Virginia Hallová

Virginia Hallová
Narození	6. dubna 1906 Baltimore
Úmrtí	8. července 1982 (ve věku 76 let) Adventist HealthCare Shady Grove Medical Center
Místo pohřbení	Druid Ridge Cemetery (od 1982)
Bydliště	Barnesville (do 1982)
Alma mater	Roland Park Country School (do 1924) Pařížská univerzita Americká univerzita Radcliffe College Barnard College
Povolání	špiónka, intelligence analyst a agent Special Operations Executive
Zaměstnavatelé	Ústřední zpravodajská služba (1951–1966) Office of Strategic Services
Ocenění	člen Řádu britského impéria (1943) Distinguished Service Cross (1945) Military Intelligence Hall of Fame (1988) Maryland Women's Hall of Fame (2019) Válečný kříž 1939–1945 … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Virginia Hallová, MBE (krycí jméno Diane) byla agentkou britské Special Operations Executive (SOE) a americké Office of Strategic Services (OSS, předchůdce CIA) v období druhé světové války.

Mládí a práce pro ministerstvo zahraničí USA

Narodila se v americkém Baltimore 6. dubna 1906. Jejím otcem byl bankéř a majitel kin Edwin Lee Hall a matkou jeho sekretářka Barbara Virginia Hammelová. Studovala na exkluzivní baltimorské škole Royal Park Country Day School, dále na Radcliffe College a Bernard College. Byla editorkou univerzitních novin a předsedkyní třídy. Později studovala v Evropě, konkrétně v Paříži, Vídni, Štrasburku, Grenoble a Toulouse, kde se výborně naučila německy, italsky a francouzsky. Ve studiu francouzštiny pokračovala i po návratu do USA v roce 1929. V červenci 1931 nastoupila jako úřednice amerického velvyslanectví ve Varšavě, dále sloužila v Tallinu, Vídni a tureckém İzmiru, kde při nehodě na lovu přišla o podkolenní část levé nohy. Od té doby nosila dřevěnou protézu a silně kulhala, což jí v tehdejším ovzduší limitovalo v další kariéře pod křídly ministerstva zahraničí. Hallová rezignovala v květnu 1939.

Práce pro SOE

Začátek války jí zastihl v Paříži, kde nastoupila jako pomocná síla k francouzské ambulantní službě. Po pádu Francie se přes Španělsko dostala do Anglie, kde zpočátku pracovala jako kódová pracovnice vojenského atašé na velvyslanectví USA. V té době jí naverbovala a vycvičila britská SOE. Pod krytím novinářky, spolupracující s New York Post, založila v srpnu 1941 odbojovou síť ve vichistické Francii. USA byly v té době ještě neutrální zemí. Informovala o životních poměrech a útlaku Židů, navázala kontakt s pařížským odbojem, rekrutovala místní obyvatele, spoluorganizovala shozy materiálu a pomáhala při návratu válečných zajatců a sestřelených letců. Po vstupu USA do války musela jednat ještě skrytěji, přesto ve vichistické Francii úspěšně pracovala ještě dalších čtrnáct měsíců. Ukončení mise způsobilo spojenecké vylodění v severní Africe a příchod Němců. Přes Pyreneje přešla opět do Španělska, kde byla zatčena a uvězněna. Díky dopisu poslaném na americký konzulát po propouštěné spoluvězenkyni byla rovněž propuštěna. Během následujícího krátkého pobytu ve Španělsku vyhledávala bezpečné úkryty pro agenty SOE. Po čtyřech měsících požádala o návrat do Francie.

Práce pro OSS

V listopadu 1943 se Hallová vrátila do Anglie a přihlásila se do kurzu pro bezdrátové operátory. V té době se rozhodla přejít k americké OSS, kde dostala hodnost nadporučíka. Za pomoci malé lodě, protože díky chybějící noze nemohla skákat padákem, se vrátila do Francie a navázala staré kontakty z dob práce v SOE. Její podoba, stejně jako její zdravotní handicap, byla gestapu známa ze skic dodaných dvojitými agenty. Hallová se ale pohybovala po venkově jako schýlená prostá žena a kromě soustřeďování informací, jejich vysílání, organizování shozů pro odboj a sestavování nových gerilových jednotek pracovala jako kuchařka, pasačka dobytka apod. Pro odboj byla známa jako Kulhající dáma. V závěru své mise prakticky velela malé odbojové armádě, která napadala ustupující Němce, prováděla destrukční a zpravodajskou činnost. Nakonec jí u švýcarských hranic převzala 1. armáda Svobodné Francie.

Poslední mise Virginie Hallové měla proběhnout v oblasti Innsbrucku, kde se předpokládal odpor zbytků německých jednotek, ale díky rychlejšímu průběhu událostí byla mise zrušena.

Práce pro CIA

Po skončení války pracovala Hallová dále ve zpravodajství v Evropě. Do USA se vrátila v roce 1948, v roce 1950 se vdala za Paula Gastona Goillota, amerického Francouze, se kterým pracovala na území obsazené Francie. V prosinci 1951 začala její práce pro CIA coby zpravodajského důstojníka a kariérně postupovala. Její odpovědností byly země západní Evropy a příprava odbojových a sabotážních akcí pro případ obsazení prostoru Sovětským svazem. Díky nespecifikovanému sporu s nadřízeným strávila posledních devět let své kariéry kancelářskou prací, byť dobře honorovanou. Do důchodu odešla v roce 1966. Dalších šestnáct let žila na farmě v Marylandu. Zemřela v roce 1982.

Odkazy

Literatura

• Elizabeth P. McIntosh – Sesterstvo špionů/Ženy z OSS (Naše Vojsko, Praha, 2007, ISBN 978-80-206-0003-5)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Virginia Hallová na Wikimedia Commons