Vincenzo Pucitta

Vincenzo Pucitta
Maxim Gauci Vincenzo Pucitta 1812.jpg
Základní informace
Narození17. února 1778
Civitavecchia
Úmrtí20. prosince 1861 (ve věku 83 let)
Milán
Žánryopera
Povoláníhudební skladatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vincenzo Pucitta (17. února 1778 Civitavecchia20. prosince 1861 Milán) byl italský hudební skladatel, zástupce tzv. neapolské operní školy.

Život

Vincenzo Pucitta se narodil v Civitavecchii, v přístavním městě, cca 80 km severozápadně od Říma. Ve 12 letech byl přijat na Conservatorio della Pietà dei Turchini v Neapoli . Mezi jeho učiteli byli Fedele Fenaroli a Nicola Sala. Jako operní skladatel debutoval v roce 1800 operou Le nozze senza sposa uvedenou v Teatro Ducale v Parmě. Jeho čtvrtá opera Il furisco se dočkala v milánské La Scale mimořádného úspěchu a díky ní se stal populárním v celé Itálii.

Největších úspěchů dosáhl, když spolupracoval s tehdy velmi oblíbenou zpěvačkou Angelicou Catalani. Pucitta pro ni komponoval díla, která maximálně využívala jejích hlasových možností a charakteristické barvy hlasu. Doprovázel Catalani do Londýna, kde se stal hudebním režisérem v Královském divadle. Vrcholem jeho kariéry bylo v roce 1814 slavnostní představení jeho opery Aristodemo za přítomnosti anglického královského páru, ruského cara a pruského krále. V letech 1815 – 1817 působil Pucitta jako klavírní korepetitor Catalani, zejména pak v době jejího angažmá v Théâtre Italien v Paříži. V roce 1817 se dostal do sporu s manželem zpěvačky, a to jej přimělo k návratu do Itálie. Usadil se v Římě, ale jeho další opery nebyly příliš úspěšné. Zemřel prakticky zapomenut v roce 1861 v Miláně.

Opery

Titulní strana libreta k opeře Werter e Carlotta (1802).
  • Le nozze senza sposa (1800, Parma)
  • Bianca de' Rossi (1800, Florencie)
  • L'amor platonico (1800, Lucca)
  • Il fuoruscito (1801, Milán)
  • Teresa e Wilk (1802, Benátky)
  • Werter e Carlotta (1802, Benátky)
  • Il puntiglio (Furberia e puntiglio) (1802, Milán)
  • La perfidia scoperta (1803, Benátky)
  • Zelinda e Lindoro (1803, Benátky)
  • Lauretta (1803, Padova)
  • La burla fortunata ossia I due prigionieri (1804, Benátky); Adolfo e Chiara (1812, Turín); Li due prigionieri ossia Adolfo e Clara (1814, Londýn)
  • Lo sposo di Lucca (1805, Benátky)
  • Andromaca (1806)
  • Il marchese d'un giorno ovvero Gli sposi felici (1808, Livorno)
  • La caccia di Enrico IV (1809, Londýn)
  • La vestale (1810, Londýn)
  • Il trionfo di Rosselane ossia Le tre sultane (1811, Londýn)
  • Ginevra di Scozia (1812)
  • Baodicea (1813)
  • Il feudatario (1813, Terst)
  • Aristodemo (1814, Londýn)
  • L'orgoglio avvilito (1815, Paříž)
  • La principessa in campagna o Il marchese nell'imbarazzo (La principessa bizzarra) (1817, Paříž)
  • Il maestro di cappella (1818, Terst)
  • La festa del villaggio (1822, Řím)
  • La Fausse Agnès (1824, Paříž)

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Vincenzo Pucitta na italské Wikipedii a Vincenzo Pucitta na německé Wikipedii.

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Vincenzo Pucitta - Verter - titlepage of the libretto, Venice 1802.png
Vincenzo Pucitta - Verter - titlepage of the libretto, Venice 1802
Maxim Gauci Vincenzo Pucitta 1812.jpg
Maxim Gauci Vincenzo Pucitta 1812; engraver James Anthony Minasi