Vila Tereza (Žižkov)

Vila Tereza
Vila Tereza, 2013
Základní informace
Sloh	novorenesance
Výstavba	1873
Přestavba	1886
Stavebník	Jan Holejšovský
Další majitelé	Jindřiška Maternová, Rudolf Wierzing, Pavel Stadler, Jakub Stein, Jan Troníček, Daniel Märky
Poloha
Adresa	Italská 438/36, Praha - Žižkov, Česko Česko
Ulice	Vozová
Souřadnice	50°4′56,03″ s. š., 14°26′24,47″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	40964/1-1795 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vila Tereza je novorenesanční stavba, která byla postavena ve 40. letech 19. století, na rohu ulic Italské a Vozové, na pražském Žižkově. Představuje hodnotný doklad historické zástavby na rozhraní Žižkova, v bývalé Rajské zahradě.^[1]

Historie

Jednopodlažní budovu s nárožní věží, stojící uprostřed zahrady, nechal postavit v tehdy ještě samostatné obci Královské Vinohrady civilní geometr Jan Holejšovský v roce 1873. Samotnou stavbu provedl pražský stavitel Josef Vevera. Již v roce 1874 Holejšovský nemovitost prodal, a poté budova často měnila majitele.

V roce 1885 vilu koupil Ing. Daniel Märky,^[2] (spolumajitel firmy „Märky, Bromovský & Schulz“)^[3] a pojmenoval jí po své druhé manželce (Therese Appolonia).^[4] Podle plánů předchozího majitele, stavitele Troníčka, provedl přestavbu v pseudorenesančním slohu, dále nechal přistavět domek vrátného, starší hospodářskou budovu rozšířil o skleník a prádelnu, a o zahradní domek (který se nedochoval). V zahradě zřídil také fontánu s kovovou alegorickou plastikou (Bohyně Tyché),^[5] další u hlavního vchodu. Přestavba byla dokončena v srpnu 1886.

Poté, co v roce 1897 zřídilo Švýcarsko v Praze konzulát, byl Märky jmenován prvním konzulem, a až do své smrti (v roce 1903)^[6] ve vile úřadoval. Märky ještě během svého života převedl nemovitost na své dvě děti.^[7]

Další švýcarský konzul v Praze, Emanuel Hess, přestěhoval v roce 1904 konzulát na Královské Vinohrady, do Škrétovy ulice.^[8]

Od roku 1922 ve vile sídlilo sovětské obchodní zastoupení, které bylo v té době nejvyšším oficiálním úřadem sovětského Ruska v Československu. V období první republiky byl jeho obchodním přidělencem např. diplomat Vladimir Alexandrovič Antonov Ovsejenko, později (v roce 1938) na příkaz Stalina popraven.^[9] V době, když v ní sídlilo vyslanectví, navštěvovali vilu především levicově zaměření avantgardní umělci a sympatizanti sovětského režimu, např. Vítězslav Nezval, Marie Pujmanová, František Kubka, Jiří Weil, Julius Fučík, Vladislav Vančura a jiní.^[7]

Laco Novomeský věnoval Vile Tereze sbírku básní.^[10]

Popis

Na domě, který má značnou historickou a uměleckou hodnotu, je umístěna pamětní deska s dvojjazyčným textem: "Zde ve vile Tereze sídlilo od roku 1922 první sovětské oficiální zastupitelství v Československu".^[11]

Vila byla před rokem 1988 prohlášena národní kulturní památkou, v roce 1991 byla ochrana změněna a budova, spolu s vrátnicí, ohradní zdí a plastikou, je chráněna jako kulturní památka České republiky.^[12]

Budova dnes náleží Diplomatické službě ČR,^[13] ta nemovitost pronajímá zejména zastupitelským úřadům, případně i zastoupením mezinárodních organizací a integračních seskupení a slouží k reprezentaci jednotlivých států, k zajištění významných mezinárodních návštěv a k dalším aktivitám, spojeným s jejich činností.

Reference

Literatura

• HOLEC, František; MIKOTA, Miloslav. Pražský sborník vlastivědný. Praha: Pražská informační služba, 1962. 125 s. Kapitola Vila Tereza na Žižkově, s. 35–37. 

• JANDA, Václav. Vila Tereza. Praha: Rudé právo, 1988. 41 s. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vila Tereza na Wikimedia Commons