalum, Maingaya, Matudaea, Molinadendron, Mytilaria, Neostrearia, Noahdendron, Ostrearia, Parrotia, Parrotiopsis, Rhodoleia, Sinowilsonia, Sycopsis, Trichocladus^[16]

Odkazy

Reference

Literatura

• Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
• Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
• Koblížek J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
• Hejný S. et al. Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vilínovité na Wikimedia Commons
• Taxon Hamamelidaceae ve Wikidruzích
• Angiosperm Phylogeny
• Flora of China: Hamamelidaceae
• Flora of North America: Hamamelidaceae
• The Families of Flowering Plants: Hamamelidaceae Archivováno 29. 12. 2005 na Wayback Machine.