Vila Alexandra Lippmanna
Vila Alexandra Lippmanna | |
---|---|
Základní informace | |
Sloh | neorenesance |
Architekti | Antonín Viktor Barvitius, Vojtěch Ignác Ullmann |
Výstavba | 1869 |
Zánik | mezi 1966–1975 |
Stavebník | Alexandr Lippmann |
Poloha | |
Adresa | Pelléova, původní č.p. 75, Praha 6 - Bubeneč, Česko |
Ulice | Pelléova |
Souřadnice | 50°6′7,28″ s. š., 14°24′23,78″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 54069/1-1465 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lipmannova vila je zaniklá rodinná vila v Praze 6-Bubenči v ulici Pelléova (Svatojiřská, Majakovského). V letech 1958–1975 byla chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky.[1]
Historie
Vila byla postavena podle návrhu architekta Antonína Barvitia a Ignáce Ullmanna roku 1869 pro pražského bankéře Alexandra Lippmanna. Lippmann koupil od Jana Schlöchta díl pole za ovčínem v míře 1 jitra za 16.000 zlatých a nechal si na něm postavit vilu. Protože pozemek byl deskový, vila byla zapsána do zemských desek. Po Lippmannovi vlastnil dům se zahradou Tobiáš Poppr (1871–1890), který k němu roku 1876 přikoupil pozemek 89,5 sáhu od Abrahama Leipena, držitele vedlejšího domu č.p. 50. Dalším majitelem byla vdova Františka Popprová (1890–1893), po níž dům připadl Žofii Příbramové a jejím dětem.[2]
Po roce 1966 byla vila zbořena a na jejím místě do roku 1975 postavena nová objemově větší stavba č.p. 1050/21 pro Státní bezpečnost. Nyní v majetku České republiky, užívá Ministerstvo vnitra a Policie ČR.[1]
Popis
Dvoupatrový dům v neorenesančním slohu v rozsáhlé zahradě stál na půdorysu písmene „L“. [1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Vila. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000156740, rejstříkové číslo ÚSKP 54069/1-1465. [cit. 2021-05-31]. Dostupné online
- ↑ Jaromír Čelakovský a kol., Sborník příspěvků k dějinám král. hlav. města Prahy. Praha: Obec hlav. města Prahy. Díl IV. Dějiny Bubenče v letech 1620-1910. S. 188.
Literatura
- ČELAKOVSKÝ, Jaromír, ed., TEIGE, Josef, ed. a VOJTÍŠEK, Václav, ed. Sborník příspěvků k dějinám král. hlav. města Prahy. Praha: Obec hlav. města Prahy, 1907-1938. 10 sv. Díl IV. Dějiny Bubenče v letech 1620-1910. S. 188.
Externí odkazy
- Orientační plán Prahy a obcí sousedních. Mapový list č. 10 Archivováno 2. 6. 2021 na Wayback Machine.. Vydáno v květnu 1910. Měřítko 1:5000. Reprodukce Unie v Praze. Nákladem obce pražské. Nakreslil Stavební úřad odbor II. Vlastník: Národní technické muzeum
- Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č. 30. Městská knihovna v Praze
- Ortofotomapy Archivováno 24. 4. 2021 na Wayback Machine.. Hlavní město Praha
- STB, sídlo Pelléova 1050/21, dnes Ministerstvo vnitra ČR, Policie ČR. Databáze známých míst
Média použitá na této stránce
Autor:
- derivative work: Bazi (talk)
- ArchitectureIcon.svg: Ludvig14
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“