Viola Opolská
| Viola Opolská | |
|---|---|
| opolská kněžna | |
 | |
| Narození | neznámo Bulharsko |
| Úmrtí | 7. září 1251 neznámo |
| Pohřbena | Czarnowąsy Opolské vojvodství |
| Potomci | Měšek II. Otylý Vladislav I. Opolský Věnceslava Eufrosina Opolská |
| Otec | Kalojan nebo jeho nástupce Boril |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Viola Opolská (zemřela 7. září 1251) – kněžna opolsko-ratibořská, manželka Kazimíra I. Opolského.
Život
Původ
Podle kronikáře Jana Dluhoše (polsky Jan Długosz) pocházela z Bulharska, tzv. Druhé Bulharské říše.
Podle Vladislava Dziewulského (polsky Władysław Dziewulski) byla Viola dcerou cara Kalojana, nebo jeho nástupce Borila[1]. Tento názor byl přijat také Vicenntem Svobodou (polsky Wincenty Swoboda)[2].
Jiří Horvát (polsky Jerzy Horwat) přišel s domněnkou, že Viola mohla být uherskou kněžnou, dcerou Bély III. Uherského z jeho druhého manželství, nebo dcerou jeho nástupce Emericha Uherského[3].
Historici raději uvádí, že původ kněžny Violy byl doposud nepotvrzen.
Manželství
Viola se provdala za Kazimíra I., opolského knížete, mezi léty 1212 a 1220.
Zastánci teorie o jejím bulharském původu spojují její sňatek s přítomnosti neznámého polského knížete v křížovém tažení. Historici jej vždy spojovali se jménem Kazimíra I. Opolského[3]. Manželství mělo být dohodnuto za přispění Ondřeje II. Uherského, se kterým se onen neznámý polský kníže vracel z tažení. Ondřej II. při své zpáteční cestě zasnoubil svou dceru Annu Marii s bulharským carem Ivanem Asenem II. Při této příležitosti měl byt uzavřen také sňatek Violy a Kazimíra I.
Podle jiné teorie Kazimír I. Opolský byl shodný s blíže neznámým uherským rytířem , pokrevním příbuzným krále a vedoucím oddílu, který byl (oddíl) v únoru 1218 zdecimován v pohoří Libanon. Zde by pak na místě byla domněnka, že Kazimír I. se oženil s příbuznou krále, a to ještě před tím, než se vydal na křížovou výpravu. Tedy nejpozději v roce 1217.[3]
V manželství se narodili dva synové: Měšek II. zvaný Otylý a Vladislav I., a dvě dcery: Věnceslavu a Eufrosinu.
Další osud
Viola ovdověla 13. května 1229, nebo 1230. Snažila se o získání poručnictví nad svými nezletilými syny, přesto musela souhlasit s poručnictvím manželova bratrance Jindřicha I. Bradatého.
Na základě závěti (testamentu) svého syna Měška II. Opolsko-Ratibořského, získala v roce 1246 těšínskou kastelánii, jako vdovský nárok.
Smrt
Místo smrti a pohřbení není známo, ale mohla být uložena vedle svého manžela, v klášteře norbetránek v Černovousech[4][5] (polskyCzarnowąsy, Opolské vojvodství).
Odkazy
Reference
- ↑ Władysław Dziewulski, Bułgarka księżną opolską?, Śląski Kwartalnik Historyczny Sobótka, Wrocławskie Towarzystwo Miłośników Historii, Wrocław 1969, z. 2, s. 171
- ↑ Wincenty Swoboda: Księżna kaliska Bułgarką? Przyczynek do rozbioru krytycznego Annalium Długosza. W: Studia i Materiały do Dziejów Wielkopolski i Pomorza. T. 3. 1980, s. 61-78.
- ↑ a b c Jerzy Horwat: Książęta górnośląscy z dynastii Piastów: uwagi i uzupełnienia genealogiczne. Ruda Śląska: Drukarnia Archidiecezjalna. Wydawnictwo własne, 2005, s. 25-27
- ↑ Henryk Kałuża: Nasz brynicki kościół. Brynica: 1996, s. 10, seria: Nasza mała ojczyzna. (pol.)
- ↑ Książe Kazimierz I Opolski przemówił | www.Opole.pl. www.opole.pl [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-01.
Literatura
- Jasiński Kazimierz, Rodowód Piastów śląskich, T. 3\nr 183 Piastowie opolscy, cieszyńscy i oświęcimscy. Wrocławskie Towarzystwo Naukowe: Dolnoślaskie Towarzystwo Oświatowe, Wrocław, 1977.
- Zientara Benedykt, Henryk Brodaty i jego czasy, wyd. 2. Trio, Warszawa, 1997
Externí odkazy
- Worldwide Guide to Women in Leadership – Female Heads of Poland Substates
- Śląsk i terytorium pszczyńskie pod rządami Piastów
- Montes Tarnovicensis – Repty Norbertanów Archivováno 23. 9. 2017 na Wayback Machine.
- Die Legende von der Gründung Rosenbergs
- Kazimierz I i Wiola[nedostupný zdroj] – článek v seriálu Poczet książąt opolskich z opolského vydání Gazety Wyborcze
Média použitá na této stránce
Znak Opolského vojvodství