Viničná
| |||
---|---|---|---|
Viničná ze severu (zima 2010) | |||
Umístění | |||
Stát | Česko | ||
Město | Praha | ||
Městská část | Praha 2 | ||
Čtvrť | Nové Město | ||
Poloha | 50°4′21,03″ s. š., 14°25′28,27″ v. d. | ||
Další údaje | |||
Délka | 276 m[zdroj?] | ||
Počet adres | 6 | ||
Kód ulice | 477851 | ||
multimediální obsah na Commons | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Viničná je název ulice v Praze 2 – Nové Město. Začíná na křižovatce s Apolinářskou a končí na křižovatce Viničná × Kateřinská × U Nemocnice × Lípová.[1] Ulice je v celé délce vydlážděna jak na chodnících po obou stranách tak ve vozovce.
Popis
Viničná začíná na křižovatce s Apolinářskou. Před Viničnou je krátká ulička a schodiště jdoucí dolů na Albertov do Studničkovy. Vlevo se nachází lichá čísla, vpravo sudá. Hned první rohový dům vlevo je mateřská školka, napravo stojí kamenný sloup se soškou světce.[2] Za mateřskou školkou vlevo je vjezd do skladových prostor Národního divadla.[zdroj?] Následuje opět vlevo jedna z budov Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, která nestojí v ulici, ale ve dvoře. Napravo se táhne zeď Kateřinské zahrady až na konec ulice. Vedle Viničné 5 patří i Viničná 7 k Přírodovědecké fakultě. Tato budova už ovšem lícuje s chodníkem. Sídlí zde i Česká zoologická společnost a Hrdličkovo muzeum člověka.[1]
Ulice se od svého počátku svažuje dolů na sever.[1] Těsně před koncem je vlevo autobusová stanice Větrov, kde zastavuje autobus číslo 148.[3] Další významnou budovou vlevo je pak neurologické klinika (číslo 9). Následuje napravo zastávka Větrov v opačném směru a branka do Kateřinské zahrady. Zde je též v zahradě umístěná jediná adresa vlevo, Viničná 2, která také patří k neurologické klinice. Ulice se mírně stáčí na západ a končí v křižovatce Viničná x Kateřinská x U Nemocnice x Lípová.[1]
Název
Ulice odkazuje na vinice, které se v této oblasti nacházely ve 14. století.[4]
Historie
Původně se zde nacházela zeleň,[5] západně od současné Viničné šla jiná ulice nazývaná Větrník[6] či německy Windberg Gasse.[7] Název ulice byl odvozen od Větrné hory, tedy návrší na kterém se nachází dnešní kostel svatého Apolináře.[8] Větrná ulice spojovala křižovatku Apolinářská x Viničná s křižovatkou Benátská x Kateřinská x Pod Větrovem, respektive končila v dnešním slepém ukončení Kateřinské (Kateřinská čo. 2)[9].[7]
Viničná je poprvé zmíněna na Polohopisném plánu hlavního města Prahy, který vyšel v roce 1869. V té době zde již stál dům čp. 1[P 1], areál malíren Národního divadla čo.3,[10] 9[P 2] a po celé východní délce se táhla dnešní Kateřinská zahrada, kde se již nacházela budova Psychiatrické kliniky[11], kostel svaté Kateřiny[11] a objekt Neurologické kliniky[11].[12] V roce 1879 byla postavena budova přírodovědecké fakulty (čo. 7) a v roce 1889 druhý objekt čo. 5.[13]
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ a b c d Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2020-02-09]. Dostupné online.
- ↑ Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2020-02-09]. Dostupné online.
- ↑ Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2020-02-09]. Dostupné online.
- ↑ ČAREK, Jiří; HLAVSA, Václav; JANÁČEK, Josef. Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška. [s.l.]: Orbis S. 441. (Czech)
- ↑ Hubner, 1769.
- ↑ Juttnerův plán Prahy 1816.
- ↑ a b Stabilní katastr.
- ↑ Čarek, J. S. 84.
- ↑ Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ Poche
- ↑ a b c Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné online.
- ↑ Polohopisný plán, Mayr.
- ↑ LAŠŤOVKA, Marek; BÁRTA, Zbyšek; BASTL, Ondřej. Pražský uličník: Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství 2. díl (O-Ž). [s.l.]: Libri ISBN 978-80-85983-25-8. S. 404.
Literatura
- EDERER, Antonín. Ulice a uličky Nového Města pražského a Vyšehradu. Praha: Milpo Media, 2007. 152 s. ISBN 978-80-87040-05-8. S. 108.
- LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 2. díl (O-Ž). Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-25-7. S. 404.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Viničná na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý dolní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý dolní roh uliční tabule.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Juan de Vojníkov, Licence: CC BY-SA 3.0
Praha 2 - Nové Město, Česká republika.