Vila Pavla Růžičky
| Vila Pavla Růžičky | |
|---|---|
 Vila Barrandovská 25 | |
| Základní informace | |
| Sloh | purismus |
| Architekt | Vladimír Grégr |
| Výstavba | 1936 |
| Stavebník | Pavel Růžička, Svatava Růžičková |
| Současný majitel | Kolowrat-Krakovský |
| Poloha | |
| Adresa | Barrandovská 307/25, Praha 5 - Hlubočepy,  Česko |
| Ulice | Barrandovská |
| Souřadnice | 50°1′55,51″ s. š., 14°23′49,45″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 10104/1-2179 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vila Pavla Růžičky je rodinný dům, který stojí v Praze 5–Hlubočepích ve vilové čtvrti Barrandov v ulici Barrandovská. Od 25. listopadu 1992 je chráněna jako kulturní památka České republiky.
Historie
Vilu pro diplomata Pavla Růžičku a jeho manželku Svatavu navrhl architekt Vladimír Grégr roku 1936.
Pavel Růžička (1887–1961 Dublin) vystudoval obchodní akademii. V Rusku pracoval jako úředník v petrohradské Obchodní bance. V roce 1914 vstoupil do ruské armády a o rok později přešel do Československých legií; ve vojsku sloužil až do roku 1920. Od října 1919 byl několik měsíců prvním vojenským atašé v Japonsku. Od října 1921 působil v československé diplomacii jako konzul, poté na vyslanectví v Tokiu, po návratu jako ministerský komisař na Ministerstvu zahraničních věcí (MZV). V letech 1929–1936 vedl jako konsul československý konzulát v irském Dublinu. Po návratu do Prahy pracoval v ústředí jako vrchní odborový rada. Roku 1941 byl jako bývalý legionář předčasně penzionován. V květnu 1945 nastoupil na obnovené MZV a o dva roky později byl jmenován vyslancem v Irsku. Po únoru 1948 měl být přeložen zpět do Prahy, na úřad rezignoval a zůstal v exilu.[1]
Popis
Puristicky řešená pozdně funkcionalistická vila je postavena na nepravidelném protáhlém půdorysu; směrem do ulice je přízemní, do zahrady ve svažitém terénu dvoupodlažní.
Fasáda má hrubozrnnou strukturovanou omítku, je puristicky strohá a v uliční části je bez dalších detailů pouze s podélným pásovým oknem v přízemí a prvním patře. Přilehlá terasa má zděné zábradlí kombinované s dřevěnými prvky a je kryta plochou stříškou podepřenou dřevěnými pilíři. Zádveří je kryté, obložené dřevem a doplněné luxferovou stěnou tvořící závětří. Boční jihozápadní fasáda má ve své levé části dřevěný, částečně prosklený arkýř. Vilu od ulice odděluje vydlážděný úzký pás příjezdové cesty ke garáži. Součástí dřevěného laťkového oplocení na zděné podezdívce je dřevěná konstrukce pergoly.
Účelně řešená dispozice odděluje jednotlivé funkce objektu. Místnosti v prvním podlaží orientované na jih do zahrady byly obsluhovány z průběžné komunikační chodby v severní části domu souběžné s ulicí. V horním podlaží je na střeše rozšířené části obytná terasa.
Po roce 1948
V 80. letech 20. století byla v severozápadním rohu pozemku postavena garáž. Až do své smrti ve vile bydlel režisér Vladimír Čech.
Po roce 1989
Vila je v majetku rodiny Kolowrat-Krakowských. V letech 2014-2017 prošla rekonstrukcí.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Růžička Pavel. MZV ČR. Archiv ministerstva: Kdo byl kdo. [cit. 2019-07-15]. Dostupné online.
- ↑ Rekonstrukce funkcionalistické vily „Indiánská loď“. In: Archiweb. [cit. 2019-03-20]. Dostupné online.
Literatura
- DOLEJSKÁ, Pavlína et al. Slavné stavby Prahy 5. Barrandov. Praha: Foibos Books s.r.o., 2018. 186 s. ISBN 978-80-88258-11-7. S. 69–70.
- LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní. Díl II.. Praha, Litomyšl: Paseka, 2013. 305 s. ISBN 978-80-7432-350-8. S. 130.
- SOSNOVÁ, Eva. Vladimír Grégr a architektura mezi dvěma světovými válkami v ČSR. , 2009 [cit. 2019-03-31]. Diplomová práce. Filosofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Vojtěch Lahoda, CSc. Dostupné online.
- VILINSKIJ, Valerij Sergejevič. Pražský adresář 1937-1938. I. - III. díl. Praha: Státní tiskárna, 1937. 28, 1685, 83 s. Dostupné online. S. 1184.
- VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy. Díl 5. Velká Praha. První část, A-l.. Praha: Academia, 2012. 1077 s. ISBN 978-80-200-2107-6. S. 413.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vila Barrandovská 25 na Wikimedia Commons - Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č. 65. Městská knihovna v Praze.
- Barrandovská 25/307. Barrandov 1928. Pavel Nejedlý, Ing. Zdeněk Černovský, Ph.D. 2000-2019.
- Vila Kolowrat. In: Prázdné domy. Databáze domů s historií. Petr Zeman, 6. dubna 2019.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Sovicka169, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: