Vila Margareta (Karlovy Vary)
| Vila Margareta v Karlových Varech | |
|---|---|
.jpg) Pohled od jihu | |
| Základní informace | |
| Sloh | secese |
| Architekt | Josef Waldert |
| Výstavba | 1895–1896 |
| Stavebník | Friedrich Unger |
| Další majitelé | Ministerstvo zdravotnictví, společnost Balnex |
| Poloha | |
| Adresa | U Imperiálu 1048/2, Karlovy Vary,  Česko |
| Ulice | U Imperiálu |
| Souřadnice | 50°13′5″ s. š., 12°53′24,48″ v. d. |
 (c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de  Vila Margareta v Karlových Varech | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 45809/4-4563 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vila Margareta (rovněž Vila Marghareta či Lázeňský dům Margareta) je samostatně stojící secesní objekt v Karlových Varech, postavený na konci 19. století. Nachází se v jižní části lázeňského území při pravém břehu říčky Teplá v sousedství Parkhotelu Richmond.
Od roku 1991 je vila chráněna jako kulturní památka.[1]
Historie
Bohatý karlovarský měšťan Friedrich Unger se rozhodl postavit rodinnou vilu, kterou nazval jménem své vnučky Margharety. Mnoho zdrojů však nesprávně uvádí, že vilu dal vybudovat Anton Pupp, spolumajitel Grandhotelu Pupp, a daroval ji své milované dceři Margharetě k osmnáctým narozeninám. Ta ovšem podle karlovarského adresáře ve vile nikdy nebydlela. Po smrti Friedricha Ungera ji v roce 1911 zdědila jeho starší dcera Marie, provdaná Puppová. Ve dvacátých letech byla vila přičleněna k provozům Grandhotelu Pupp. V letech 1938–1939 patřila vila Margharetině mladší sestře Elisabeth, provdané Schäfflerová.[2]
Koncem roku 1944 obsadili vilu vlasovci. Ve vile bydlel generál Vlasov, někdejší hrdina obrany Moskvy, později zajatec a kolaborant, v roce 1946 odsouzený k trestu smrti a popravený za vlastizradu. Tehdy 44letý generál se rozhodl uzavřít sňatek 13. dubna 1945 v Karlových Varech, o čemž svědčí zápis v karlovarské Knize sňatků. Právě ve vile Margareta se konal svatební obřad a sňatek byl uzavřen i přesto, že generál v té době byl již ženatý.[3]
Po druhé světové válce byla vila znárodněna a převzalo ji ministerstvo zdravotnictví. Vila sloužila jako lázeňský dům prominentním hostům ministerstva.[2] Mezi časté hosty vily Margareta patřil maršál Sovětského svazu Koněv. Při jeho první návštěvě v roce 1946 ho fotografoval karlovarský fotoreportér Jaroslav Houf alias Fo-Fi-Fo ve společnosti mladé milenky, kterou ostatní oslovovali jako paní Koněvovou. Snímky se objevily v tisku a České noviny se dostaly do ruky jeho manželky v Moskvě. Ta si šla stěžovat Stalinovi, který si pak pozval maršála na kobereček.[4]
Koncem osmdesátých let 20. století vlastnila vilu společnost Balnex a provozovala ji jako depandance hotelu Dvořák.[2]
Podle katastru nemovitostí vlastní vilu v současnosti (2019) společnost Vila Margareta, v níž mají podíl subjekty registrované na Panenských ostrovech a na Kypru. Jedna z nejromantičtějších vil Karlových Varů je nabízena realitními kancelářemi k prodeji za 130 milionů Kč.[5][6] Ruští majitelé neměli zájem do objektu investovat. Patří mezi nemovitosti, které se v Karlových Varech snaží Rusové prodat, mnohdy za nereálné ceny.[7]
Stavební podoba
Secesní rodinná vila byla postavena ve stylu romantické podoby francouzské neorenesance. Reprezentativní čtyřpodlažní zděná vila stojí na zastavěné ploše 390 m². Ve vile se nachází 10 pokojů, 8 ložnic a 6 balkonů. Areál vily dotváří terasa a schodiště. Vilu obklopuje rozlehlý oplocený park o rozloze 8000 m². V interiéru se dochovala část původního neporušeného mobiliáře i bohatá štuková výzdoba, krbová kamna, secesní interiérové dveře a dřevěné podlahy.[8][2]
Odkazy
Reference
- ↑ Lázeňský dům Margaretta (vila) [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-01-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d HANYKOVÁ, Eva; ZEMAN, Lubomír; ŠPIČKA, Milan. Karlovarské domy – architekti, stavitelé. 1. vyd. Karlovy Vary: Lázeňské editační sdružení ve spolupráci se společností Baustav, 2015. 183 s. ISBN 978-80-270-0156-9. S. 111–112.
- ↑ FIKAR, Jaroslav. Karlovarské příběhy. Karlovy Vary: Vlastním nákladem, 2017. 190 s. ISBN 978-80-270-2194-9. S. 65–69.
- ↑ Maršál Ivan Stěpanovič KONĚV [online]. fofifo.wz.cz [cit. 2019-01-26]. Dostupné online.
- ↑ SOUKUP, Zdeněk. Karlovarská vila Puppa je k mání za čtvrt miliardy, zájem měli Vietnamci. idnes.cz. 2011-01-28. Dostupné online [cit. 2019-01-26].
- ↑ Prodej rodinného domu Karlovy Vary [online]. Západočeské reality, rev. 2018-05-10 [cit. 2019-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-23.
- ↑ MENZELOVÁ, Kateřina. Vila Margareta stále hledá kupce. Lidové noviny. 2019-04-20. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-01-23]. Identifikátor záznamu 158277 : Lázeňský dům Marghareta. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu vila Marghareta na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Lázeňský dům Marghareta, U Imperiálu 1048/2, Karlovy Vary.