Vincenc Beneš

Vincenc Beneš
Vincenc Beneš
Narození	22. ledna 1883 Lišice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	27. března 1979 (ve věku 96 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř, grafik, ilustrátor, učitel, kritik umění a umělecký pedagog
Ocenění	národní umělec (1963)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vincenc Beneš (22. ledna 1883 Lišice^[1] u Chlumce nad Cidlinou – 27. března 1979 Praha) byl český malíř, činný i jako výtvarný kritik a publicista.

Život

(c) Ferri Brodge na projektu Wikipedie v jazyce čeština, CC BY-SA 3.0

V letech 1902–1904 studoval na Uměleckoprůmyslové škole (prof. Emanuel Dítě, Emanuel Krescenc Liška) a 1904–1907 na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Vlaho Bukovac, Rudolf Otto von Ottenfeld). V době studií podnikl studijní cesty do Drážďan, Berlína, Mnichova a Paříže. Seznámil se s díly Matisse, van Gogha, Toulouse-Lautreca, Vuillarda a po návratu se nechal inspirovat i Bohumilem Kubištou, se kterým sdílel ateliér. Roku 1913 založil spolu s Otakarem Nejedlým v Praze soukromou malířskou školu.^[2]

Spolu s Nejedlým maloval francouzská bojiště 1. světové války. Ve 20. a 30. letech podnikl řadu cest do zahraničí (Itálie, Dalmácie, Paříž) a maloval krajiny na různých místech v Čechách.

V letech 1909–1911 a 1917–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes,^[3] od roku 1923 členem kuratoria Moderní galerie v Praze, v roce 1933 byl přijat do České akademie věd a umění. Byl aktivním členem Osmy^[4] a Skupiny výtvarných umělců. Publikoval v Uměleckém měsíčníku.

Je pochován na pražském Vyšehradském hřbitově.

Dílo

Jeho styl byl zpočátku ovlivněn francouzským moderním malířstvím a tvorbou členů Osmy a Skupiny výtvarných umělců, zejména kubismem a fauvismem. Později se od kubismu odklonil a tvořil portréty a expresivně stylizované figurální kompozice. S Otakarem Nejedlým maloval krajiny z bojišť legií pro památník na Vítkově, Z francouzského bojiště (1919), dále jsou to například Zimní zátiší (1935) nebo Loreta na jaře (1942). Řada prací byla s intimními náměty. V pozdních krajinomalbách navazoval na impresionismus Slavíčka a Bonnarda.

Mezi jeho nejvýznamnější poválečná díla patří cyklus krajin pro malý foyer Národního divadla (1952). V roce 1963 byl jmenován národním umělcem.

Galerie

• 

  Vincenc Beneš Z Tálína u Písku

Bibliografie (výběr)

• Japonský dřevoryt, Umělecký měsíčník 2, 1912–13, s. 101–102, 146–147
• Nové umění, Umělecký měsíčník 2, 1912–13, s. 176–187
• Kubistická výstava v Mánesu, Umělecký měsíčník 2, 1912–13, s. 326–331
• Jan Preisler, Volné směry 20, 1919–20, s. 1–23
• Corot, Volné směry 33, 1936–37, s. 16–26

Reference

Literatura

• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 87, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012, ISBN 978-80-87376-01-0
• Mahulena Nešlehová, Soupis výtvarně kritických a teoretických prací malíře Vincence Beneše, Knihovna UDU AV ČR (rukopis)
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene–Bez. Praha: Libri, 2006. 376–477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 396–398. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 81. 
• Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 39. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vincenc Beneš na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vincenc Beneš
• Vincenc Beneš v databázi Archivu Národního divadla
• Vincenc Beneš v informačním systému abART