Virakoča

Virakoča
SynonymaViracocha, Apu Qun Tiqsi Wiraqucha, Kon-Tiki Virakoča Pačajačačik, Huirakoča
Původincký
Význambůh stvořitel, zakladatel
Oblast uctíváníPeru
Období uctívánícca 400 př. n. l. až 1500 n. l.
Centrum kultuCuzco
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Apu Kon-Tiki Virakoča (kečuánsky Apu Qun Tiksi Wiraqucha či Wiraquĉa[1]) je jedno z hlavních inckých božstev. Vystupuje často jako bůh-stvořitel, který stvořil svět, slunce i všechny ostatní bohy, lidi i zvířata, o další chod světa se ovšem pak již příliš nestaral. Jindy je chápán spíše jako mytický zakladatel, který během své pouti světem učil lidi základům civilizace.[2]

Mýtus

Podle jedné z pověstí vystoupil z jezera Titicaca, stvořil slunce, měsíc a hvězdy. Poté se rozhodl stvořit živé bytosti tak, že dýchal do kamenů. Napoprvé však stvořil jen tupé obry, s nimiž nebyl spokojen, proto je zničil potopou a poté vytvořil nové bytosti z menších kamenů. Poté, co dokončil své dílo, odešel po hladině Tichého oceánu na západ. Lidé věřili, že se v těžkých časech vrací zpět.

Podle další pověsti měl syna Intiho a dvě dcery: Mama Kuilu a Pačamamu. Ve stejné pověsti Virakoča zničí lid kolem jezera Titicaca potopou a nechá přežít pouze jeden pár, který pak položí základy civilizaci Inků.

V jiné legendě byla Virakočovou manželkou bohyně Mama Koča, s níž Virakoča zplodil prvních osm lidských bytostí.

V další pověsti zas měl dva syny – Imahmano Virkoču a Tokapo Virkoču – které vyslal ke kmenům na severozápadě a severovýchodě, aby zkontrolovali, zda se lidé drží jeho přikázání, zatímco Virakoča sám odcestoval na sever. Virakočovi synové během své cesty pojmenovávali věci, rostliny a zvířata kolem sebe a učili lidi, které plodiny a zvířata se dají jíst a jaký mají užitek. Nakonec všichni tři dorazili do Cuzca a na tichomořské pobřeží, načež odešli přes oceán.[3]

Podoba

Španělský kronikář Pedro Sarmiento de Gamboa, který pobýval v Peru v 16. století a měl možnost zaznamenat ještě živé incké mýty krátce po příchodu Evropanů, popisuje Virakoču jako „bílého muže střední postavy, oblečeného v bílém obřadním rouchu přepásaném opaskem, který v rukou třímá hůl a knihu“.[4] Jindy byl zas zpodobňován jako malý chlapec s pozdviženou pravicí zaťatou v pěst, s nataženým palcem a ukazováčkem.[2]

Bílá pleť snad mohla být důvodem, proč byl Virakoča občas spojován s bílými kolonizátory. Jméno „Virakoča“ se v kečuánštině ještě v nedávné době dochovalo jako označení pro bělochy.[2]

Heyerdahl a Kon-Tiki

Určité podobnosti mezi Kon-Tikim Virakočou a polynéským bohem Tikim byly jednou z indicií, které vedly Thora Heyerdahla k jeho migrační teorii, podle které obyvatelé Polynésie přišli z Jižní Ameriky – po Kon-Tikim Virakočovi byl rovněž pojmenován Heyerdahlův vor Kon-Tiki.[5] Zmíněná migrační teorie byla později vyvrácena moderními genetickými analýzami, nicméně rozsah kulturního kontaktu mezi Polynésií a Jižní Amerikou je stále předmětem spekulací.[6]

Reference

  1. ↑ qu.wikipedia.org - heslo "Qun Tiksi Wiraqucha" v kečuánské Wikipedii
  2. ↑ a b c Jordan, Michal. Encyklopedie bohů. Přeložila Radka Edererová. Praha: Volvox globator, 1997.
  3. ↑ "Glossary, Inca Gods". Archivováno 2. 4. 2019 na Wayback Machine. First People of America and Canada - Turtle Island. Retrieved 2009-02-10.
  4. ↑ Viracocha and the Coming of the Incas from "History of the Incas" by Pedro Sarmiento De Gamboa, translated by Clements Markham, Cambridge: The Hakluyt Society 1907, pp. 28-58.
  5. ↑ Heyerdahl, Thor. Ve znamení Kon-Tiki. Praha: Mladá fronta, 1958.
  6. ↑ http://archaeology.about.com Archivováno 23. 4. 2010 na Wayback Machine. Hirst, K. Kris. "Trans-Pacific Connections - Was there Pre-Columbian Contact between Polynesia and America?".

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

2Wiener-Tintin-Dieu Soleil.jpg
Sun god, central low relief of the monolithic Gate of the Sun, Tiwanaku, drawing by Charles Wiener