Virginia Wadeová

Virginia Wadeová
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Datum narození10. července 1945 (78 let)
Místo narozeníBournemouth, Dorset
Výška170 cm
Hmotnost62 kg
Profesionál od1968
Ukončení kariéry1986
Držení raketypravou rukou
Výdělek1 542 278 USD
Síň slávy1989 (profil)
Dvouhra
Poměr zápasů839–329
Tituly55[1]
Nejvyšší umístění2. místo (3. listopadu)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openvítězka (1972)
French Openčtvrtfinále (1970, 1972)
Wimbledonvítězka (1977)
US Openvítězka (1968)
Čtyřhra
Poměr zápasů42–48
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítězka (1973)
French Openvítězka (1973)
Wimbledonfinalistka (1970)
US Openvítězka (1973, 1975)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne —
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sarah Virginia Wadeová, OBE (* 10. července 1945, Bournemouth, Dorset) je bývalá britská tenistka, vítězka sedmi grandslamů – tří singlových a čtyř deblových. V červenci 1977 zvítězila ve stém ročníku Wimbledonu a do triumfu Andyho Murrayho na US Open 2012 byla poslední britskou šampionkou dvouhry na turnajích velké čtyřky. Po ukončení aktivní kariéry se čtyři roky věnovala trenérské dráze.[2]

Hrála útočný tenis. Podání a voleje se řadily k absolutní světové špičce.[3]

V roce 1986 byla oceněna Řádem britského impéria (OBE).[4] Roku 1989 pak došlo v americkém Newportu k jejímu uvedení do Mezinárodní tenisové síně slávy.[5]

Osobní život

Narodila se roku 1945 v anglickém Bournemouthu. Od jednoho roku věku žila s rodiči v Jihoafrické unii, kde začala hrát tenis. Otec působil jako arciděkan v Durbanu.[6] V patnácti letech se rodina vrátila zpět do Velké Británie. Navštěvovala střední dívčí školu Tunbridge Wells Girls' Grammar School a také Talbot Heath School.[7][8] Poté pkračovala vysokoškolským studiem matematiky a fyziky na Univerzitě v Sussexu, které absolvovala v roce 1966.[9]

Tenisová kariéra

Aktivní kariéru prožila na přelomu amatérské éry a první fáze otevřeného období tenisu. V roce 1968 vyhrála historicky premiérový otevřený turnaj British Hard Court Open v Bournemouthu a získala první finanční prémii 720 amerických dolarů. O pět měsíců později se stala profesionálkou a odjela do Spojených států, kde vyhrála otevřené US Open po finálové výhře nad Američankou Billie Jean Kingovou. Prémie činila 6 000 dolarů.

V roce 1977 na domácí půdě získala singlový titul z nejslavnější tenisové události světa ve Wimbledonu. Od roku 1962 se jednalo o šestnáctou sezónu, v níž do turnaje nastoupila. Poprvé se však probojovala až do finále, když v semifinále přešla přes Američanku Chris Evertovou ve třech setech. Ve finále stého jubilejního ročníku čelila Betty Stoveové. Královna Alžběta II. daný rok slavila stříbrné jubileum – dvacet pět let na trůnu a poprvé za čtvrt století se rozhodla Wimbledon navštívit, když se zúčastnila finálového zápasu. Angličanka jej vyhrála devět dnů před 32. narozeninami ve třech sadách a z rukou panovnice převzala stříbrný talíř mísu Venus Rosewater pro šampiónku dvouhry. Publikum na centrálním dvorci začalo k oslavě triumfu spontánně zpívat chorál For She's a Jolly Good Fellow.

Spolu s Australankou Margaret Smithovou Courtovou zvítězila na čtyřech grandslamech v ženské čtyřhře. Spolu s Courtovou, Kingovou a Casalsovou nejvíce ovlivňovala vývoj ženského tenisu v 60. a 70. letech.[3] Celkově jako profesionálka vyhrála 55 turnajů ve dvouhře s výdělkem 1 542 278 dolarů. V první světové desítce se pohybovala nepřetržitě v letech 1967–1979. Aktivní kariéra trvala dvacet šest let a ukončila ji v závěru sezóny 1985, respektive o rok později ve čtyřhře.

Za fedcupový tým Velké Británie odehrála 99 zápasů, což bylo do doby, než Španělka Arantxa Sánchezová Vicariová nasbírala 100 utkání v soutěži, absolutním rekordem Fed Cupu.

Od roku 1981 pracovala také jako reportérka z tenisových událostí pro British Broadcasting Corporation.[4]

V roce 1983, ve třiceti sedmi letech, získala spolu s Rumunkou Virginií Ruziciovou deblový titul na Italian Open.

Finále na Grand Slamu

Ženská dvouhra: 3 finále (3 výhry)

Stavrokturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka1968US OpentrávaUSA Billie Jean Kingová6–4, 6–1
Vítězka1972Australian OpentrávaAustrálie Evonne Goolagongová Cawleyová6–4, 6–4
Vítězka1977WimbledontrávaNizozemsko Betty Stoveová4–6, 6–3, 6–1

Ženská čtyřhra: 10 finále (4 výhry, 6 porážek)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1969US OpentrávaAustrálie Margaret CourtováFrancie Françoise Durrová
USA Darlene Hardová
6–0, 3–6, 4–6
Finalistka1970WimbledontrávaFrancie Françoise DurrováUSA Billie Jean Kingová
USA Rosemary Casalsová
2–6, 3–6
Finalistka1970US OpentrávaUSA Rosemary CasalsováAustrálie Margaret Courtová
USA Judy Tegartová Daltonová
3–6, 4–6
Finalistka1972US OpentrávaAustrálie Margaret CourtováFrancie Françoise Durr
Nizozemsko Betty Stoveová
3–6, 6–1, 3–6
Vítězka1973Australian OpentrávaAustrálie Margaret CourtováAustrálie Kerry Harrisová
Austrálie Kerry Melville Reidová
6–4, 6–4
Vítězka1973French OpenantukaAustrálie Margaret CourtováFrancie Françoise Durrová
Nizozemsko Betty Stoveová
6–2, 6–3
Vítězka1973US OpentrávaAustrálie Margaret CourtováUSA Billie Jean Kingová
USA Rosemary Casalsová
3–6, 6–3, 7–5
Vítězka1975US Open (2) antukaAustrálie Margaret CourtováUSA Billie Jean Kingová
USA Rosemary Casalsová
7–5, 2–6, 7–6
Finalistka1976US OpenantukaSovětský svaz Olga MorozovováJihoafrická republika Delina Boshoffová
Jihoafrická republika Ilana Klossová
1–6, 4–6
Finalistka1979French OpenantukaFrancie Françoise DurrováNizozemsko Betty Stoveová
Austrálie Wendy Turnbullová
6–3, 5–7, 4–6

Tituly ve dvouhře (55)

tučně turnaje Grand Slamu
  • 1968 - US Open, Bloemfontein, Bournemouth, East London, Dewar Cup-Crystal Palace
  • 1969 - Kapské Město, Hoylake, Dewar-Perth, Dewar-Stalybridge, Dewar-Aberavon, Dewar-Crystal Palace, East London
  • 1970 - German Indoors, West Berlin Open, Irish Open, Stalybridge, Aberavon
  • 1971 - Kapské Město, Catania Open, Řím, Newport-Wales, Cincinnati Masters, Dewar-Billingham, Dewar-Aberavon, Dewar Cup Final-London, Clean Air Classic
  • 1972 - Australian Open, VS Indoors-Mass., Merion, Buenos Aires
  • 1973 - Dallas, Bournemouth, Dewar-Aberavon, Dewar-Edinburgh, Dewar-Billingham, Dewar Cup Final-Albert Hall
  • 1974 - Virginia Slims (VS) Chicago, Bournemouth, VS Phoenix, Dewar-Edinburgh, Dewar Cup-London
  • 1975 - VS Dallas, VS Philadelphia, Paris Indoors, Eastbourne, Dewar Cup, Stockholm
  • 1976 - US Indoor Championships, Dewar Cup
  • 1977 - Wimbledon, World Invitational Hilton Head, Tokio Sillook
  • 1978 - WTA New Jersey, Tokio Sillook, Florida Open

Chronologie singlových výsledků na Grand Slamu

Legenda
SRpoměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
V–P
výhry–prohry
NHdaný rok se turnaj nekonalAturnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQprohra v (kole) kvalifikace1k / 1Rprohra v daném kole turnaje
QF / ČFprohra ve čtvrtfináleSFprohra v semifinále
Fprohra ve fináleVítězvítězství v turnaji
Turnaj196219631964196519661967196819691970197119721973197419751976197719781979198019811982198319841985Celkově SR
AustrálieAAAAAAAAAAvítězQFAAAA / AAAAAA2R2R2R1 / 5
FrancieAAAAA4RA2RQF1RQF3R2RAAAA2R3R4R3R1R1R2R0 / 14
Wimbledon2R2R2R4R2RQF1R3R4R4RQFQFSFQFSFVítězSFQF4R2R2RQF3R3R1 / 24
USAAA4R2RQF4RVítězSFSFAQFQF2RSF2RQF3RQF3R3R1R2R2RA1 / 20
SR0 / 10 / 10 / 20 / 20 / 20 / 31 / 20 / 30 / 30 / 21 / 40 / 40 / 30 / 20 / 21 / 20 / 20 / 30 / 30 / 30 / 30 / 40 / 40 / 33 / 63

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Virginia Wade na anglické Wikipedii.

  1. WTA website. www.sonyericssonwtatour.com [online]. [cit. 2011-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-29. 
  2. LEE, Veronica. Nice girls finish last. www.guardian.co.uk. London: www.guardian.co.uk/sport, 2004-06-27. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Lichner, I. et al.(1985): Malá encyklopedie tenisu. Olympia, Praha, s. 326
  4. a b Biographies - Virginia Wade [online]. BBC [cit. 2009-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-06. (anglicky) 
  5. Sarah Virginia Wade "Ginny". www.tennisfame.com [online]. [cit. 2011-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-04. 
  6. VINER, Brian. Virginia Wade: 'We used to think there was a British winner every eight years'. The Independent. London: Independent News & Media, 29 June 2007. Dostupné online [cit. 10 January 2009]. (anglicky) 
  7. MOSS, Stephen. The long game. The Guardian. London: Guardian Media Group, 18 June 2007. Dostupné online [cit. 10 January 2008]. (anglicky) 
  8. Talbot Heath: Factfile [online]. Talbot Heath School [cit. 2009-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. CHEESE, Caroline. Q&A: Virginia Wade. BBC Sport. BBC, 24 October 2008. Dostupné online [cit. 10 January 2008]. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of South Africa (1928-1982).svg
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Germany (state).svg
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Flag of Yugoslavia (1946-1992).svg
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.