Violoncellový koncert

Violoncellový koncert, respektive přesněji koncert pro violoncello a orchestr, nebo prostě koncert pro violoncello, je koncert pro sólové violoncello (v ojedinělých případech i více nástrojů) doprovázené orchestrem nebo vzácněji menším souborem nástrojů. V druhém případě se jedná o komorní hudbu s doprovodem například smyčcového orchestru.

Historický vývoj

Vývoj violoncellových koncertů jako samostatného žánru historicky paralelně sleduje vývoj samotného nástroje a jeho instrumentální techniky. Koncerty pro tento nástroj jsou psány od 17. století. Na rozdíl od houslí však bylo až do konce 18. století zvykem, že violoncello hrálo doprovodné party a melodičtější party ve stejném rejstříku byly svěřovány nástrojům z rodiny violy da gamba.

Před 19. stoletím tedy pro tento nástroj existovalo několik velkých koncertů, zejména v německé oblasti Evropy, ve srovnání s těmi, které byly napsány současně pro jiné strunné nástroje - s výraznými výjimkami Antonia Vivaldiho, Carla Philippa Emanuela Bacha, Josepha Haydna a Luigiho Boccheriniho. V období romantismu a pozdního romantismu se pak violoncellu dostává plného uznání coby sólového nástroje a bylo napsáno mnoho violoncellových koncertů (Schumann, Saint-Saëns, Dvořák).

Od té doby je violoncello bráno jako plnohodnotný sólový nástroj, současně s následným vývojem virtuosní hráčské techniky. Příkladem je např. španělský violoncellista Pabalo Casals: poté, co nahrál Bachovy violoncellové suity, dramaticky vzrostl violoncellový repertoár v první polovině 20. století: mezi lety 1900 a 1960 bylo vytištěno přes 160 skladeb pro violoncello, včetně mnoha sólových koncertů. Violoncellové koncerty se tak v hudební literatuře stávají stále častějšími: mnoho poválečných skladatelů napsalo alespoň jeden společně s častějšími koncerty pro klavír a housle.

Hlavní koncerty pro violoncello

Violoncellový koncert A dur
Violoncellový koncert a moll
Violoncellový koncert B dur
Violoncellový koncert a moll op. 22 (1945)
Koncert č. 1 Es dur G. 474
Koncert č. 2 A dur G. 475
Koncert č. 3 E dur G. 476
Koncert č. 4 C dur G. 477
Koncert č. 5 E dur G. 478
Koncert č. 6 E dur G. 479
Koncert č. 7 G dur G. 480
Koncert č. 8 C dur G. 481
Koncert č. 9 B dur G. 482
Koncert č. 10 E dur G. 483
Koncert č. 11 C dur G. 573
  • Jean-Baptiste Bréval:
č. 1, la, Op. 14 (1784);
č. 2, re, Op. 17 (1784);
č. 3, fa, Op. 20 (1785);
č. 4, do, Op. 22 (1786);
č. 5, Op. 24 (1786);
č. 6, do, Op. 26 (1786);
č. 7, la, Op. 35 (asi 1794)
Kol Nidrei, op. 47, pro violoncello a orchestr
Koncert d moll - Concerto per camera a violoncello solo con 2 violini e basso continuo
  • Boris Čajkovskij
Violoncellový koncert
Tout un Monde Lointaič... (1970)
Antonín Dvořák
Koncert pro violoncello a orchestr A dur B.10, pro orchestr upravil Jarmil Burgahuser a později též Günther Raphael
Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104 (1895)
Koncert pro violoncello a orchestr e moll, op. 85 (1918-19)
Sinfonia concertante, Op. 8
  • Gerald Finzi
Violoncellový koncert, Op. 40 (1955)
Violoncellový koncert
  • Joseph Haydn (napsal celkem 6 violoncellových koncertů, dochovaly se 4)
Violoncellový koncert č. 1 C dur (1761-65)
Violoncellový koncert č. 2 C dur (1783)
Joseph Haydn
Violoncellový koncert Es dur, Op. 3 (1916)
Kammermusik č. 3 pro violoncello a 10 nástrojů, Op. 36/2 (1925)
Koncert pro violoncello a orchestr G dur (1940)
Koncert pro violoncello a orchestr C dur H 72 (1929)
Violoncellový koncert č. 1 g moll, Op. 49 (1949)
Violoncellový koncert č. 2 c moll, Op. 77 (1964)
Violoncellový koncert e moll.
Koncert-rapsodie e moll.
Koncert pro violoncello a orchestr e moll (1876)
Violoncellový koncert (1966)
Violoncellový koncert (1969–70)
Dva koncerty
  • Darius Milhaud
2 koncerty
  • Nikolaj Mjaskovskij
Violoncellový koncert c moll, Op. 66 (1944)
  • Georg Matthias Monn
Koncert D dur
Violoncellový koncert č. 1 (1972)
Violoncellový koncert č. 2 (1982)
Sergej Prokofjev
4 koncerty pro violoncello a orchestr
Requiem pro 3 violoncella a orchestr.
Violoncellový koncert, Op. 58
Sinfonia Koncert, Op. 125 (revisione della op.58)
Concertino pro violoncello g moll, Op. 132 (nedokončený) (1952)
  • Bernhard Romberg
Opus 2, Koncert č. 1 B dur, pro violoncello a orchestr
Opus 3, Grand concert č. 2 C dur, pro violoncello a orchestr
Opus 6, Koncert č. 3 G dur, pro violoncello a orchestr
Opus 7, Violoncellový koncert č. 4 e moll
Opus 30, Koncert č. 5 fis moll pro violoncello a orchestr
Opus 31, Koncert č. 6 F dur (Militaire) pro violoncello a orchestr
Opus 44, Koncert č. 7 C dur (Suisse) pro violoncello a orchestr
Opus 48, Koncert č. 8 A dur (Brillant) pro violoncello a orchestr
Opus 56 , Grand concert č. 9 h moll pro violoncello a orchestr
Opus 75, Koncert č. 10 E dur (Brillant), pro violoncello a orchestr
Saint-Saëns
Violoncellový koncert č. 1 a moll, Op. 33 (1872)
Violoncellový koncert č. 2 e moll, Op. 119 (1902)[1]
  • Alfred Schnittke:

2 koncerty

Violoncellový koncert a moll, Op. 129 (1850)
  • Vladimír Sommer
Violoncellový koncert
Violoncellový koncert č. 1, Op. 107 (1959)
Violoncellový koncert č. 2, Op. 126 (1966)
Violoncellový koncert c moll
Violoncellový koncert E dur
Violoncellový koncert a moll, Op. 46
Violoncellový koncert h moll, Op. 50
Violoncellový koncert č. 1
Violoncellový koncert č. 2
Violoncellový koncert RV 398 C dur
Violoncellový koncert RV 400 C dur
Violoncellový koncert RV 401 C dur
Violoncellový koncert RV 402 c moll
Violoncellový koncert RV 403 E dur
Violoncellový koncert RV 404 E dur
Violoncellový koncert RV 405 e moll
Violoncellový koncert RV 406 e moll
Violoncellový koncert RV 407 e moll
Violoncellový koncert RV 408 Es dur
Violoncellový koncert RV 410 F dur
Violoncellový koncert RV 411 F dur
Violoncellový koncert RV 412 F dur
Violoncellový koncert RV 413 G dur
Violoncellový koncert RV 414 G dur
Violoncellový koncert RV 415 G dur
Violoncellový koncert RV 416 g moll
Violoncellový koncert RV 417 g moll
Violoncellový koncert RV 418 a moll
Violoncellový koncert RV 419 a moll
Violoncellový koncert RV 420 a moll
Violoncellový koncert RV 421 a moll
Violoncellový koncert RV 422 a moll
Violoncellový koncert RV 423 B dur
Violoncellový koncert RV 424 h moll
Violoncellový koncert e fagot RV 409 e moll
Koncert pro 2 violoncella, smyčce a basso continuo a moll
Violoncellový koncert (1956)

Další koncertantní skladby pro violoncellovou

Trojkoncert pro klavír, housle a violoncello C dur
Schelomo, Hebrejská rapsodie pro violoncello a velký orchestr
Dvojkoncert a moll pro housle a violoncello, op. 102
Symfonie pro violoncello (1963)
Kol Nidrei
Rondo g moll, op. 94, 1893 [2]
Klid lesa, op. 68, č. 5
Elégie pro violoncello a orchestr, op. 24
Koncert pro klavír, violoncello, flétnu a hoboj (1990-1992)
Don Chisciotte
Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr, op. 33

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Concerto per violoncello na italské Wikipedii.

  1. ↑ ([1] Archivováno 3. 2. 2006 na Wayback Machine)
  2. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-10-25. 

Související články

Média použitá na této stránce

Saintsaens.jpg
Portrait de Saint-Saëns
Sergei Prokofiev 02.jpg
Russian composer Sergei Prokofiev (1891-1953)
Dvorak.jpg
Depicted person: Antonín Dvořák
Vivaldi.jpg
"An anonymous portrait in oils in the Museo Internazionale e Biblioteca della Musica di Bologna is generally believed to be of Vivaldi and may be linked to the Morellon La Cave engraving, which appears to be a modified mirror reflection of it. It is striking how the engraving and the painting 'secularize' Vivaldi: they contain no hint of his identity as a priest. (The fashionable, though slightly informal, dress and self-confident attitude of the composer resemble very closely those of Telemann in the well-known engraving by Georg Lichtensteger.) Ghezzi's sketch likewise shows Vivaldi in a non-clerical black stock as opposed to the white clerical stock and still wearing a wig. (Two years later, in the anno santo of 1725, Innocent XIII was to ban the wearing of wigs by priests.) There is disagreement over whether the hint of red showing in front of the centre of the composer's wig in the painting is a sly reference to his famous hair-colour or simply an unpainted part of the canvas. Whatever the case, it is not out of place to observe that, contrary to the belief of many modern illustrators, Vivaldi's wigs were never coloured red." Michael Talbot, The Vivaldi Compendium (2011), p. 148. The proposition that the painting actually depicts Antonio Vivaldi has been questioned by some sources (e.g. by Groves dictionary).