Vila Václavka (Smíchov)

Vila Václavka
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 Pohled na dům z ulice
Účel stavby
zahradní restaurace a obytný dům
Základní informace
Sloh	historismus (resp. neorenesance[1])
Architekt	Alois Korda
Výstavba	1903
Přestavba	1996 (interiéry)[1]
Materiál	cihla
Stavitel	Alois Korda
Stavebník	Jan Běloušek
Další majitelé	Jan Běloušek
Poloha
Adresa	Praha 5, Smíchov, Česko Česko
Ulice	Na Václavce 1079/32
Souřadnice	50°3′55,98″ s. š., 14°23′38,4″ v. d.
Vila Václavka
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vila Václavka je dům na pražském Smíchově v ulici Na Václavce.^{[p 1]} Vila, podle níž se celá ulice jmenuje,^[2][1] byla navržena a postavena v roce 1903 ve stylu historismu^[2] (resp. neorenesance)^[1] architektem a projektantem Aloisem Kordou^[2] v těsném sousedství nad Kordovou secesní vilou Helenka.^[2] V sousední ulici U Nikolajky pak stojí třetí Kordova vila U Bednářů. Fasáda vily Václavky je bohatě zdobena sgrafitovou výzdobou s motivy odkazujícími na českou historii.^[1] Lze zde najít povídání o českém knížeti Břetislavovi I., zakladateli dynastie Přemyslovců Přemyslu Oráčovi nebo o jeho manželce kněžně Libuši.^[1]

V okolí dnešního (rok 2023) hřbitova na Malvazinkách se původně nacházely jen osamocené vinice a hospodářské usedlosti.^[3] Koncem 19. století se podnikatel a velkostatkář Edvard rytíř Doubek (1844–1912) rozhodl, že prodá některé ze svých pozemků nacházejících se při cestě k novému smíchovskému hřbitovu na Malvazinkách.^[3] Počátkem 20. století zakoupil od Doubka několik parcel i smíchovský rodák, restauratér a vedoucí hostince „U Schmidtů“ Jan Běloušek.^[3] Ten nechal na jednom ze svých pozemků v této oblasti^{[p 2]} postavit v roce 1903 reprezentativní třípatrovou novorenesanční vilu se zahradní restaurací.^[3]

V tomto domě sídlila hned od počátku^[2] známá „Bělouškova zahradní restaurace na Václavce“ (za první republiky disponovala dokonce i zahradním tanečním parketem a bylo možno zde navštívit i představení ochotnického spolku^[1]) vlastněná již zmíněným Janem Bělouškem.^[2][1] Jan Běloušek začal původně zájezdní hostinec stavět v roce 1898, v roce 1905 nabízel už jeho hostinec dokonce i vyhlídkovou terasu pro hosty s panoramatickým pohledem na Prahu.^[1] Ve vile Václavka manželé Bělouškovi provozovali nejen svůj hostinec, ale také zde nakonec i bydleli a pořádali zde každoročně (v rozlehlé zahradě) i střelecké závody.^{[3][1][p 3]} V roce 1907 byl v prostorách restaurace založen Český střelecký svaz.^[3]

Rodině Běloušků patřilo dokonce i fotbalové mužstvo.^[1] Kromě této smíchovské restaurace na Václavce provozovali Bělouškovi továrnu na vázání knih, která se rovněž nacházela na Smíchově.^[1] Vysoké náklady na pořízení a provoz vily přinutily rodinu vzít si na dům hypotéku, ale její splácení se časem stalo takovou finanční zátěží, že nakonec museli prodat i terasovité parcely pod vilou, které k nemovitosti také původně patřily.^[1] Zavedení tramvajové linky (na počátku 20. století) k nedaleké usedlosti Santoška^{[3][p 4]} podpořilo lokální význam Bělouškovy zahradní restaurace.^[3] Pravidelně se zde konala ochotnická představení, taneční zábavy, ale i politické schůze.^[3]

Restaurace, která byla otevřena v roce 1905, během časů měnila v objektu svoji polohu. Na počátku 20. století byla v místech přístavku s obloukovými okny (po roce 1989 zde bylo studio Pilates, nyní Svatební salón Studio AGNES) a zahradní část (Bělouškova zahradní restaurace na Václavce) byla na terasovitém svahu k Nikolajce, v 50. letech nesla název U Plačků,^[4] v pozdější druhé polovině 20. století byla hned u vchodu z ulice (v 70. letech se jí důvěrně říkalo U Hermíny) a v 21. století přemístila do suterénu. Zimní zahrada a venkovní posezení s umělým jezírkem je na severní straně objektu. Do restaurace se nevchází domem (jako dřív), ale ze spojovací cesty mezi ulicemi Na Václavce a U Nikolajky.^[5]

Restaurace, jež přežila všechny politické režimy v Československé (České) republice, měla své stálé hosty i v dobách totalitních, kdy se zde scházeli (pravidelně každou středu a čtvrtek v týdnu) lidé, aby se zbavili chmur z ubíjející každodenní jednotvárnosti a bezvýchodnosti z tehdejší politické situace.^[1] Hospoda za vlády KSČ (od 50. let 20. století)^[3] chátrala stejně jako celý objekt vily Václavka.^[1] Restaurace zde sídlí dodnes (rok 2020)^{[p 5]} a je místem schůzek spolku Pražských Baronů.^{[2][p 6]}

Po sametové revoluci (rok 1989) získal v roce 1994 vilu Václavka nový majitel.^[3][1] V roce 1994 se zde natáčela poetická celovečerní koprodukční (Česko + Francie + Německo)^[6] filmová komedie režisérky Věry Caïs s názvem Příliš hlučná samota^[6] podle knihy Příliš hlučná samota od Bohumila Hrabala, ve které ztvárnil hlavní roli francouzský divadelní a filmový herec Philippe Noiret.^[3][1][6] V roce 1996 proběhla v restauraci první vlna rekonstrukce interiérů.^[1]

• Vila Václavka (celkové pohledy a detaily)
• 
  Zahradní restaurace na dobové pohlednici (1904)
• 
  Vnitřek restaurace na dobové pohlednici (1904)
• 
  Vila Václavka, v pozadí Kordova vila Helenka
• 
  Vila Václavka, v pozadí Kordova vila Helenka
• 
  Pohled na vilu z ulice
• 

  (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
  Detail nápisu „Břetislaw I“ na fasádě vily
• 
  Detail fasády nad vchodem do domu
• 
  Detail ornamentů na fasádě vily pod střechou
• 
  Restaurace Na Václavce 32 (vchod)

• LAŠŤOVKOVÁ, Barbora; KOŤÁTKO, Jiří. Pražské usedlosti. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. 

• Vila Helenka (Smíchov)
• Na Václavce

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vila Václavka na Wikimedia Commons