Viola Zinková
| Viola Zinková | |
|---|---|
| Narození | 15. června 1925 Praha  Československo |
| Úmrtí | 18. října 2017 (ve věku 92 let) |
| Alma mater | Pražská konzervatoř |
| Choť | Jan Grossman |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Viola Zinková (15. června 1925 Praha – 18. října 2017) byla česká herečka, manželka divadelního režiséra Jana Grossmana.[1]
Život
Absolvovala dramatické oddělení pražské konzervatoře (1946)[2] a čtyři semestry AMU,[3] do svého prvního angažmá nastoupila v Mladé Boleslavi (1948–1949).[4] V letech 1949–1955 působila v brněnském Státním divadle, kde pracoval její tehdejší manžel Jan Grossman jako dramaturg činohry.[2]
Po návratu do Prahy se stala členkou souboru D 34 (1955–1959),[4] rok byla ve svobodném povolání (v tomto období mj. zintenzivnila externí spolupráci s rozhlasem),[5] následně byla angažována do Divadla E. F. Buriana (1960), v němž setrvala až do svého odchodu do důchodu (1988).[4]
Pohostinsky vystupovala na jevištích pražských scén, spolupracovala s filmem, televizí, dabingem i na řadě rozhlasových dramatických projektů.[3] V roce 2001 jí byla udělena Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Mezi její nejznámější divadelní a rozhlasové role patří Princezna Pampeliška.[6]
Zemřela dne 18. října 2017 ve věku 92 let.[7] Byla pohřbena na Vinohradském hřbitově.
Dílo
Rozhlas
- 1980 Oscar Wilde: Jak je důležité míti Filipa. Přeložil Jiří Zdeněk Novák. Rozhlasová úprava a dramaturgie Josef Hlavnička. Hudba Jiří Váchal. Režie Miloslav Jareš. Osoby a obsazení: John Worthing (Bořivoj Navrátil), Algernon Moncrieff (Jaroslav Kepka), reverend kanovník doktor teologie Chasuble (Luděk Kopřiva), Merriman, komorník (Artur Šviha), Lane, sluha (Karel Fořt), Lady Bracknellová (Jiřina Petrovická), baronesa Gvendolina Fairfaxová (Gabriela Vránová), Cecilie Cardewová (Jaroslava Pokorná) a slečna Prismová (Viola Zinková).
- 1998 Oscar Wilde: Bezvýznamná žena, překlad: Jiří Zdeněk Novák, rozhlasová úprava: Josef Hlavnička, dramaturgie: Jarmila Konrádová, režie: Markéta Jahodová. Hráli: Lord Illingworth (Viktor Preiss), Sir John Pontecraft (Svatopluk Beneš), Pan Ketlick, poslanec (Petr Kostka), Gerald Arbuthnot (Pavel Chalupa), Lady Hunstantonová (Viola Zinková), Lady Karolína Pontecraftová (Jaroslava Adamová), Paní Allonbyová (Gabriela Vránová), Slečna Ester Worsleyová (Petra Špalková), Paní Arbuthnotová (Dana Syslová), vypravěč (Josef Červinka), Francis, sluha (Tomáš Racek) a Alice, komorná (Jana Zímová)[8]
- 2007 Daniela Fischerová: Cesta k pólu, příběh o hledání smyslu života na samém jeho konci. Hudba: Marko Ivanovič, dramaturgie: Martin Velíšek, režie: Hana Kofránková. Hrají: Jiřina Jirásková, Josef Somr, Viola Zinková, Bořivoj Navrátil, Vilma Cibulková, Zdeněk Hess, Miriam Kantorková, Hana Brothánková a Jan Polívka.[9]
Odkazy
Reference
- ↑ Spolupracovala s rozhlasem a hrála v Divadle E. F. Buriana
- ↑ a b Český film : herci a herečky III, s. 865.
- ↑ a b Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti. 5. vydání, 2005, s. 763.
- ↑ a b c Český biografický slovník XX. století III, s 569.
- ↑ Český film : herci a herečky III, s. 866.
- ↑ TAMCHYNA, Robert. Osud jménem Pampeliška [online]. Divadelní noviny 03/2009. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Ve věku 92 let zemřela herečka Viola Zinková. Novinky.cz [online]. Borgis, 2017-10-18 [cit. 2017-10-18]. Dostupné online.
- ↑ VELÍŠEK, Martin. Oscar Wilde: Bezvýznamná žena. Vltava [online]. Český rozhlas, 2019-12-21 [cit. 2019-12-21]. Dostupné online.
- ↑ Daniela Fischerová: Cesta k pólu [online]. Český rozhlas, 2017-10-01 [cit. 2017-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-02.
Literatura
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 60, 63, 350, 505.
- FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 865–867.
- HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 153
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 763.
- Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 646–649.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 569.
Externí odkazy
Osoba Viola Zinková ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Viola Zinková
- Viola Zinková v databázi Archivu Národního divadla
- Viola Zinková v archivu Národního divadla Brno
- Viola Zinková v Česko-Slovenské filmové databázi
- Viola Zinková ve Filmové databázi
- Viola Zinková na Kinoboxu
- Viola Zinková v Internet Movie Database (anglicky)
- Viola Zinková na Dabingforum.cz
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“