Vila Josefa Kováříka
Vila Josefa Kováříka v Prostějově | |
---|---|
průčelí | |
Základní informace | |
Sloh | česká moderna a secese |
Architekt | Emil Králík |
Výstavba | 1910–1911 |
Poloha | |
Adresa | Vojáčkovo nám. 5, Prostějov, Česko |
Ulice | Vojáčkovo nám. |
Souřadnice | 49°28′25,68″ s. š., 17°6′56,02″ v. d. |
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Prostějov | |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 46705/7-5723 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vila Josefa Kováříka v Prostějově byla postavena ve stylu české moderny a geometrizující secese v letech 1910–1912 podle projektu architekta Emila Králíka. Rodinný dům se zahradou situovaný v řadové zástavbě je pozoruhodný především svým interiérem s velkým halovým prostorem a vnitřním atriem. Od roku 1973 je chráněnou kulturní památkou.[1]
Historie
Bratři František a Josef Kováříkovi patřili na počátku 20. století k nejvýznamnějším podnikatelům v Prostějově. V letech 1910–1912 si oba nechali postavit reprezentativní rodinná sídla uprostřed městské zástavby. Dům Ing. Josefa Kováříka podle návrhu architekta Emila Králíka postavila místní stavitelská firma Konečný-Nedělník. V roce 1954 rodina Kováříkova dům prodala státu, který v něm zřídil jesle. V prvním patře byl upraven byt pro paní Kováříkovou a byly provedeny další změny. Později se objekt stal sídlem školského úřadu (do roku 2001).[2] Po jeho vystěhování byl dlouhá léta nevyužívaný a chátral, z interiéru byla odcizena řada originálních doplňků, kovových prvků a vybavení. Potomci původních majitelů, kterým byl vrácen v restituci, neměli dostatek prostředků na jeho udržování. V roce 2017 se dům stal majetkem družstva Kováříkova vila, které zahájilo postupné opravy se záměrem zřídit zde veřejný prostor, muzeum a galerii.[3][4]
Popis
Exteriér
Jednoposchoďová vila je situována na konci řadové zástavby na rohu Vojáčkova náměstí a Olomoucké ulice nedaleko Národního domu. Poměrně úzká parcela si vynutila originální dispoziční řešení, kdy místnosti jsou řazeny do hloubky a za domem se nachází zahrada s vjezdovou bránou.
Průčelí je orientováno směrem na náměstí a nese znaky nastupující geometrické moderny. K symetricky řešenému hlavnímu průčelí je na levé straně připojena užší vstupní část s fasádou z bílých režných cihel. V ní jsou masivní kovové dveře s nadsvětlíkem obložené mramorovými deskami a nad nimi vysoké obdélníkové okno. Světlík je zvenku krytý kovovou mříží s motivem dvanácti měsíců. Po stranách je zvěrokruh lemován dekorativními spirálami.[2] Hlavní průčelí je ve zvýšeném přízemí členěno řadou obdélníkových oken sdružených v počtu 2-3-2. V nadsvětlících mají dekorativní mřížku. Sokl z umělého kamene má čtyři zamřížovaná sklepní okénka. Celý dům je podsklepený.
V patře je uprostřed lodžie s vysazeným poprsníkem, která má z obou stran arkýře s čelními velkými okny a malými zaklenutými okny na bocích. Arkýře jsou lemované hladkou omítkou, ostatní fasáda je provedena z drsné omítky. Lodžie je obložena světlými čtvercovými kamennými deskami s dekorativními bronzovými nýty v rozích. V čele lodžie jsou dveře s postranními okny, které jsou odděleny čtyřmi polosloupy z černého mramoru.[5] Patrovou část horizontálně ukončuje výrazná římsa, nad lodžií zalomená. V této části jsou v atice vsazena dvě menší elipsovitá okna s mramorovou obrubou a ozdobnou kovovou mřížkou, která vedou do půdních prostorů. Sedlová střecha je na vrcholu ozdobena dvěma velkými měděnými šiškami.[1]
Dvorní část domu je na levé straně řešena jako veranda se schodištěm umožňujícím vstup do zahrady a k pergole. K verandě je připojena terasa se třemi obloukovitými okny lemovanými šambránou, nad kterými je další elipsovité okno s barevnou vitráží vedoucí do obývací haly. V druhé části fasády jsou dveře do dvora a nad nimi vyčnívá velký arkýř.[2]
Interiér
Po vstupu do domu vede úzká chodba přes dvoukřídlé dveře do vestibulu obloženého mramorem. Nalevo býval pokojík pro služku a kuchyně, napravo salon. Nad hlavním vstupem z předsíně do haly jsou na stěně umístěny tři medailony s motivy ze zvěrokruhu. Centrum tvoří oválná dvoupodlažní hala s vitrážovým oknem do atria a schodištěm s galerií spojujícím různé části domu. Dominantou haly je vysoký tepaný kryt krbových kamen s hodinovým nástavcem. Jedná se o krásnou umělecko-řemeslnou práci vyrobenou v místní firmě Vulkania.[5] Z původního vybavení se dochovala pouze látková pohovka, která je umně včleněna do točitého schodiště. Strop galerie pokrývají dekorativní sádrové odlitky. Z haly se vstupuje do atria s bronzovou fontánou uprostřed a dalších místností. Ložnice je přes zimní zahradu propojena se zahradou v zadní části domu. V prvním patře se nacházely soukromé pokoje členů rodiny.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-11-06]. Identifikátor záznamu 159227 : vila Josefa Kováříka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c KAŠPAR, Martin. Uměleckohistorický průzkum dvou rodinných domů architekta Emila Králíka v Prostějově. Brno, 2008. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Aleš Filip. s. 47–52. Dostupné online.
- ↑ VIDEO: Unikátní vila prostějovského továrníka chátrá, nadšenci ji oživí. iDNES.cz [online]. 2018-06-24 [cit. 2019-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Oprava vily Josefa Kováříka potrvá roky, říká Martin Radič. pvnovinky.cz [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online.
- ↑ a b CHYTIL, Miroslav (ed.); KVAPILOVÁ-NOVÁKOVÁ, Michaela. Slavné stavby Prostějova. 1. vyd. Praha: FOIBOS, 2009. ISBN 978-80-87073-21-6. S. 146–149.
- ↑ Archiweb - Vila Josefa Kováříka. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2019-10-10]. Dostupné online.
Literatura
- CHYTIL, Miroslav, aj. Slavné stavby Prostějova. Praha: Foibos, 2009. 231 s. ISBN 978-80-87073-21-6.
- ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750-1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc, Brno: Muzeum umění a Státní památkový ústav, 2002. 702 s. ISBN 80-85227-49-5.
- SAMEK, Bohumil; DOLEJŠÍ, Kateřina. Umělecké památky Moravy a Slezska 3. O/P. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3122-8. S. 928–929.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vila Josefa Kováříka na Wikimedia Commons
- ČT-vila Josefa Kováříka v Prostějově
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor: Lehotsky, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: