Villar-Perosa M 1915

Villar-Perosa M 1915
Samopal Villar-Perosa M 1915
Typ	samopal
Místo původu	Itálie
Historie služby
Ve službě	1915–1918
Používána	Itálie Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Války	první světová válka
Historie výroby
Konstruktér	Abiel Revelli
Výrobce	Villar-Perosa, Fiat
Základní údaje
Hmotnost	8,140 kg
Délka	595 mm
Délka hlavně	320 mm
Typ náboje	9 mm Glisenti
Ráže	9 mm
Kadence	1200-1500 ran/min, 2400-3000 ran/min dohromady
Zásobování municí	2x schránkový zásobník na 25 nábojů

Villar-Perosa M 1915 byl historicky prvním samopalem zavedeným do armádní výzbroje v Itálii roku 1915. Vnějším vzhledem a konstrukčním řešením sice vypadal jako lehký kulomet, ale používal pistolový náboj ráže 9 mm, takže je řazen mezi samopaly. Villar-Perosa je považován za první samopal vůbec.

Historie

Dvojhlavňový samopal Villar-Perosa zkonstruoval Abiel Revelli původně jako velmi lehký kulomet pro potřeby letectva, ale také italská pěchota jej zavedla do své výzbroje jako vzor 1915. Zbraň, která vznikla v podstatě spřažením dvou samopalů, měla sloužit jako prostředek palebné podpory horských jednotek a pěchoty. Byla proto používána hlavně v zákopových bojích první světové války a při boji v horách. Samopal mohl být podepřený dvojnožkou, nebo nesený ve zvláštním postroji na prsou. Výroba probíhala u firem Villar-Perosa a Fiat. Rakousko-uherská armáda koncem války tuto zbraň zavedla v menším počtu do výzbroje jako Sturmpistole M 18.

Tato slepá ulička vývoje samopalů se v praxi příliš neosvědčila. Zbraň měla značně vysokou rychlost střelby. Z toho plynula menší přesnost palby a neefektivně vysoká spotřeba nábojů. Rovněž hmotnost byla značně vysoká. Samopal si nezískal větší oblibu a jeho další používání bylo brzy zastaveno ve prospěch modernějších typů konstrukce.

Konstrukce

Zbraň tvoří dvojice samopalů, spojených k sobě. Vyznačovala se také několika dalšími zajímavými prvky. V zadní části se nachází dvojité držadlo, podobné jako u některých těžkých kulometů. Spoušťová ústrojí jsou oddělená, takže lze střílet z kterékoliv hlavně jednotlivě nebo současně z obou hlavní zároveň. Zákluz dynamického závěru byl brzděn jeho rotací o 90° řízenou drážkou závěrové páky na pouzdru závěru. Pootočení závěru mírně zpomalilo zákluz i předkluz. Závěry jsou částečně uzamčené. Při výstřelu vzájemným působením výstupků závěrů a šikmých drážek v nepohyblivém pouzdře se závěry pootočí kolem své podélné osy o určitou část obrátky, a tím je zpomalen jejich odsun. Při nabíjení se závěry odsunou dozadu pomocí pák ve tvaru písmene S. Shora nasazované zakřivené zásobníky mají kapacitu 25 nábojů. Umístění zásobníku na horní straně pouzdra závěru vycházelo z předpokladu, že se zbraň bude montovat na podstavec. Kadence zbraně byla vysoká, kolem 1200 ran/min, což bylo dáno nízkou hmotností závěru a silnou vratnou pružinou. Prázdné nábojnice jsou vyhazovány směrem dolů. Zbraň byla vybavena dvojnožkou a někdy i štítem.

Verze OVP

Celkem vznikly dvě verze samopalu, a to M15 (základní) a OVP s jednou hlavní a dřevěnou pažbou, protože uplatnění základní verze u pěšího vojska značně ztěžovalo jeho pojetí dvou sdružených hlavní. Výsledkem snah o vytvoření přijatelnější zbraně byl samopal OVP. V podstatě se jednalo o polovinu původního samopalu, která u tohoto typu získala rozměry obvyklé karabiny. Samopal měl dřevěnou pažbu a obvyklé spoušťové ústrojí, před lučíkem však scházelo předpažbí. Změnilo se i napínání závěru, které se nyní provádělo pomocí stažení objímky, spojené se závěrem, směrem dozadu. Samopal postrádal volič režimu střelby a mohl střílet pouze dávkou. OVP nesloužil ve výzbroji armády dlouho, nicméně jej lze pokládat za předchůdce vynikajících samopalů Beretta, které vznikly po skončení první světové války.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Villar-Perosa M 1915 na Wikimedia Commons

Literatura

• ŽUK, A. B. Pušky a samopaly. Praha: Naše Vojsko, 1992. ISBN 80-206-0150-3. S. 138–139. 
• DOLÍNEK, V; FRANCEV, V; ŠACH, J. Zbraně 1. a 2. světové války. Fotografický atlas. Praha: Aventinum, 2001. ISBN 80-7151-198-6. S. 84–85.