Vila Barrandovská 46
| Vila Barrandovská 46 | |
|---|---|
 výstavní vila č. 1 | |
| Základní informace | |
| Sloh | funkcionalismus |
| Architekt | Vladimír Grégr |
| Výstavba | 1932 |
| Stavebník | Václav M. Havel |
| Poloha | |
| Adresa | Barrandovská 180/46, Praha 5 - Hlubočepy,  Česko |
| Ulice | Barrandovská |
| Souřadnice | 50°1′54,67″ s. š., 14°23′44,67″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 10103/1-2177 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vila Barrandovská 46 (výstavní vila č. 1) je rodinný dům, který stojí v Praze 5 Hlubočepích ve vilové čtvrti Barrandov v ulici Barrandovská. Od 25. listopadu 1992 je zapsána na seznamu nemovitých kulturních památek.
Historie
Dům postavený v letech 1931–1932 pro investora ing. Václava M. Havla[pozn. 1] navrhl architekt Vladimír Grégr. Stavbu provedla firma Ing. Brázdil a Dr. Ješ, oplocení pozemku firma Martin Wilhelm a synové, úpravu zahrady firma Jaroslav Veselý, velkozávod školkařský v Molitorově, a dveře vstupní a v oplocení dodala firma Ing. O. Podhajský.[1]
Funkcionalistická vila propagovala komfortní bydlení podobně jako výstavní vila č. 2 v ulici Lumiérů. K prodeji byla nabízena za 560 tisíc korun, zájem byl však jen o její pronájem.[1]
Známí obyvatelé vily
Do roku 1938 zde bydlel kameraman Otto Heller, během 2. světové války Adina Mandlová, od roku 1953 divadelní a filmový herec Miloš Nedbal a po návratu z emigrace (1983) až do září 1989 režisér a scenárista Pavel Juráček.[1]
Popis
Dům byl postaven v mírně svažitém terénu uvnitř oblouku průjezdní komunikace. Dvoupodlažní stavba má částečně zapuštěný suterén, který však neprobíhá pod celým půdorysem objektu.[2]
Stavba s horizontálními liniemi má puristicky čisté plochy fasády. Jsou zde použity nautické motivy charakteristické pro emocionální funkcionalismus: „parníková“ zábradlí, kruhová okna nebo terasa jako „kapitánský můstek“. Vnitřní prostory domu mají racionální funkcionalistickou dispozici, která odděluje jednotlivé funkce objektu.[2]
Zaoblený rizalit v západní části domu kopíruje oblouk hranice pozemku. V této části se nachází hlavní společenský prostor domu, který osvětluje široké pásové okno po celém jeho obvodu. Druhé nadzemní podlaží je zkráceno po celé své délce o terasu propojenou s domem prosklenými stěnami.[2]
Součástí zahrady byl původně také bazén. Jižní a severní stranu domu doplňují anglické dvorky.[2]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Památkový katalog Národního památkového ústavu uvádí v Anotaci: „Rodinný dům Miloše Havla“ a v závěru Popisu památkové hodnoty: „Předmětná vila byla postavena pro stavebníka V.M.Havla.“ [cit. 2019-08-12].
Reference
- ↑ a b c Výstavní vila č.1, Barrandov. In: Prázdné domy. Databáze domů s historií. Petr Zeman, 10. květen 2019. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Národní památkový ústav. Památkový katalog: Vila. Katalogové číslo: 1000118698. Číslo ÚSKP: 10103/1-2177. Prohlášeno: 1992-11-25. [cit. 2019-08-12]. Dostupné online.
Literatura
- DOLEJSKÁ, Pavlína et al. Slavné stavby Prahy 5. Barrandov. Praha: Foibos Books s.r.o., 2018. 186 s. ISBN 978-80-88258-11-7. S. 32–33.
- LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní. Díl II.. Praha, Litomyšl: Paseka, 2013. 305 s. ISBN 978-80-7432-350-8. S. 119.
- SOSNOVÁ, Eva. Vladimír Grégr a architektura mezi dvěma světovými válkami v ČSR. , 2009 [cit. 2019-03-31]. Diplomová práce. Filosofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Vojtěch Lahoda, CSc. Dostupné online.
- VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy. Díl 5. Velká Praha. První část, A-l.. Praha: Academia, 2012. 1077 s. ISBN 978-80-200-2107-6. S. 410.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vila Barrandovská 46 na Wikimedia Commons - Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č. 65. Městská knihovna v Praze.
- Barrandovská 46/180. In: Barrandov 1928. Pavel Nejedlý, Ing. Zdeněk Černovský, Ph.D. 2000-2019.
- Výstavní vila č.1, Barrandov. In: Prázdné domy. Databáze domů s historií. Petr Zeman, 10. květen 2019.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Sovicka169, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: