Vila Františka Vodnika
| Vila Františka Vodnika | |
|---|---|
 Vila Skalní 17 | |
| Základní informace | |
| Sloh | funkcionalismus |
| Architekti | Rudolf Stockar, Václav Ittner |
| Výstavba | 1931 |
| Přestavba | 1940 |
| Stavebník | František Vodnik, Aloisie Vodniková |
| Poloha | |
| Adresa | Skalní 172/17, Praha 5 - Hlubočepy,  Česko |
| Ulice | Skalní |
| Souřadnice | 50°2′7,93″ s. š., 14°23′59,05″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 10102/1-2176 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vila Františka Vodnika je rodinný dům, který stojí v Praze 5-Hlubočepích ve vilové čtvrti Barrandov v ulici Skalní. Od 27. listopadu 1992 je chráněna jako kulturní památka České republiky.
Historie
Vilu navrhl Rudolf Stockar pro tanečnici Václavu Pohanovou, která však od smlouvy odstopila po zahájení prací. Rozestavěnou stavbu zakoupil velkoobchodník s květinami František Vodnik a jeho manželka Luisa. Roku 1940 navrhl architekt Václav Ittner pro vilu prosklenou zimní zahradu. Zahrada u domu je založena podle návrhu majitele domu Františka Vodnika.[1]
Popis
Vila postavená ve svažitém terénu na nepravidelném pravoúhlém půdorysu ve tvaru písmene „L“ je dvoupodlažní. Jihozápadní fasáda směřující na malé prostranství v ulici Skalní je velmi členitá. V její levé části je v přízemí gáráž a v patře nad garáží prosklená dřevěná konstrukce zimní zahrady. Ta rozšiřuje obytný prostor interiéru. Konstrukce zimní zahrady je v nároží podepřena pilířem a kryje schodiště do domu. Fasády směrem do zahrady jsou rovné a hladké. Člení je okenní otvory a rizalit s balkonem na jihovýchodním průčelí. Se zahradou je vila spojena schodištěm.[1]
Zahrada je založena v romantickém stylu. Terasa u domu je zastíněna dřevěnou pergolou, prostor pak doplněn pískovcovými sochami putti a satyry, kamennými podstavci s vázami a barokní kamennou lavicí. Tyto doplňky údajně pocházejí z bývalé zahrady letohrádku Portheimka na Smíchově.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Vodnikova vila. In: Prázdné domy. Databáze domů s historií. Petr Zeman, 7. dubna 2019. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online.
Literatura
- DOLEJSKÁ, Pavlína et al. Slavné stavby Prahy 5. Barrandov. Praha: Foibos Books s.r.o., 2018. 186 s. ISBN 978-80-88258-11-7. S. 86–88.
- LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní. Díl II.. Praha, Litomyšl: Paseka, 2013. 305 s. ISBN 978-80-7432-350-8. S. 120.
- VILINSKIJ, Valerij Sergejevič. Pražský adresář 1937-1938. I. - III. díl. Praha: Státní tiskárna, 1937. 28, 1685, 83 s. Dostupné online. S. 1571.
- VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy. Díl 5. Velká Praha. První část, A-l.. Praha: Academia, 2012. 1077 s. ISBN 978-80-200-2107-6. S. 410.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vila Skalní 17 na Wikimedia Commons - Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č. 65. Městská knihovna v Praze.
- Skalní 17/172. In: Barrandov 1928. Pavel Nejedlý, Ing. Zdeněk Černovský, Ph.D. 2000-2019.
- Vodnikova vila. In: Prázdné domy. Databáze domů s historií. Petr Zeman, 7. dubna 2019.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Sovicka169, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: