Vilová kolonie na Barrandově

Vilová kolonie na Barrandově
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 Barrandovská vilová kolonie na skalnatém návrší nad Vltavou
Lokalita
Městská část	Praha 5
Obvod	Praha 5
Obec	Praha
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°2′ s. š., 14°23′50″ v. d.
Základní informace
Katastrální území	Hlubočepy
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Vilová kolonie na Barrandově
Další údaje
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilová kolonie na Barrandově v Hlubočepích na jihozápadním okraji Prahy vznikla z iniciativy bratrů Havlových na skalnatém návrší nad Vltavou mezi nově postavenou restaurací Barrandovské terasy a filmovými ateliéry. První domy byly postaveny roku 1929 v ulici Pod Habrovou, další v ulicích Barrandovská, Filmařská, Lumiérů (původně Na Habrové), Pod Ateliéry a Skalní. Vyhláškou č. 10/1993 sbírky 8/1993, vydanou Hlavním městem Prahou dne 28. 9. 1993 s účinností od 1. 11. 1993, je toto území součástí Městské památkové zóny Barrandov.^[1]

Historie

Inspirací pro stavitele ing. Václava M. Havla pro vybudování zahradního města v Praze byla návštěva San Francisca a jeho moderních vilových čtvrtí v lednu 1924 při půlroční cestě po Spojených státech amerických, na kterou se vydal v listopadu 1923. Nejvíce jej zaujala vilová čtvrť Ingleside.^[2] San Francisco bylo roku 1906 po velkém zemětřesení a následném požáru poničeno a v jeho okolí posléze vznikala nová zahradní města, budovaná převážně ze dřeva – lehké přízemní nebo jednopatrové vily s lehkou dřevěnou konstrukcí, garáží a zahradou. Americké soukromé stavební společnosti stavěly tyto domy systémem „real estate“ – na pozemcích se zavedenými inženýrskými sítěmi (elektřina, kanalizace, plyn, telefon a vodovod) postavily dům, který kompletně vybavily zařízením, a upravily zahradu.^[3]

První regulační plán

Ing. Havel byl roku 1925 přizván ke konsorciu pro výstavbu nové pražské zahradní čtvrti, které založil Čechoameričan ing. Regenerm. Pro výstavbu zahradní čtvrti zvolili pozemky na skalnatém zalesněném hřebenu nad Dalejským potokem zvaném Na Habrové. Ing. Regenerml navrhl pro toto území podobné dřevěné vilky na klíč. Architekt a urbanista F. A. Libra přizpůsobil regulační plán pro potřeby konsorcia a toto území propojil se silnicí vedenou z Prahy do Hlubočep. Pražská obec ale plán zamítla s tím, že inženýrské sítě jsou příliš daleko a náklady na jejich výstavbu příliš vysoké.^[3]

Druhý regulační plán

Ing. Havel však přesto roku 1926 začal s přípravnými pracemi, měl v plánu inženýrské sítě vybudovat na vlastní náklady. U firmy „Prastav, spojené pražské továrny na staviva, a.s.“ si zajistil předkupní právo na pozemky na Habrové; jejich majitelem se stal 4. února 1927. K projektu přizval vedoucího úředníka Státní regulační komise pro Prahu a okolí architekta Maxe Urbana, který vyhotovil nový regulační plán. Protože zastavěnost původních pozemků byla pouze 30 procent a náklady na infrastrukturu by tak byly vysoké, jednal s rodinou Hergetů o odkoupení dalších přilehlých pozemků. Podmínkou rodiny Hergetů bylo odkoupení také jejich zbývajícího majetku včetně zámečku Slovanka. S tím ing. Havlovi pomohl Rotary Club – klub vytvořil nové konsorcium, které zbylý majetek odkoupilo 28. dubna 1927.^[3]

Roku 1927 vznikla „Obchodní a administrační kancelář výstavby zahradní čtvrti Barrandov v Praze XVI“. Max Urban se stal stálým spolupracovníkem kanceláře a architektonickým poradcem. Každý z budoucích majitelů měl být smluvně zavázán k předložení plánů k připomínkování, aby byla dodržena koncepce čtvrti a odpovídající úroveň staveb. Kancelář po kolaudaci domů opatřovala katastrální a popisná čísla. Bylo při ní také zřízeno zahradnické oddělení, které nabízelo návrhy zahrad, obstarávalo semena a sazenice stromů a keřů, úpravy terénu a zahradní údržbu. Údržbu veřejné zeleně a některých zahrad měla provádět chrudimská firma Josefa Vaňka. Terasy a opěrné zídky měly vznikat z místního bílého kamene.^[3]

Urbanův regulační plán byl schválen Státní regulační komisí 20. října 1927. Plán zahrnoval kromě rodinných vil také cenově dostupné bytové domy a občanskou vybavenost – školu, poštu, hotel, obchody a restaurace. V regulačním plánu byla zachována přírodní zeleň lesíků a hájků. Celková výměra pozemků byla 54,8 hektaru, z toho jedna třetina byla přirozeně zalesněna. Zalesnění zabíralo společně s komunikacemi, hřištěm a háji 26,4 hektaru. Zbytek plochy byl určen k rozparcelování a zastavění – z jedné poloviny rodinnými vilami a bytovými domy, z druhé nebytovými budovami. Hlavní osou návrhu byla třída Na Habrové (Lumiérů) ukončená kruhovým náměstím (Kříženeckého náměstí). Na náměstí navazovala příčná ulice (Filmařská) a z úbočí skály ze strany Vltavského údolí sem vedla serpentinami hlavní nástupní silnice (Barrandovská).^[3]

Výstava moderní architektury „Die Wohnung“

(c) I, Tyke, CC BY-SA 3.0

Od 23. července 1927 do 17. února 1928 se ve Stuttgartu konala výstava moderní architektury „Die Wohnung“. Na vrchu Weissenhof vznikla ukázková kolonie moderních funkcionalistických domů vybavených nábytkem a dobovým technickým zařízením bytů, s modely a plány staveb, které byly realizovány v Americe a v Evropě. Nové konstrukční metody a hotové domy ukázaly moderní trendy v bydlení.^[4] V moderním stylu zde navrhovali domy významní evropští architekt (Le Corbusier a jiní), celý projekt řídil autor brněnské vily Tugendhat Ludwig Mies van der Rohe. Železobetonový skelet umožňoval volné uspořádání dispozice (takzvaný volný půdorys), prostor mohl být členěn nenosnými příčkami, domy měly velké prosklené plochy a pásová okna, terasy na úrovni terénu i v ustupujících podlažích byly kryté nebo nekryté. Vily byly charakteristické svou hladkou bílou fasádou.^[3]

Ing. Havel výstavu navštívil spolu s architektem Jaroslavem Fragnerem a rozhodl se vystavět na Barrandově kolonii domů ve funkcionalistickém stylu. Jaroslav Fragner ve spolupráci s architektem Jaromírem Krejcarem pak v letech 1928-1932 navrhl plány funkcionalistické osady v ulici Pod Habrovou.^[5]

První etapa

První etapa výstavby byla zahájena 27. června 1929 zároveň s otevřením nové silnice, po které byla podniknuta první veřejná jízda na vrchol Habrové. Nad Barrandovou skalou při nové silnici bylo nabízeno 21 parcel a na hlubočepské straně 17 parcel. V době zahájení oficiálního prodeje byla ale většina pozemků prodaná příbuzným a přátelům Havlovy rodiny. Do začátku 2. světové války majitelé postavili 11 moderních rodinných vil. Ukázková kolonie funkcionalistických vil navržená arch. Fragnerem však v ulici Pod Habrovou nevznikla pro různá přání stavebníků, stanovená koncepce ale dodržena byla – většina nově postavených vil měla rovnou střechu.^[3]

Pravidla výstavby

Ing. Havel s arch. Urbanem stanovili pro další výstavbu závazné stavební podmínky obsahující celkem 14 bodů.

Každému pozemku byla podle výměrové tabulky přidělena přípustná zastavitelná plocha. Všechny parcely měly nabízet vyhlídku a vily musely být situovány tak, aby si vzájemně vyhlídky nepřekrývaly. Proluky mezi sousedícími domy musely měřit nejméně tolik, co výška vyššího přiléhajícího objektu. Stavby měly stát nejméně šest metrů od hranice parcely a jejich předzahrádky u silnic měly mít šířku nejméně 5 metrů. Rodinné domy měly být izolované, obklopené zahradou a nesměly mít jakákoli dvorní křídla a zahradní či dvorní stavby. Jednotlivé domy směly být pouze jednopatrové bez podkroví, suterén směl být vybudován pouze pokud vyplynul z přirozeného terénu. Sklepní prostory směly být užívány výhradně jako sklepy, nikoli jako dílny nebo byty. Garáž musela být součástí půdorysu domu a její výměra byla počítána do stanovené maximální plochy. Pokud nebylo možné zřídit vjezd do garáže kvůli okolnímu terénu, byla povolena výjimka pro stavbu garáže mimo dům a její zastavěná plocha v tom případě nesměla přesáhnout 40 m². Ploty do ulice měly mít nízké podezdívky z trvanlivého materiálu a ze stejného materiálu pak měly být postaveny i jeho sloupky. Mezi sloupky se měl nacházet natřený dřevěný nebo železný průhledný plot. Ploty k sousedům měly být také průhledné buď z drátěného pletiva nebo z tyček, plné zdi nebo prkenné hradby byly nepřípustné. Střechy musely být ploché, v případě skloněných musely být pokryty výhradně krytinou z červeného páleného hliněného materiálu.^[3]

Druhá etapa

Druhá etapa výstavby zahrnovala zástavbu pozemků v západní a severní části ulice Barrandovská a úpravu části pozemků v okolí budoucí hlavní třídy Na Habrové (Lumiérů), kterou navrhl arch. Urban jako širokou vyhlídkovou alej městského typu. Zde řadové rodinné vily doplňovaly domy činžovní a architektonická dominanta filmových ateliérů na západním konci. Nerealizovaná zůstala budova svobodárny pro mladé typu YMCA.^[3]

Třetí etapa

Třetí etapa výstavby pokračovala obytnou zástavbou smíšeného typu na východním konci ulice Na Habrové včetně malého kruhového náměstí. Jako protiváha Domu mládeže na severním konci třídy byla plánována výstavba hotelu a centra služeb; toto včetně východního náměstí nebylo realizováno. V této etapě byly také zastavěny pozemky v části směrem do údolí Vltavy a k Malé Chuchli, určené pro rozlehlé vily ve velkých zahradách.^[3]

Lindbeton

Poté, co se ing. Havel rozhodl stavět domy ne ze dřeva, ale v moderním funkcionalistickém stylu, hledal vhodný stavební materiál. Stylová a materiálová jednota zůstala pak jedním ze zásadních požadavků. Běžné stavivo, jakým jsou pálené cihly, mu nevyhovovalo, protože mokré technologické procesy vyžadovaly pauzy na vysychání a to výstavbu prodlužovalo. Získal kontakt na vedoucího technika švédské firmy ze Stockholmu ing. Erika Ivara Lindmanna. Firma vyráběla nový porézní materiál z cementu a takzvané umělé pemzy – pěnový beton neboli lindbeton. Umělá pemza vznikala zahřátím cihlářské hlíny na teplotu 1350 °C a jejím následným ochlazením. Směs této drcené umělé pemzy, písku a cementu pak tvořila porézní beton, který dobře vysychal. Z tohoto betonu se pak vyráběly tvárnice nebo se využíval při betonáži. Lindmann také zkoumal, zda je možné jej vyztužit železem. Vhodný druh cihlářské hlíny našli na pozemku s hliništěm v Litovicích u Prahy. Ing. Lindmann zde postavil pec a otevřel jámu pro těžbu cihlářské hlíny. Lindbeton se zde začal vyrábět v polovině roku 1928, kvůli válečnému stavu ve 40. letech 20. století byla pec uzavřena a výroba ukončena.^[3]

Háj vzpomínek

V době vzniku vilové osady založil okruh přátel Barrandova vedený paní Zdeňkou Pospíšilovou, manželkou guvernéra Národní banky, parkově upravené místo severně od Barrandovských teras nazvané „Háj vzpomínek“. Místo bylo osazováno břízami, jasany, jeřáby a jinými stromy, které nesly jméno osoby blízké dárci stromu. První část háje se nacházela u parkové cesty vedoucí k Terasám a byla věnována památce chirurga profesora Rudolfa Jedličky, poslední část háje památce JUDr. Vladimíra Škardy a prostřední část s růžovým paloučkem jako vzpomínka na spoluzakladatelku parku paní Zdeňku Pospíšilovou.^[6] Nejsevernější část skalnatého ostrohu porostlého zelení, která je součástí národní přírodní památky Barrandovské skály, je stále na mapách označována jako Háj profesora Jedličky (parcely 613, 614 a 1752 v katastrálním území Hlubočepy). Jsou tu patrné zbytky někdejší parkové úpravy; v roce 1988 zde vznikl Pomník obětem druhé světové války jako náhrada za četné drobné pomníčky a památníčky, které původně byly v okolí zasaženém rozsáhlými stavebními pracemi umístěny.

Dopravní obslužnost

Byla postavena nová silnice z Hlubočep a k Barrandovským ateliérům. Ta se stala v roce 1931 místem závodu automobilů do vrchu Barrandov (2,1 km), kterou uspořádal Motor Klub Vysokoškolského sportu.^[7] Závod se konal počátkem prázdnin 12. července. Miloš Bondy na Bugatti 35B zvítězil v kategorii závodních vozů do 2000 ccm a současně se stal vítězem kategorie automobilů v čase 1:48,93 min.^[8]

Václav Havel zahájil jednání s Elektrickými podniky hlavního města Prahy, které provozovaly i autobusovou dopravu, o zřízení autobusové linky z města kolem Barrandovských teras k Barrandovským ateliérům. Mnoho pochopení u Elektrických podniků nenašel, proto se rozhodl provozovat soukromou autobusovou linku. V období od 1. dubna 1932 do konce března 1933 byla v provozu autobusová linka, jejíž náklady hradili dle smlouvy bratři Václav a Miloš Havlovi na straně jedné a Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory na straně druhé. Továrna Walter poskytla speciálně upravené autobusy Walter PN.^[9] Nová linka získala značnou oblibu, a proto byla Elektrickými podniky k 31. lednu 1933 zavedena městská autobusová linka S v trase Václavské náměstí – Barrandov. Tato linka byla v provozu až do všeobecné mobilizace a k datu 24. září 1938 byla zrušena. Když skončilo omezení dopravy způsobené mobilizací, linka S na Barrandov byla od 26. ledna 1939 obnovena, ale zůstala zkrácena o vnitroměstský úsek do trasy Hlubočepy – Barrandov.^[10] Na přelomu let 1951 a 1952 byla tato linka přečíslována na č. 105, pod kterým jezdí na okružní trase Smíchovské nádraží – Filmové ateliéry do současnosti.^[11]

Architekti

V letech 1928-1941 navrhovali vily na Barrandově architekti:

Hermann Abeles, Rudolf Bettelheim, Karel Caivas, Jan Čermák, Jaroslav Fragner, Jindřich Friedl, Jaroslav Fröhlich, Antonín Gabriel, Vladimír Grégr, Václav Girsa, Václav Hlaváček, Antonín Hloušek, Alois Houba, Jan Houštecký, Václav Ittner, Josef Kačírek, Jindřich Kaplan, Karl Kohn, Otto Kohn, Vojtěch Krch, Zdeněk Lakomý, František Albert Libra, Vilém Lorenc, Leo Mayer, Václav Müller, František Niklas, Vilém Rittershain, K. Rudl, Bruno Rücker, Kurt Spielmann, Václav Stach, Rudolf Stockar, Ladislav Syrový, Otakar Štěpánek, Jiří Štursa, Vlasta Štursová, Max Urban, Václav Urban, Rudolf Weiser, Vladimír Weiss.

Jednotlivé domy

Tabulka jednotlivých domů postavených v letech 1928–1941

Vila	Fotografie	Lokace č.p., ulice, mapa	Stavebník	Povolání	Architekt	Rok výstavby	Rejstříkové číslo v ÚSKP
Vila Šulc		161 Barrandovská 11 50°2′8,35″ s. š., 14°24′3,98″ v. d.	Karel Šulc Hana Šulcová	obchodník, dovozce motocyklů B.S.A.	Otakar Štěpánek	1929-1930	100457
Vila Filip		160 Barrandovská 13 50°2′7,67″ s. š., 14°24′3,45″ v. d.	Josef Filip Ludmila Filipová	ředitel devizového oddělení v Národní bance	Alois Houba	1928-1930
Vila Niklas		158 Barrandovská 14 50°2′8,75″ s. š., 14°24′2,93″ v. d.	František Niklas Jaroslav Niklas Jiří Niklas	architekt	Antonín Hloušek František Niklas	1928-1930
Vila Dlouhý		155 Barrandovská 15 50°2′6,68″ s. š., 14°24′2,51″ v. d.	Dominik Dlouhý Antonie Dlouhá	obchodník	Vojtěch Krch	1929-1930
Vila Stanovský		177 Barrandovská 16 Skalní 22 50°2′7,51″ s. š., 14°24′1,35″ v. d.	Vilém Stanovský Ludmila Stanovská	generál letectva	Vladimír Grégr	1930-1932
Vila Havel		444 Barrandovská 17 50°2′4,99″ s. š., 14°24′1,42″ v. d.	Miloš Havel	filmový producent, majitel produkční firmy Lucernafilm	Vladimír Grégr Vilém Rittershain	1939-1941
Vila Marek		446 Barrandovská 18 Skalní 20 50°2′6,95″ s. š., 14°23′59,65″ v. d.	Bernard Marek Marie Marková		Antonín Gabriel Jaroslav Gabriel	1940-1941
Vila Struppl		190 Barrandovská 20 Skalní 18 50°2′5,94″ s. š., 14°23′59,22″ v. d.	Karel Struppl	ředitelský rada Zemské banky	Vladimír Grégr	1932
Vila Wolf		447 Barrandovská 21 50°1′57,01″ s. š., 14°23′52,05″ v. d.	manželé Wolfovi		Vladimír Grégr	1940
Vila Kovařík		268 Barrandovská 22 Skalní 16 50°2′4,96″ s. š., 14°23′58,62″ v. d.	František Kovařík	hudební nakladatel	Ladislav Syrový (Jaroslav Fragner)	1937	10105/1-2178
Vila Rücker		186 Barrandovská 24 Skalní 14 50°2′4,06″ s. š., 14°23′57,79″ v. d.	Bruno Rücker Kristina Rücker	architekt	Bruno Rücker	1931-1932 1940-1941
Vila Růžička		307 Barrandovská 25 50°1′55,24″ s. š., 14°23′49,02″ v. d.	Pavel Růžička Svatava Růžičková	diplomat	Vladimír Grégr	1936 2014-2017	10104/1-2179
Vila Kolowrat (dřevostavba)		397 Barrandovská 27 50°1′54,11″ s. š., 14°23′47,32″ v. d.	Jindřich Kolowrat-Krakowský	podnikatel, majitel Západočeských dřevařských závodů	Jan Houštecký	1937-1938 zbořeno (04/2009)
Vila Grossmann		385 Barrandovská 29[pozn. 1] 50°1′53,46″ s. š., 14°23′45,88″ v. d.	Arnošt Grossmann	ředitel továrny na výrobu kyslíku a kyseliny uhličité	František Albert Libra	1937
Vila Riegel		403 Barrandovská 31 50°1′53,04″ s. š., 14°23′44,35″ v. d.	Otakar Riegel	klenotník, prodej starožitností	Jindřich Friedl	1937-1938
výstavní vila č. 1		180 Barrandovská 46 50°1′54,1″ s. š., 14°23′44,15″ v. d.			Vladimír Grégr	1931-1932	10103/1-2177
Vila Jelínek		437 Barrandovská 54 50°1′56,94″ s. š., 14°23′47,88″ v. d.	ing. Josef Jelínek	majitel stavební firmy		1941
Vila Steiner		346 Barrandovská 58 50°1′58,33″ s. š., 14°23′49,89″ v. d.	Emanuel Steiner František Steiner Jan Steiner (k 1937)	obchodník		přestavbou změněna
Vila Auerbach		335 Barrandovská 60 Skalní 2 50°1′59,25″ s. š., 14°23′50,99″ v. d.	Josef Auerbach	hlavní akcionář a spoluvlastník Korunafilmu a Slaviafilmu	Herman Abeles Leo Mayer	1933-1934	10107/1-2181
Vila Veger		383 Filmařská 1 50°1′52,97″ s. š., 14°23′41,72″ v. d.	MUDr. Jiří Veger	stomatolog
Vila Havlík		433 Filmařská 2 50°1′53,89″ s. š., 14°23′41,54″ v. d.	Havlík	ředitel pražské části automobilky Škoda	Josef Kačírek	1939-1940
Vila Fröhlich		336 Filmařská 3 50°1′52,55″ s. š., 14°23′40,26″ v. d.	Vladimír Fröhlich Marie Fröhlichová	malíř	Jaroslav Fröhlich	1934-1935
Vila Pelc		337 Filmařská 4 50°1′53,54″ s. š., 14°23′39,87″ v. d.	Prof. MUDr. Hynek Pelc Ludmila Pelcová	profesor na Karlově univerzitě, ředitel Státního zdravotního ústavu	Vladimír Grégr	1934-1935
Vila Kalina		404 Filmařská 9 50°1′49,94″ s. š., 14°23′39,66″ v. d.	Ing. Evžen Kalina	ředitel vývozu koncernu Škoda	Vilém Lorenc Jan Čermák	1938-1939
Vila Kröhn		384 Filmařská 10 50°1′50,77″ s. š., 14°23′37,58″ v. d.	Kröhn		Václav Girsa	1936-1937
Vila Filmařská 12		391 Filmařská 12 50°1′49,93″ s. š., 14°23′38,04″ v. d.
Vila Marková-Kottová		417 Filmařská 18 50°1′48,74″ s. š., 14°23′37,16″ v. d.	Marková-Kottová		Václav Stach	1939-1940
Dům Bidlas		405 Lumiérů 4 50°1′52″ s. š., 14°23′33,46″ v. d.	Vladimír Bidlas	architekt		1938
Vila Zima		189 Lumiérů 25 50°1′56,62″ s. š., 14°23′39,96″ v. d.	Antonín Zima Blanka Zimová	Ing., hlavní auditor u československé pobočky společnosti Schell	K. Rudl Zdeněk Lakomý	1930-1931 1939-1940
Vila Černý		354 Lumiérů 26 50°1′55,77″ s. š., 14°23′40,78″ v. d.	Bohuslav Černý Vlastimila Černá	stavební rada		1936
Vila Proschek		440 Lumiérů 28 50°1′56,36″ s. š., 14°23′41,89″ v. d.	Ing. Eugen Proschek Pavla Proschek		Rudolf Weiser	1939-1940
Vila Lumiérů 31		442 Lumiérů 31 50°1′57,74″ s. š., 14°23′42,16″ v. d.
výstavní vila č. 2		181 Lumiérů 41 50°2′0,97″ s. š., 14°23′48,7″ v. d.			Max Urban	1931-1932
Vila Vepřovský		436 Pod Ateliéry 3 50°1′51,07″ s. š., 14°23′41,67″ v. d.	MUDr. Vladislav Vepřovský	gynekolog	Václav Urban	1940 zbořeno (01/2009)
Vila Havlovic		445 Pod Habrovou 3 50°2′2,64″ s. š., 14°23′40,87″ v. d.	Havlovic		Jiří Štursa Vlasta Štursová	1939-1940 zbořeno (1992)
Vila Martínek		175 Pod Habrovou 5 50°2′3,39″ s. š., 14°23′42,54″ v. d.	Čeněk Karlík Josef Martínek (od 1932)	obchodník	Kurt Spielmann	1930-1931
Vila Kaplan		338 Pod Habrovou 7 50°2′3,92″ s. š., 14°23′43,52″ v. d.	Jindřich Kaplan Jaroslava Kaplanová	architekt	Jindřich Kaplan	1928 2011-2012
Vila Pod Habrovou 9		372 Pod Habrovou 9 50°2′4,31″ s. š., 14°23′44,59″ v. d.
Vila Čížek		182 Pod Habrovou 10 50°2′3,07″ s. š., 14°23′43,96″ v. d.	Jaroslav Čížek	ředitel banky Slavie		1931
Vila Pod Habrovou 11		371 Pod Habrovou 11 50°2′4,85″ s. š., 14°23′45,74″ v. d.			Otto Kohn Karel Kohn	1936-1937
Vila Rössler		159 Pod Habrovou 12 50°2′3,51″ s. š., 14°23′44,85″ v. d.	Josef Rössler		Alois Houba	1929-1930
Vila Nušl		153 Pod Habrovou 14 50°2′3,94″ s. š., 14°23′45,96″ v. d.	František Nušl Jiřina Nušlová	technický ředitel, Walters Motors a.s.	Alois Houba	1929
Vila Bäck		184 Pod Habrovou 15 50°2′5,79″ s. š., 14°23′47,77″ v. d.	manželé Bäckovi		Rudolf Bettelheim	1932-1933
Vila Stránský		350 Pod Habrovou 16 50°2′4,52″ s. š., 14°23′47,09″ v. d.	PhDr. Antonín Stránský Helena Stránská	profesor, historik umění, práce z oboru	Karel Caivas Vladimír Weiss	1934-1935
Vila Reichl		389 Pod Habrovou 18 50°2′5,15″ s. š., 14°23′48,32″ v. d.	Lavoslav Reichl	ředitel filmových ateliérů na Barrandově	Otto Glas	1937-1938 přestavbou změněna
Vila Vorel		176 Skalní 8 Barrandovská 30 50°2′1,15″ s. š., 14°23′55,07″ v. d.	Rudolf Vorel Sláva Vorlová	výrobce dámských klobouků		1930
Vila Čelakovský		327 Skalní 10 Barrandovská 28 50°2′2,07″ s. š., 14°23′56,37″ v. d.	JUDr. Vladimír Čelakovský Ludmila Čelakovská	právník	Vladimír Grégr	1932-1933	10106/1-2180
Vila Vodnik		172 Skalní 17 50°2′7,89″ s. š., 14°23′59,39″ v. d.	František Vodnik Luisa Vodniková	velkoobchodník s květinami	Rudolf Stockar Václav Ittner	1931 1940	10102/1-2176
Vila Prokop		173 Skalní 19 50°2′8,68″ s. š., 14°23′59,96″ v. d.	Václav Prokop	sochař
Vila Vojáček		162 Skalní 21 50°2′10,23″ s. š., 14°24′1,17″ v. d.	Josefina Vojáčková JUDr. Jindřich Vojáček	vrchní rada Československých drah, hudební skladatel[pozn. 2]	Antonín Hloušek	1930-1931 zbořeno (10/2016)

Tabulka některých nově postavených domů po roce 1948

Vila	Fotografie	Lokace	Stavebník	Povolání	Architekt	Rok výstavby	Rejstříkové číslo v ÚSKP
Nová vila Kolowrat		1222 Barrandovská 27 50°1′54,11″ s. š., 14°23′47,32″ v. d.	Kolowrat-Krakowský		Ing.arch.Hakl Ing.arch.MgA.Žďánský studio 4DS	2009-2013
Dvojvila Smejtek-Stahl		507 Filmařská 6 50°1′52,97″ s. š., 14°23′39,03″ v. d.	pplk. Ing. CSc. Lubor Smejtek	učitel vojenský atašé v Egyptě[12]	Jindřich Goetz	1975
Dvojvila Smejtek-Stahl		491 Filmařská 8 50°1′52,78″ s. š., 14°23′38,63″ v. d.	Rudolf Stahl ml.	kameraman	Jindřich Goetz	1975
Jirotkova vila		532 Lumiérů 40 50°1′59,86″ s. š., 14°23′48,73″ v. d.	Zdeněk Jirotka	spisovatel	Jindřich Goetz Karel Doubner, Rudolf Netík	1973 1990-1993
Dietlova vila		490 Pod Habrovou 8 50°2′1,97″ s. š., 14°23′41,24″ v. d.	Jaroslav Dietl	scenárista

Pamětní deska

Na zdi garáže v ulici Pod Habrovou 371/11 je umístěna pamětní deska se jmény obětí události, která se zde stala poslední den 2. světové války. 8. května 1945 v 8 hodin ráno bylo v ulici Pod Habrovou u č.p. 350 povražděno hlídkou Waffen-SS 14 mužů, tentýž den v 10 hodin dopoledne zde byli popraveni další 4 muži. Mezi mrtvými byl i Dr. Stránský z č.p. 350/16.^{[13][14][15][16][17]}

Komorník Miloše Havla Jan Tlapák byl pravděpodobně zastřelen v Barrandovské ulici u garáží č.p. 171 (zbořeno), Bohumil Hendl padl u obratiště tramvají Hlubočepy^[18][19].

Mrtví byli převezeni do zlíchovského kostela sv. Filipa a Jakuba^[20]. Většina obětí z obyvatel Barrandova byla pohřbena na hlubočepském hřbitově.^[21]

Na pamětní desce je u některých jmen chybně uvedeno místo pobytu – Přemysl Fridrich pocházel z Radlic^[21], Josef Mrkáček z Podolí a Václav Stejskal z Braníka.^[22]

Oběti 2. světové války z Barrandova (1939–1945)

Hamr Miroslav (* 1925, Filmařská 417/18, laborant), Hendl Bohumil (* 1907), Novotný Vojtěch (* 1909, Na Habrové 390 (Lumiérů 3), šofér), Novotný Josef (* 1930, syn Vojtěcha Novotného), Pelc Hynek (* 1895, Filmařská 4, profesor, lékař), Seeman Antonín (* 1881, Barrandovská 176, bankovní rada), Stránský Antonín (* 1896, Pod Habrovou 350/16, profesor, historik), Tlapák Jan (* 1908, Barrandovská 444/17, komorník Miloše Havla), Vojáček Jindřich (* 1888, Skalní 162/21, právník, hudební skladatel), Vorel Rudolf (* 1891, Skalní 176/8, továrník).

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• DOLEJSKÁ, Pavlína et al. Slavné stavby Prahy 5. Barrandov. Praha: Foibos Books s.r.o., 2018. 186 s. ISBN 978-80-88258-11-7. 
• HAMOUZOVÁ, Iveta. Zahradní město Barrandov. , 2009 [cit. 2019-03-31]. Diplomová práce. Pedagogická fakulta. Vedoucí práce prof. PhDr. Jan Županič, Ph.D.. Dostupné online.
• HAVEL, Václav Maria; HELLER, Jan M., ed.; HÁJEK, Pavel, ed. Mé vzpomínky. První úplné vydání. vyd. Praha: Knihovna Václava Havla. Edice Knihovny Václava Havla; svazek 10, 2018. 914 s. ISBN 978-80-87490-97-6. 
• LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní. Díl II.. Praha, Litomyšl: Paseka, 2013. 305 s. ISBN 978-80-7432-350-8. 
• PODZEMSKÝ, Alois. Novodobá pražská architektura 1925-1938. Praha: Fr. Ziegner, 1947. 83 s. S. 8–16. 
• SOSNOVÁ, Eva. Vladimír Grégr a architektura mezi dvěma světovými válkami v ČSR. , 2009 [cit. 2019-03-31]. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Vojtěch Lahoda, CSc. Dostupné online.
• VEVERKA, Přemysl. Slavné stavby Prahy 5. Praha: Foibos, 2005. 223 s. ISBN 80-903661-3-9. 
• VILINSKIJ, Valerij Sergejevič. Pražský adresář 1937-1938. I. - III. díl. Praha: Státní tiskárna, 1937. 28, 1685, 83 s. Dostupné online. 
• VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy. Díl 5. Velká Praha. První část, A-l.. Praha: Academia, 2012. 1077 s. ISBN 978-80-200-2107-6. 
• Bidlas, Vladimír - Rodinná kronika aneb něco o tom, co bylo dříve a co potom. 341 s. (Součástí je Sborník S[polku] A[kademikové] S[míchovští] : 1894-1934 : Na oslavu čtyřicetiletého trvání). Strojopis. Bibliografie dějin Českých zemí. Historický ústav AV ČR, 1999. Dostupné online.

Související články

• Barrandov Studio
• Barrandovské terasy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vilová kolonie na Barrandově na Wikimedia Commons
• Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), listy č. 65 a 56. Městská knihovna v Praze.
• Geoportál Praha. Archiv leteckých snímků (ortofotomap) hl. m. Prahy Archivováno 24. 4. 2021 na Wayback Machine..
• Barrandov 1928. Pavel Nejedlý, Ing. Zdeněk Černovský, Ph.D. 2000-2019.
• Barrandov.org – Spolek na ochranu (starého) Barrandova. Příběhy barrandovských domů. 25.4.2016.
• Prázdné domy. Databáze domů s historií. 2017-2019.
• Z metropole: Vily Barrandov. Česká televize, 30.3.2019. ČT1. Ivysílání.
• Inventáře Archivu hlavního města Prahy. Marek Lašťovka, Petra Vokáčová, Praha 2007. Ústřední národní výbor Hlavního města Prahy – Referát pro národní správu majetku a následující agendy 1945-1949 (1969).