Viljuj

Viljuj
Peřeje na řece
Základní informace
Délka toku	2 650 km
Plocha povodí	454 000 km²
Průměrný průtok	(122 km od ústí) 1 480 m³/s
Světadíl	Asie
Pramen
Středosibiřská plošina 65°58′41″ s. š., 103°30′49″ v. d.
Ústí
do Leny 64°21′55,4″ s. š., 126°24′55,45″ v. d.
Protéká
Rusko Rusko (Sacha, Krasnojarský kraj)
Úmoří, povodí
Severní ledový oceán, moře Laptěvů, Lena
Povodí řeky na mapě povodí řeky Leny
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viljuj (rusky Вилюй, jakutsky Бүлүү) je řeka v Krasnojarském kraji a v Jakutské republice v Rusku a zároveň největší levostranný přítok sibiřského veletoku, řeky Leny. Řeka je 2 650 km dlouhá^[1] a její povodí má rozlohu 454 000 km²^[1].

Pramení na Středosibiřské plošině v Krasnojarském kraji. Teče přes ni nejprve jihovýchodním, později východním a nakonec severovýchodním směrem. Přitom nejprve protíná bažinato-jezernatou rovinu, níže pak přes oblast vyvřelých čedičů jež má horský charakter. Vyskytují se zde kaňony široké do 160 m a říční údolí je značně členité. Svahy jsou prudké a porostlé lesem. V korytě se vyskytují četné peřeje. Od vesnice Černyševskij až k ústí řeky Čirkuo se podél toku táhne vzdutí Viljujské přehradní nádrže jež vznikla za hrází Viljujské vodní elektrárny, jež byla dokončena v roce 1967. Na dolním toku řeka protéká Středojakutskou rovinou v Jakutské republice. Pod vesnicí Suntar se dolina rozšiřuje. Od města Viljujsk k ústí protéká širokou dolinou, jež má po stranách zaplavované říční terasy. V korytě se vyskytují ostrovy, z nichž Chočentach je dlouhý 15 km.

• zleva – Achtaranda, Ygyatta, Marcha, Ťung, Ťukjan
• zprava – Ulachan-Vava, Čirkuo, Čona, Ulachan Botuobuja, Oččuguj Botuobuja, Kempenďaj, Bappagaj, Kosmos ^[2]

Zdroj vody je smíšený, přičemž převládají sněhové srážky. Průměrný dlouhodobý roční průtok vody u vesnice Černyševskij (Viljujská vodní elektrárna) činí přibližně 600 m³/s, u Suntaru 800 m³/s a poblíž ústí 1 700 m³/s. Maximální jarní průtoky dosahují v průměru 10 000 až 15 000 m³/s a minimální zimní 2 až 5 m³/s. Hladina se na jaře zvyšuje o 10 až 15 m. Zamrzá v polovině října a rozmrzá v polovině květnu. Na jaře se tvoří ledové zátarasy.

Vodní doprava je možná od ústí v délce 1370 km^[1] a při vypouštění vody z přehradní nádrže až k vesnici Černyševskij. Hlavní přístavy jsou Viljujsk, Ňurba a Černyševskij. Řeka je bohatá na ryby (jeseter, hlavatka sibiřská, lenok sibiřský, nelma obecná).^[1] V povodí řeky jsou naleziště diamantů (Mirnyj, Ajchal, aj.), uhlí, zemního plynu a soli.

• V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Вилюй“.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Viljuj na Wikimedia Commons