Viola (opera)


Viola je název zamýšlené a zčásti zkomponované opery Bedřicha Smetany. Libreto pro skladatele zpracovala Eliška Krásnohorská podle známé komedie Večer tříkrálový od Williama Shakespeara. Jde tedy o jediné Smetanovo scénické dílo, které čerpalo inspiraci z klasického fondu světové literatury a jehož děj není lokalizován do českého prostředí. Smetanův dramaturgický posun k velkým světovým námětům, byť jen zamýšlený či pouze z malé části realizovaný, je pozoruhodný a naznačuje otevřenost skladatelova myšlení i jeho další možný vývoj v budoucnosti, které se již nedožil. Smetana začal s kompozicí Violy již v roce 1874, práci však odložil a vrátil se k ní až v závěru života, kdy rozepsal svou rovněž nedokončenou orchestrální fresku Pražský karneval. Fragment opery Viola tvoří 365 taktů, tj. přibližně 14 minut hudby.

Osoby a první obsazení

osobahlasový oborscénická premiéra (11. 5. 1924)inscenace ND 28. 5. 1944
ViolamezzosopránMarie VeseláMarie Podvalová
SebastianmezzosopránMarie ŠlechtováMarta Krásová
AntoniobasJan KonstantinZdeněk Otava
MarcobasJiří HumlEduard Haken
OrsinotenorMiloslav JeníkJaroslav Gleich
RybářbarytonLuděk MandausStanislav Muž
Dirigent:Otakar OstrčilZdeněk Chalabala
Režie:Ferdinand PujmanFerdinand Pujman
Výprava:František KyselaJan Zrzavý

Děj opery

(Skalnatá krajina na ilyrském pobřeží) Zuří bouře a vesničané s hrůzou sledují, jak u břehu troskotá koráb (sbor Strašlivo! Strašlivo!). Rybář Marco svolává muže do člunů, aby vyjeli na pomoc tonoucím.

Na pustý břeh byl vyvržen mladík Sebastian a jeho vychovatel Antonio. Antonio byl kdysi vypovězen z Illýrie pro nepřátelství jeho otce s panujícím knížetem. Sebastian mu nabízí, že u knížete bude Antoniovým jménem prosit za usmíření. Antonio ho nabádá poprosit knížete, aby poslal své biřice prohledat mořský břeh, zda se někde nezachránila Sebastianova sestra-blíženec Viola. Sebastian zoufale vzpomíná, jak ji viděl tonout ve vlnách (arioso O vzdal se, neklam, ty naděje svůdná!). Oba odcházejí.

Rybáři se vracejí. Marcův člun zachránil jediného člověka – omdlelou Violu. Ta přichází k sobě a ihned jí před očima tane obraz, jak její bratr mizí v rozbouřeném moři (arioso O moře ty zrádné!). Marco se Viole nabízí, že se o ni postará, a radí jí, aby v pátrání po bratrovi požádala o pomoc zdejšího vládce, vévodu Orsina. Marco z korábu zachránil skříň se Sebastianovým šatstvem a Viola se rozhodne obléci se do něj a u vévody se vydávat za mládence.

K Marcově chalupě přichází vévoda Orsino, který trpí nešťastnou láskou k hraběnce Olivii (árie V samotách přec nejsem sám). Marco mu otvírá a vítá jej.

Inscenační historie opery

Inscenace Smetanovy nedokončené opery jsou přirozeně řídké a mají příležitostný ráz, zpravidla k uctění skladatelovy památky při některém výročí. Po první inscenaci z roku 1924 byla znovu uvedena v Národním divadle 28. května 1944 za účasti jeho nejlepších sil. Znovu ji připomněly Státní divadlo Ostrava roku 1956, Státní divadlo Brno roku 1964 a dosud naposledy Státní divadlo Ostrava roku 1984.

Nahrávky

  • 1949 (rozhlasová nahrávka, rekonstruována 2001, vydal Radioservis, a.s., roku 2015 na CD „Česká romantická opera“ (CR0782-2)) Zpívají: (Viola) Ludmila Červinková, (Sebastian) Věra Krilová, (Antonio) Theodor Šrubař, (Marko) Karel Kalaš, (Orsino) Jaroslav Gleich, (rybář) Jan Soumar. Pěvecký sbor a symfonický orchestr pražského rozhlasu řídí Karel Ančerl [1]
  • 1978 (rozhlasová nahrávka, dosud nevydána) Sbor opery a orchestr Divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem řídí Petr Vronský [2]
  • 1981-82 (Supraphon. LP (1983) 1116 3581-83, CD vydáno 1994, SU 11 2177-2 612 - spolu s Tajemstvím) Zpívají: (Viola) Marie Veselá, (Sebastian) Drahomíra Drobková, (Antonio) Dalibor Jedlička, (Marko) Jaroslav Horáček, (Orsino) Miroslav Švejda, (rybář) Karel Hanuš. Sbor a orchestr Národního divadla v Praze řídí Zdeněk Košler

Reference

  1. ↑ Archivní a programové fondy Českého rozhlasu [online]. Český rozhlas [cit. 2011-01-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archivní a programové fondy Českého rozhlasu [online]. Český rozhlas [cit. 2011-01-30]. Dostupné online. 

Literatura

  • NEJEDLÝ, Zdeněk. Zpěvohry Smetanovy. Praha: [s.n.], 1908. 
  • PRAŽÁK, Přemysl. Smetanovy zpěvohry IV : Čertova stěna, Viola. Praha: Za svobodu s. s r.o., 1948. 428 s. 
  • ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Bedřich Smetana, s. 67–69. 
  • JIRÁNEK, Jaroslav. Smetanova operní tvorba II. Od Dvou vdov k Viole. Praha: Editio Supraphon, 1989. 528 s. 
  • TYRRELL, John. Czech Opera. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. 352 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-34713-6. (anglicky) 
  • OTTLOVÁ, Marta. Smetana Bedřich. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2006. Dostupné online. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 488–502.
  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 687. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Smetana.jpg
A portrait of Czech composer Bedřich Smetana.