Vilibald Bezdíček

prof. Ing. Dr. techn. Vilibald Bezdíček, DrSc.
ministr školství České soc. rep.
Ve funkci: leden 1969 – srpen 1969
Nástupce	Jaromír Hrbek
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	12. listopadu 1906 Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	13. srpna 1991 (ve věku 84 let) Brno Československo Československo
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Choť	Františka
Děti	Vilibald, Jiří, Pavel
Příbuzní	Erika Bezdíčková (snacha)[1]
Alma mater	VŠ technická Brno
Profese	pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Vilibald Bezdíček (12. listopadu 1906 Vídeň – 13. srpna 1991 Brno) byl český a československý vysokoškolský pedagog, odborník na vodohospodářské inženýrství, politik Komunistické strany Československa, na počátku normalizace ministr školství České socialistické republiky, jeden z řečníků na pohřbu Jana Palacha, později odstaven z veřejných funkcí, signatář Charty 77.

Narodil se ve Vídni v rodině obuvníka, ale s rodiči se pak přestěhoval do Brna. Vystudoval českou státní reálku v Brně, kde maturoval roku 1926, a Vysokou školu technickou v Brně. Zde promoval roku 1932 a téhož roku se oženil. S manželkou Františkou měli syny Vilibalda, Jiřího a Pavla. V letech 1932–1946 pracoval v zemědělské technické stavební správě ve Zlíně a v Zemském úřadě v Brně. Podílel se na projektování meliorací a regulací vodních toků a výstavbě údolních nádrží. V letech 1946–1949 zastával post vedoucího oddělení pro vodohospodářské plánování na ministerstvu techniky a s početným týmem zpracoval vodohospodářský plán ČSR. Na přelomu 40. a 50. let byl přesvědčeným komunistou. Mezitím stále působil v akademické sféře. V období let 1949–1950 byl vedoucím katedry a rektorem ČVUT v Praze. Poté se krátce vrátil i do vládních pozic. V letech 1951 zastával funkci náměstka ministra vysokých škol. V roce 1952 na vlastní žádost odešel z Prahy a od té doby trvale vyučoval na Vysokém učení technickém v Brně, postupně jako vedoucí katedry, prorektor i rektor. Byl členem mezinárodní organizace pro pedologii a Mezinárodní organizace pro plavbu. Napsal desítky odborných prací z oboru vodního hospodářství.^[2][3][4][5]

Koncem 60. let se krátce opětovně zapojil do politiky. Po provedení federalizace Československa byl 8. ledna 1969 jmenován členem české vlády Stanislava Rázla jako ministr školství.^[2] Koncem ledna 1969 se jako ministr vlády účastnil pohřbu Jana Palacha, kde pronesl: „Chceme budovatelskou prací být hodni oběti, kterou Jan Palach nezištně přinesl.“^[6] V důsledku svých postojů z let 1968-1969 byl za normalizace odstaven z politického i akademického života a v ministerské funkci ho nahradil exponent konzervativní prosovětské levice Jaromír Hrbek.^[7]

Od roku 1971 nesměl přednášet a publikovat. Státní nakladatelství technické literatury zastavilo vydání jeho již připravených knih. Přestěhoval se do Rajhradu a vystřídal různá zaměstnání. Pracoval jako vrátný, prognostik a překladatel. Byl signatářem Charty 77. Od roku 1990 se vrátil na akademickou půdu a byl profesorem-konzultantem na domovském Vysokém učení technickém v Brně.^[3][4]

• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 51. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 93. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene-Bez. Praha: Libri, 2006. 376-477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 472–473. 

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vilibald Bezdíček
• Vilibald Bezdíček v Encyklopedii dějin města Brna
• Vilibald Bezdíček - projev na pohřbu Jana Palacha