Virginia Wadeová
| Virginia Wadeová | |
|---|---|
| Stát |  Spojené království |
| Datum narození | 10. července 1945 (79 let) |
| Místo narození | Bournemouth, Dorset |
| Výška | 170 cm |
| Hmotnost | 62 kg |
| Profesionál od | 1968 |
| Ukončení kariéry | 1986 |
| Držení rakety | pravou rukou |
| Výdělek | 1 542 278 USD |
| Síň slávy | 1989 (profil) |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 839–329 |
| Tituly | 55[1] |
| Nejvyšší umístění | 2. místo (3. listopadu) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | vítězka (1972) |
| French Open | čtvrtfinále (1970, 1972) |
| Wimbledon | vítězka (1977) |
| US Open | vítězka (1968) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 42–48 |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | vítězka (1973) |
| French Open | vítězka (1973) |
| Wimbledon | finalistka (1970) |
| US Open | vítězka (1973, 1975) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne — Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sarah Virginia Wadeová, OBE (* 10. července 1945, Bournemouth, Dorset) je bývalá britská tenistka, vítězka sedmi grandslamů – tří singlových a čtyř deblových. V červenci 1977 zvítězila ve stém ročníku Wimbledonu a do triumfu Andyho Murrayho na US Open 2012 byla poslední britskou šampionkou dvouhry na turnajích velké čtyřky. Po ukončení aktivní kariéry se čtyři roky věnovala trenérské dráze.[2]
Hrála útočný tenis. Podání a voleje se řadily k absolutní světové špičce.[3]
V roce 1986 byla oceněna Řádem britského impéria (OBE).[4] Roku 1989 pak došlo v americkém Newportu k jejímu uvedení do Mezinárodní tenisové síně slávy.[5]
Osobní život
Narodila se roku 1945 v anglickém Bournemouthu. Od jednoho roku věku žila s rodiči v Jihoafrické unii, kde začala hrát tenis. Otec působil jako arciděkan v Durbanu.[6] V patnácti letech se rodina vrátila zpět do Velké Británie. Navštěvovala střední dívčí školu Tunbridge Wells Girls' Grammar School a také Talbot Heath School.[7][8] Poté pkračovala vysokoškolským studiem matematiky a fyziky na Univerzitě v Sussexu, které absolvovala v roce 1966.[9]
Tenisová kariéra
Aktivní kariéru prožila na přelomu amatérské éry a první fáze otevřeného období tenisu. V roce 1968 vyhrála historicky premiérový otevřený turnaj British Hard Court Open v Bournemouthu a získala první finanční prémii 720 amerických dolarů. O pět měsíců později se stala profesionálkou a odjela do Spojených států, kde vyhrála otevřené US Open po finálové výhře nad Američankou Billie Jean Kingovou. Prémie činila 6 000 dolarů.
V roce 1977 na domácí půdě získala singlový titul z nejslavnější tenisové události světa ve Wimbledonu. Od roku 1962 se jednalo o šestnáctou sezónu, v níž do turnaje nastoupila. Poprvé se však probojovala až do finále, když v semifinále přešla přes Američanku Chris Evertovou ve třech setech. Ve finále stého jubilejního ročníku čelila Betty Stoveové. Královna Alžběta II. daný rok slavila stříbrné jubileum – dvacet pět let na trůnu a poprvé za čtvrt století se rozhodla Wimbledon navštívit, když se zúčastnila finálového zápasu. Angličanka jej vyhrála devět dnů před 32. narozeninami ve třech sadách a z rukou panovnice převzala stříbrný talíř mísu Venus Rosewater pro šampiónku dvouhry. Publikum na centrálním dvorci začalo k oslavě triumfu spontánně zpívat chorál For She's a Jolly Good Fellow.
Spolu s Australankou Margaret Smithovou Courtovou zvítězila na čtyřech grandslamech v ženské čtyřhře. Spolu s Courtovou, Kingovou a Casalsovou nejvíce ovlivňovala vývoj ženského tenisu v 60. a 70. letech.[3] Celkově jako profesionálka vyhrála 55 turnajů ve dvouhře s výdělkem 1 542 278 dolarů. V první světové desítce se pohybovala nepřetržitě v letech 1967–1979. Aktivní kariéra trvala dvacet šest let a ukončila ji v závěru sezóny 1985, respektive o rok později ve čtyřhře.
Za fedcupový tým Velké Británie odehrála 99 zápasů, což bylo do doby, než Španělka Arantxa Sánchezová Vicariová nasbírala 100 utkání v soutěži, absolutním rekordem Fed Cupu.
Od roku 1981 pracovala také jako reportérka z tenisových událostí pro British Broadcasting Corporation.[4]
V roce 1983, ve třiceti sedmi letech, získala spolu s Rumunkou Virginií Ruziciovou deblový titul na Italian Open.
Finále na Grand Slamu
Ženská dvouhra: 3 finále (3 výhry)
| Stav | rok | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1968 | US Open | tráva |  Billie Jean Kingová | 6–4, 6–1 |
| Vítězka | 1972 | Australian Open | tráva |  Evonne Goolagongová Cawleyová | 6–4, 6–4 |
| Vítězka | 1977 | Wimbledon | tráva |  Betty Stoveová | 4–6, 6–3, 6–1 |
Ženská čtyřhra: 10 finále (4 výhry, 6 porážek)
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1969 | US Open | tráva | Margaret Courtová |  Françoise Durrová Darlene Hardová | 6–0, 3–6, 4–6 |
| Finalistka | 1970 | Wimbledon | tráva | Françoise Durrová | Billie Jean Kingová Rosemary Casalsová | 2–6, 3–6 |
| Finalistka | 1970 | US Open | tráva | Rosemary Casalsová | Margaret Courtová Judy Tegartová Daltonová | 3–6, 4–6 |
| Finalistka | 1972 | US Open | tráva | Margaret Courtová | Françoise Durr Betty Stoveová | 3–6, 6–1, 3–6 |
| Vítězka | 1973 | Australian Open | tráva | Margaret Courtová | Kerry Harrisová Kerry Melville Reidová | 6–4, 6–4 |
| Vítězka | 1973 | French Open | antuka | Margaret Courtová | Françoise Durrová Betty Stoveová | 6–2, 6–3 |
| Vítězka | 1973 | US Open | tráva | Margaret Courtová | Billie Jean Kingová Rosemary Casalsová | 3–6, 6–3, 7–5 |
| Vítězka | 1975 | US Open (2) | antuka | Margaret Courtová | Billie Jean Kingová Rosemary Casalsová | 7–5, 2–6, 7–6 |
| Finalistka | 1976 | US Open | antuka |  Olga Morozovová |  Delina Boshoffová Ilana Klossová | 1–6, 4–6 |
| Finalistka | 1979 | French Open | antuka | Françoise Durrová | Betty Stoveová Wendy Turnbullová | 6–3, 5–7, 4–6 |
Tituly ve dvouhře (55)
- tučně turnaje Grand Slamu
- 1968 - US Open, Bloemfontein, Bournemouth, East London, Dewar Cup-Crystal Palace
- 1969 - Kapské Město, Hoylake, Dewar-Perth, Dewar-Stalybridge, Dewar-Aberavon, Dewar-Crystal Palace, East London
- 1970 - German Indoors, West Berlin Open, Irish Open, Stalybridge, Aberavon
- 1971 - Kapské Město, Catania Open, Řím, Newport-Wales, Cincinnati Masters, Dewar-Billingham, Dewar-Aberavon, Dewar Cup Final-London, Clean Air Classic
- 1972 - Australian Open, VS Indoors-Mass., Merion, Buenos Aires
- 1973 - Dallas, Bournemouth, Dewar-Aberavon, Dewar-Edinburgh, Dewar-Billingham, Dewar Cup Final-Albert Hall
- 1974 - Virginia Slims (VS) Chicago, Bournemouth, VS Phoenix, Dewar-Edinburgh, Dewar Cup-London
- 1975 - VS Dallas, VS Philadelphia, Paris Indoors, Eastbourne, Dewar Cup, Stockholm
- 1976 - US Indoor Championships, Dewar Cup
- 1977 - Wimbledon, World Invitational Hilton Head, Tokio Sillook
- 1978 - WTA New Jersey, Tokio Sillook, Florida Open
Chronologie singlových výsledků na Grand Slamu
| Legenda | |||
|---|---|---|---|
| SR | poměr vyhraných turnajů ku všem odehraným | W–L V–P | výhry–prohry |
| NH | daný rok se turnaj nekonal | A | turnaje se hráč nezúčastnil |
| 1Q / LQ | prohra v (kole) kvalifikace | 1k / 1R | prohra v daném kole turnaje |
| QF / ČF | prohra ve čtvrtfinále | SF | prohra v semifinále |
| F | prohra ve finále | Vítěz | vítězství v turnaji |
| Turnaj | 1962 | 1963 | 1964 | 1965 | 1966 | 1967 | 1968 | 1969 | 1970 | 1971 | 1972 | 1973 | 1974 | 1975 | 1976 | 1977 | 1978 | 1979 | 1980 | 1981 | 1982 | 1983 | 1984 | 1985 | Celkově SR |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Austrálie | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | vítěz | QF | A | A | A | A / A | A | A | A | A | A | 2R | 2R | 2R | 1 / 5 |
| Francie | A | A | A | A | A | 4R | A | 2R | QF | 1R | QF | 3R | 2R | A | A | A | A | 2R | 3R | 4R | 3R | 1R | 1R | 2R | 0 / 14 |
| Wimbledon | 2R | 2R | 2R | 4R | 2R | QF | 1R | 3R | 4R | 4R | QF | QF | SF | QF | SF | Vítěz | SF | QF | 4R | 2R | 2R | QF | 3R | 3R | 1 / 24 |
| USA | A | A | 4R | 2R | QF | 4R | Vítěz | SF | SF | A | QF | QF | 2R | SF | 2R | QF | 3R | QF | 3R | 3R | 1R | 2R | 2R | A | 1 / 20 |
| SR | 0 / 1 | 0 / 1 | 0 / 2 | 0 / 2 | 0 / 2 | 0 / 3 | 1 / 2 | 0 / 3 | 0 / 3 | 0 / 2 | 1 / 4 | 0 / 4 | 0 / 3 | 0 / 2 | 0 / 2 | 1 / 2 | 0 / 2 | 0 / 3 | 0 / 3 | 0 / 3 | 0 / 3 | 0 / 4 | 0 / 4 | 0 / 3 | 3 / 63 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Virginia Wade na anglické Wikipedii.
- ↑ WTA website. www.sonyericssonwtatour.com [online]. [cit. 2011-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-29.
- ↑ LEE, Veronica. Nice girls finish last. www.guardian.co.uk. London: www.guardian.co.uk/sport, 2004-06-27. Dostupné online.
- ↑ a b Lichner, I. et al.(1985): Malá encyklopedie tenisu. Olympia, Praha, s. 326
- ↑ a b Biographies - Virginia Wade [online]. BBC [cit. 2009-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-06.
- ↑ Sarah Virginia Wade "Ginny". www.tennisfame.com [online]. [cit. 2011-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-04.
- ↑ VINER, Brian. Virginia Wade: 'We used to think there was a British winner every eight years'. The Independent. London: Independent News & Media, 29 June 2007. Dostupné online [cit. 10 January 2009].
- ↑ MOSS, Stephen. The long game. The Guardian. London: Guardian Media Group, 18 June 2007. Dostupné online [cit. 10 January 2008].
- ↑ Talbot Heath: Factfile [online]. Talbot Heath School [cit. 2009-01-10]. Dostupné online.
- ↑ CHEESE, Caroline. Q&A: Virginia Wade. BBC Sport. BBC, 24 October 2008. Dostupné online [cit. 10 January 2008].
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Virginia Wadeová na Wikimedia Commons - Virginia Wadeová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Virginia Wadeová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Virginia Wadeová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
.svg)
.svg)
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
.svg)
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
.svg)
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0..svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
