Vila Vladimíra Čelakovského
| Vila Vladimíra Čelakovského | |
|---|---|
 Vila Skalní 10 | |
| Základní informace | |
| Sloh | funkcionalismus |
| Architekt | Vladimír Grégr |
| Výstavba | 1933 |
| Stavebník | JUDr. Vladimír Čelakovský, Ludmila Čelakovská |
| Poloha | |
| Adresa | Barrandovská 327/28, Skalní 327/10, Praha 5 - Hlubočepy,  Česko |
| Ulice | Skalní |
| Souřadnice | 50°2′1,9″ s. š., 14°23′56,54″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 10106/1-2180 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vila Vladimíra Čelakovského je rodinný dům, který stojí v Praze 5-Hlubočepích ve vilové čtvrti Barrandov ve svahu mezi ulicemi Barrandovská a Skalní. Od 25. listopadu 1992 je chráněna jako kulturní památka České republiky.
Historie
Vilu navrhl a postavil v letech 1932-1933 architekt Vladimír Grégr pro JUDr. Vladimíra Čelakovského.[1]
JUDr. Vladimír Čelakovský (1900-1981) byl synem publicistky Marie Čelakovské, rozené Fáčkové (1876-1951), a Jaromíra Čelakovského, ředitele Zemské banky (1871-1930). Jeho sestrou byla akademická malířka Ludmila (1904-1948) provdaná za Viléma Stanovského, dědem botanik profesor Ladislav Josef Čelakovský (1834-1902) a pradědem básník František Ladislav Čelakovský (1799-1852).[2]
Popis
Architekta Grégra ovlivnila roku 1927 návštěva výstavy moderního bydlení ve Stuttgartu a zejména dílo Hanse Scharouna.
Dům je postaven ve svažitém terénu, který od ulice Skalní klesá jižně k ulici Barrandovská. Hlavní vstup je z ulice Skalní, kde je stavba přízemní, směrem do zahrady a k ulici Barrandovská je dvoupodlažní. Vila má nepravidelný půdorys - zaoblená západní část se vyhýbá sousední rozměrné Vorlově vile, střední část domu je vysunuta do zahrady, na sníženou východní část navazuje rozlehlá terasa. Obě podlaží prosvětlují široká okna. Částečně zapuštěný balkon v prvním patře je podepřen dvěma sloupci. Vstupní horní patro je spojeno s obytným dolním patrem dvěma šnekovými schodišti. Zaoblená obytná hala je dvoupodlažní s horní galerií, její jižní prosklenou stěnou je výhled na údolí Vltavy. Z haly se vchází do zimní zahrady, která je také ve dvou úrovních a z níž se vchází na krytou terasu. Ve vstupním patře je přímo i přes galerii přístupná reprezentativní jídelna. Ve spodním patře jsou ložnice.
- Zajímavosti
Mezi pozemky Čelakovského a Vorlovy vily byla původně průchozí pěšina, která spojovala ulice Barrandovská a Skalní; z této spojky se při Barrandovské ulici dochovalo nástupní betonové schodiště. Od listopadu 2019 je tento průchod obnovován.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Vila JUDr. Vladimíra Čelakovského. In: Prázdné domy. Databáze domů s historií. Petr Zeman, 6.4.2019. [cit. 2019-06-16]. Dostupné online.
- ↑ Ludmila Stanovská. In: MyHeritage Family Trees. [cit. 2019-05-15]. (anglicky) Dostupné online.
- ↑ Zkratka Skalní-Barrandovská je po letech znovu obnovována. In: Barrandov.org, 12.11.2019. [cit. 2020-01-08]. Dostupné online.
Literatura
- DOLEJSKÁ, Pavlína et al. Slavné stavby Prahy 5. Barrandov. Praha: Foibos Books s.r.o., 2018. 186 s. ISBN 978-80-88258-11-7. S. 65–66.
- SOSNOVÁ, Eva. Vladimír Grégr a architektura mezi dvěma světovými válkami v ČSR. , 2009 [cit. 2019-03-31]. Diplomová práce. Filosofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Vojtěch Lahoda, CSc. Dostupné online.
- VILINSKIJ, Valerij Sergejevič. Pražský adresář 1937-1938. I. - III. díl. Praha: Státní tiskárna, 1937. 28, 1685, 83 s. Dostupné online. S. 145.
- VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy. Díl 5. Velká Praha. První část, A-l.. Praha: Academia, 2012. 1077 s. ISBN 978-80-200-2107-6. S. 414.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vila Vladimíra Čelakovského na Wikimedia Commons - Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č. 65. Městská knihovna v Praze.
- Skalní 10/327. In: Barrandov 1928. Pavel Nejedlý, Ing. Zdeněk Černovský, Ph.D. 2000-2019.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Sovicka169, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: