Vilibald Bezdíček

prof. Ing. Dr. techn. Vilibald Bezdíček, DrSc.
ministr školství České soc. rep.
Ve funkci:
leden 1969 – srpen 1969
NástupceJaromír Hrbek
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození12. listopadu 1906
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. srpna 1991 (ve věku 84 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
ChoťFrantiška
DětiVilibald, Jiří, Pavel
PříbuzníErika Bezdíčková (snacha)[1]
Alma materVŠ technická Brno
Profesepedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vilibald Bezdíček (12. listopadu 1906 Vídeň13. srpna 1991 Brno) byl český a československý vysokoškolský pedagog, odborník na vodohospodářské inženýrství, politik Komunistické strany Československa, na počátku normalizace ministr školství České socialistické republiky, jeden z řečníků na pohřbu Jana Palacha, později odstaven z veřejných funkcí, signatář Charty 77.

Biografie

Narodil se ve Vídni v rodině obuvníka, ale s rodiči se pak přestěhoval do Brna. Vystudoval českou státní reálku v Brně, kde maturoval roku 1926, a Vysokou školu technickou v Brně. Zde promoval roku 1932 a téhož roku se oženil. S manželkou Františkou měli syny Vilibalda, Jiřího a Pavla. V letech 1932–1946 pracoval v zemědělské technické stavební správě ve Zlíně a v Zemském úřadě v Brně. Podílel se na projektování meliorací a regulací vodních toků a výstavbě údolních nádrží. V letech 1946–1949 zastával post vedoucího oddělení pro vodohospodářské plánování na ministerstvu techniky a s početným týmem zpracoval vodohospodářský plán ČSR. Na přelomu 40. a 50. let byl přesvědčeným komunistou. Mezitím stále působil v akademické sféře. V období let 1949–1950 byl vedoucím katedry a rektorem ČVUT v Praze. Poté se krátce vrátil i do vládních pozic. V letech 1951 zastával funkci náměstka ministra vysokých škol. V roce 1952 na vlastní žádost odešel z Prahy a od té doby trvale vyučoval na Vysokém učení technickém v Brně, postupně jako vedoucí katedry, prorektor i rektor. Byl členem mezinárodní organizace pro pedologii a Mezinárodní organizace pro plavbu. Napsal desítky odborných prací z oboru vodního hospodářství.[2][3][4][5]

Koncem 60. let se krátce opětovně zapojil do politiky. Po provedení federalizace Československa byl 8. ledna 1969 jmenován členem české vlády Stanislava Rázla jako ministr školství.[2] Koncem ledna 1969 se jako ministr vlády účastnil pohřbu Jana Palacha, kde pronesl: „Chceme budovatelskou prací být hodni oběti, kterou Jan Palach nezištně přinesl.“[6] V důsledku svých postojů z let 1968-1969 byl za normalizace odstaven z politického i akademického života a v ministerské funkci ho nahradil exponent konzervativní prosovětské levice Jaromír Hrbek.[7]

Od roku 1971 nesměl přednášet a publikovat. Státní nakladatelství technické literatury zastavilo vydání jeho již připravených knih. Přestěhoval se do Rajhradu a vystřídal různá zaměstnání. Pracoval jako vrátný, prognostik a překladatel. Byl signatářem Charty 77. Od roku 1990 se vrátil na akademickou půdu a byl profesorem-konzultantem na domovském Vysokém učení technickém v Brně.[3][4]

Odkazy

Reference

  1. Paměť národa. Dostupné online. [cit. 2021-04-11]
  2. a b Vláda České socialistické republiky. Rudé právo. Leden 1969, roč. 49., čís. 7, s. 3. Dostupné online. 
  3. a b Prof. Ing. Dr. techn. Vilibald Bezdíček, DrSc. [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2012-09-20]. Dostupné online. 
  4. a b Bezdíček Vilibald [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2012-09-20]. Dostupné online. 
  5. Jiří Vrba: „Komunisté národ udusili, zastrašili ho. I v mém případě se jim to podařilo “ [online]. pametnaroda.cz [cit. 2012-09-20]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  6. Leden 1969: v sobotu pohřeb, v neděli pendrekiáda [online]. tyden.cz [cit. 2012-09-20]. Dostupné online. 
  7. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 539. 

Literatura

  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 51. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 93. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene-Bez. Praha: Libri, 2006. 376-477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 472–473. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“