Vinzenz Fox

Vinzenz von Fox
Velitel 15. armádního sboru
Ve funkci: 1915 – 1915
Předchůdce	Michael von Appel
Nástupce	Rudolf Stöger-Steiner
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1915), polní podmaršál (1911), generálmajor (1907)
Narození	1. dubna 1859 Bílsko
Úmrtí	15. července 1931 (ve věku 72 let) Pramet
Titul	baron (1918)
Alma mater	Kriegsschule (1883–1885)
Profese	voják
Ocenění	Vojenský záslužný kříž 3. třídy (1898) Jubilejní pamětní medaile 1898 (1898) Řád železné koruny 3. třídy (1905) Vojenský jubilejní kříž (1908) Pamětní (Mobilizační) kříž 1912/13 (1913) … více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vincenc svobodný pán von Fox (německy Vinzenz Freiherr von Fox) (1. dubna 1859 Bílsko – 15. července 1931 Pramet, Rakousko) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1880 a působil u různých posádek v celé monarchii. Za první světové války byl nejprve divizním velitelem v Haliči, poté převzal velení 15. armádního sboru na východní frontě. V roce 1915 dosáhl hodnosti generála pěchoty a téhož roku byl převelen na italskou frontu. Na konci roku 1915 požádal o penzionování a poté žil v soukromí v Horním Rakousku. V roce 1918 byl povýšen na barona.

Pocházel z rodiny státního úředníka, studoval v Opavě, vojenskou průpravu získal na kadetní škole ve Vídni a do armády vstoupil v roce 1880 jako poručík pěšího pluku č. 74 v Jičíně. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1883–1885) a po jejím absolvování byl jako nadporučík zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Poté sloužil u posádek v Linzi, Krakově nebo Budapešti a mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1889, major 1895). Jako podplukovník (1897) se stal velitelem praporu u 53. pěšího pluku v Záhřebu.^[1] V roce 1901 byl povýšen na plukovníka a poté byl v letech 1901–1907 náčelníkem štábu 2. armádního sboru ve Vídni.^[2][3]

V roce 1907 dosáhl hodnosti generálmajora a poté byl velitelem 7. pěší brigády ve Znojmě.^[4] V roce 1910 byl jako velitel 7. pěší divize převelen do Osijeku^[5] a o rok později byl povýšen do hodnosti polního podmaršála (1911).^[6] V červnu 1914 byl jmenován generálním inspektorem vojenských škol,^[7] po vypuknutí první světové války převzal v září 1914 velení 35. pěší divize jako součásti II. armády a zúčastnil se bojů v Haliči.^[8] V lednu 1915 se stal velitelem 15. armádního sboru na východní frontě^[9] a k datu 1. května 1915 získal hodnost generála pěchoty.^[10][11] Po vstupu Itálie do války na straně Dohody byl přeložen na italskou frontu, kde byl se svým sborem začleněn do V. rakousko-uherské armády a zúčastnil se bojů na Soči. Již v prosinci 1915 ale požádal o uvolnění z funkce a k datu 1. ledna 1916 byl penzionován.^[12] Po zániku monarchie žil v Linzi, později vlastnil dům v obci Pramet v Horním Rakousku, kde zemřel a byl zde také pohřben.

Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Většinu ocenění od cizích panovníků obdržel před první světovou válkou, kdy jako vysoký štábní důstojník sloužil ve Vídni.^[13] Mimo aktivní službu získal v roce 1917 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[14] V roce 1918 byl povýšen do stavu svobodných pánů, příslušný diplom byl vydán k datu 26. května 1918 (Freiherr von Fox).^[15]

• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1905)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• rytíř Leopoldova řádu (1913)
• Mobilizační kříž (1913)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1915)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1915)

• Řád bílého sokola (Sasko, 1901)
• Řád červené orlice II. třídy (Německo, 1902)
• Řád Albrechtův II. třídy (Sasko, 1903)
• Řád sv. Anny II. třídy (Rusko, 1903)
• komandérský kříž Řádu meče (Švédsko, 1904)
• Domácí řád vendické koruny (Meklenbursko, 1904)
• Řád lva a slunce II. třídy (Persie, 1906)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (Španělsko, 1906)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německo, 1906)
• komandérský kříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko, 1907)
• Železný kříž II. třídy (Německo, 1914)

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 121–122 (heslo Vinzenz Fox) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2022; Praha, 2014; 495 s. ISBN 978-80-905324-4-1

• Vinzenz Fox na webu novanobilitas