Vincenc Charvát

PhDr. Vincenc Charvát
poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1920 – 1925
Stranická příslušnost
Členství	ČSDSD NRSSD Socialistické sjednocení
Narození	13. ledna 1889 nebo 19. ledna 1889 Třebíč Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	25. ledna 1947 (ve věku 58 let) nebo 25. února 1947 (ve věku 58 let) Praha Československo Československo
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Profese	politik, novinář, redaktor a překladatel
Commons	Vincenc Charvát
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vincenc Charvát (13. ledna 1889 Třebíč^[1][2] – 25. ledna 1947 Praha^[1]) byl moravský politik a poslanec Národního shromáždění, redaktor, spisovatel a překladatel

Vystudoval gymnázium na Žižkově a slovanskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze^[3] a na Vídeňské univerzitě. Během studií působil jeden rok jako domácí učitel na Ukrajině.^[4]

Za 1. světové války sloužil u 81. pěšího pluku, dne 10. 9. 1917 byl zajat ve funkci četaře j. d. (jednoroční dobrovolník) v Sulferu. V letech 1917–1918 byl redaktorem časopisu Čechoslovan v Kyjevě. Do legií vstoupil 8. 3. 1918 jako vojín do 2. dělostřelecké brigády, 12. 8. 1919 se jako vojín vrátil do vlasti.^[5]

Po návratu do vlasti se účastnil politické činnost v Československé sociálně demokratické straně dělnické (ČSDSD) a stal se redaktorem časopisu Přerod. V letech 1920–1925 se stal poslancem Národního shromáždění a předsedou Svazu československých legionářů; 1921–1923 redaktorem Sociálního demokrata, 1925–1938 byl členem předsednictva Československé obce legionářské a redaktorem Práva lidu; 1929–1934 šéfredaktorem Večerníku Práva lidu a Ranních novin. Od r. 1920 se stal předsedou představenstva tiskového a nakladatelského družstva Československých legionářů Čin.^[4]

Spolupracoval se Slovanským přehledem, kde se věnoval především ukrajinské problematice; překládal z ruské a ukrajinské literatury. Vyvíjel rozsáhlou činnost osvětovou, především v Dělnické akademii, kde byl řadu let místostarostou. Na počátku německé okupace byl vězněn v nacistickém koncentračním táboře Buchenwald, odkud se vrátil s podlomeným zdravím.^[4]

V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za ČSDSD.^[6] Podle údajů k roku 1920 byl úředníkem Ministerstva zahraničních věcí, bytem v Bubenči.^[7] V letech 1921–1923 byl představitelem Neodvislé radikální sociálně demokratické strany (NRSDS). V roce 1923 se stal členem poslaneckého klubu Socialistického sjednocení. V roce 1924 se vrátil do ČSDSD.^[8]

Rozkol s ČSDSD u něj proběhl již dříve, koncem roku 1920. Tehdy se po prosincové generální stávce spolu s dalšími třemi poslanci oddělil od mateřské strany (šlo o dodatečný rozkol probíhající paralelně s dřívějším štěpením strany na pravici a levici a vznikem KSČ). Tito čtyři rebelové původně směřovali k vstupu do rodící se komunistické strany, ale odmítali dvacet jedna podmínek Kominterny a od počátku plánovali v tomto smyslu ovlivnit komunistickou stranu. Jejich záměry ale byly vyzrazeny a skupina tak byla izolována a založení KSČ proběhlo bez nich. Ustavili Klub sociálnědemokratických odborových a zájmových pracovníků a zůstávali nezávislou frakcí.^[9]

• Z hlubin duše – Mychajlo Mychajlovič Koćubyńskyj; úvod napsal Hipolyt Boczkowski. Telč: Emil Šolc, 1910
• Živá mrtvola – Lev Nikolajevič Tolstoj; dle vydání A. L. Tolsté a Vl. G. Čertkova. Žižkov: Štorkán a Jaroš, 1911
• Nemohu mlčet – L. N. Tolstoj; O trestu smrti v Rusku – studie H. Boczkowského. Praha: Štorkán a Jaroš, 1911
• Povídky – Ivan Franko. Praha: Antonín Svěcený, 1913
• Ukrajinské pohádky – ze sbírek V. Hnaťuka a V. Hrinčenka. Praha: A. Svěcený, 1913
• Student – Volodymyr Vynnyčenko. In: 1000 nejkrásnější novel č. 46, Praha: J. R. Vilímek, 1913
• Ruské pohádky – vypravil Viktor Nikodém. Praha: Čin, 1922
• Co jest inteligence?: z knihy "Istorija russkoj obščestvennoj mysli" – Ivanov Razumnik. Praha: Vrbenský a V. Borek, 1924?
• Ukrajinské pohádky – ze sbírek Borys Hrinčenka a Ivana Rudčenka vybral a přeložil; ilustrovali Ivan Mozalevskij a Valentina Rozová-Mazalevskaja. Praha: Čin, 1924
• Modravé písčiny: román – Vsevolod Vjaceslavovič Ivanov; překlad a stať o autorovi. Praha: Čin, 1925
• Zpověď caru Mikuláši I. – Michail Aleksandrovič Bakunin. Praha: Pokrok, 1926
• Stíny zapomenutých předků – M. M. Kociubynśkyj. Praha: Pokrok, 1926
• Pampeliška a jiné ruské pohádky – napsal a kreslil Ivan Kalužný; přeložili J. Severýnová a V. Charvát. Praha: A. Svěcený, 1927
• Sen. Na skalnatém pobřeží – M. M. Kocjubyns’kyj. Praha: s. n., 1927
• Sovětské Rusko a Ukrajina: dobytí Ukrajiny Sovětským Ruskem – Arkadij Životko. Praha: Pomocný výbor pro hladovějící na Ukrajině, 1933
• Za modrou liškou – M. Marjenkov; s ilustracemi V. Fialy. Praha: A. Svěcený, 1935
• Mnichové a ženy: román – Iosif Fedorovič Kallinikov. Praha: Čin, 1936
• Při řekách babylonských: román – I. F. Kallinikov. Praha: Čin, 1936
• Amundsen: vítěz nad dvěma póly – Aleksandr Stepanovič Jakovlev; s ilustracemi a s obálkou V. Fialy; redakcí Karla Krause. Praha: Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství, 1937
• Zrození hrdiny: sovětský román – Jurij Nikolajevič Libedinskij. Praha: Práva lidu, mezi 1930–1939
• Sobí lidé: život Imtěurgina staršího – Teki Odulok; z ruštiny; obrázky V. Kurdov; doslov Eva Kaslová. Praha: SNDK, 1951

• Náš odboj: tourné výstavy "Památníku odboje" odd. M. N. O. 1920 – Vincenc Charvát, Bohumil Přikryl, Miloslav Niederle, Rudolf Novák, František Melichar, Bohumil Klír. Praha: 1920
• V noci: povídky – Vladimir Galaktionovič Korolenko; přeložil František Šifter; V. Charvát napsal úvod. Praha: Čin, 1922
• Socialista: list socialistického sjednocení – Praha: Theodor Bartošek a Vincenc Charvát, 1923–1925
• Ukrajinci a jejich osvobozenecké hnutí – V. Charvát, E. Strauss; přeložil Josef Falta. Brno: Vil'na hromada, 1928
• Dohoda Polsko-Ukrajinská – V. Charvát. Praha: s. n., 1936
• Stavitel chrámu: památník básníka myslitele Otokara Březiny – redakční kruh Emanuel Chalupný, Vincenc Charvát, D. M. Pavlíček, Jaroslav Šíma; výtvarný doprovod, frontispice, titul, obálka a vazba František Bílek. Praha: Čin, 1941

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vincenc Charvát na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vincenc Charvát
• Vincenc Charvát v Národním shromáždění roku 1923
• Čeněk Charvát v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)