Virginie
| Virginie | |||||
| Virginia | |||||
| Commonwealth of Virginia | |||||
| |||||
| Přezdívka: The Old Dominion | |||||
 | |||||
| Úřední jazyky | angličtina | ||||
| Hlavní město | Richmond | ||||
| Největší město | Virginia Beach | ||||
| Rozloha • Celkem • z toho souš • z toho vodstvo | 35. v USA 110 786 km² 102 588 km² 8 198 km² (7,4 %) | ||||
| Obyvatelstvo • Počet obyvatel • Hustota zalidnění | 12. v USA 8 411 808 (odhad 2016[1]) 82 obyv./km² (15. v USA) | ||||
| Počet okresů | 95 + 38 nezávislých měst | ||||
| Časové pásmo | UTC−5/−4 (letní čas) | ||||
| Poloha | 37°36′ s. š., 78°18′ z. d. | ||||
| Nadmořská výška • Nejvyšší bod • Průměrná výška • Nejnižší bod | 1746 m n. m. 290 m n. m. 0 m n. m. | ||||
| Guvernér | Glenn Youngkin (R) | ||||
| Senátoři | Mark Warner (D) Tim Kaine (D) | ||||
| Oficiální zkratky • Poštovní zkratka • Tradiční zkratka • ISO 3166-2 | VA Va. US-VA | ||||
| Přistoupení do Unie | 25. června 1788 (10. stát) | ||||
| Oficiální web | www | ||||
Virginie (anglicky Virginia 
[vɚˈdʒɪnjə]IPA, oficiálně Commonwealth of Virginia) je stát nacházející se na východním pobřeží Spojených států amerických, v Jihoatlantské oblasti jižního regionu USA. Virginie hraničí na severovýchodě s Marylandem a Washingtonem, D.C., na severozápadě se Západní Virginií, na západě s Kentucky, na jihozápadě s Tennessee a jihu se Severní Karolínou. Východní ohraničení státu tvoří Atlantský oceán.
Se svou rozlohou 110 786 km² je Virginie 35. největším státem USA, v počtu obyvatel (8,4 milionů) je však dvanáctým nejlidnatějším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 82 obyvatel na km² je na patnáctém místě. Hlavním městem je Richmond s 220 tisíci obyvateli. Největšími městy jsou Virginia Beach se 450 tisíci obyvateli, dále Norfolk (250 tisíc obyv.), Chesapeake (240 tisíc obyv.) a Newport News (180 tisíc obyv.). Virginii patří 180 km pobřeží Atlantského oceánu.[2] Nejvyšším bodem státu je vrchol Mount Rogers s nadmořskou výškou 1746 m v pohoří Blue Ridge Mountains. Největšími toky jsou řeky Roanoke, Potomac, tvořící hranici s Marylandem a Washingtonem, a Rappahannock a James, které se obě vlévají do Chesapeakské zátoky, jež rozděluje stát na dvě části.
Na území státu byla v roce 1607 založena první trvalá anglická kolonie v Severní Americe. Sídlo získalo název Jamestown (po králi Jakubovi I.), samotná kolonie pak byla zřejmě pojmenována na počest panenské („virgin“) královny Alžběty I. jako Virginie. Provincie se roku 1776 stala jedním z původních třinácti zakládajících států USA. Virginie jako desátý stát v pořadí ratifikovala Ústavu Spojených států amerických, k čemuž došlo 25. června 1788. Za americké občanské války byla Virginie v letech 1861–1865 součástí Konfederace, Richmond byl jejím hlavním městem, ve kterém sídlil prezident Jefferson F. Davis. V důsledku toho se od státu odtrhly severozápadní okresy, které se roku 1863 staly součástí Unie jako Západní Virginie. Samotná Virginie byla k Unii opět připojena roku 1870.
Historie
První osídlení 1585–1586
V roce 1584 zorganizoval Walter Raleigh první výpravu k břehům budoucí Virginie. Tato výprava dostala za úkol probádat pobřežní oblasti a nalézt vhodnou oblast k osídlení. Vůdci expedice Philip Amadas a Artur Barlowe vybrali jako nejpříhodnější místo úrodný ostrov Roanoke u Outer Banks. V září 1584 se výprava vrátila zpět do Anglie a přivezla s sebou také dva domorodce – Mantea a Wanchese, kteří byli osobně představeni královně Alžbětě I. Královna se rozhodla propůjčit zemi za oceánem své jméno a země získala na počest panenské královny Alžběty jméno Virginia, tj. „Panenská země“. Organizátor průzkumné výpravy, Walter Raleigh, byl povýšen do šlechtického stavu a na další, tentokrát již osídlovací výpravu, mu královna přislíbila zapůjčit jednu ze svých lodí – Tygra. Walter Raleigh se okamžitě pustil do shánění financí na novou expedici a jejím velením pověřil sira Richarda Grenvilla. Flotila lodí vyrazila na cestu roku 1585. U břehů Ameriky ale vlajková loď Tygr najela na písčinu, došlo k poškození trupu a zničení většiny zásob, nutných pro existenci budoucí kolonie, což byla skutečná katastrofa. S výpravou se vrátil zpět domů, do Ameriky, i místní domorodec Manteo, který nyní sloužil Angličanům jako tlumočník a průvodce při kontaktech s místními obyvateli. Než byl Tygr po nehodě opraven, rozhodl se sir Richard Grenvill prozkoumat vodní úžinu Pamlico, kde se pokusil s pomocí Mantea navázat přátelské vztahy s ostatními domorodci, což se ne vždy podařilo. Přesto bylo do lodního deníku Tygra zaznamenáno, že 29. července 1585 došlo k přátelské dohodě mezi domorodci a Angličany, kteří se s dovolením domorodců usadili na ostrově Roanoke. Osada vznikla dostatečně daleko od nejbližší indiánské vesnice a zároveň byla ukryta dunami Outer Banks před případným objevením nepřátelskými Španěly z moře. Role guvernéra první anglické kolonie v Americe se ujal Ralph Lane. Jelikož na ostrově nebylo dost kamení, byla první osada vybudována jako primitivně řešená pevnost s domy postavenými z hrubě stlučených dřevěných kůlů. Po vybudování pevnosti odpluly lodě okamžitě zpět do Anglie a osadníci zůstali odkázáni sami na sebe a především na pomoc domorodců. Většina osadníků se sama o sebe nedovedla postarat a plnou polovinu z nich tvořili vojáci. Zpočátku indiáni pomáhali dodávkami potravin a kolonisté se věnovali svým činnostem – např. malíř John White se snažil zachytit podobu domorodců na svých malbách, pražský žid Joachim Gans se marně snažil najít vzácné nerosty a guvernér Lane propátrával se svými muži okolí. V dubnu 1586 však zemřel nejvěrnější domorodý podporovatel Angličanů Ensenor a nepřátelský náčelník Wingina se rozhodl anglickou osadu zničit. Dodávky potravin ustaly. Angličané na vývoj situace zareagovali tak, že přešli do protiútoku, domorodce porazili a náčelníka Winginu zabili. O týden později, 8. června 1586, připlula eskadra pod vedením sira Francise Drakea. Jednalo se o předem neplánovanou akci, ale vyhladovělým a ztýraným osadníkům přišlo toto připlutí vhod. Osadníci, kterým se podařilo všechny útrapy přežít, projevili přání vrátit se zpět do Anglie. S tímto závěrem souhlasil guvernér Lane a také sir Francis Drake. Osada byla narychlo opuštěna, a to v takovém spěchu, že na břehu byli zapomenuti tři osadníci (jejich další osud je neznámý) a rovněž se ztratily bedny se vším, co muži za předchozí rok nashromáždili – mapy, nákresy, vzorky plodin, vědecké poznámky, malby.
Druhé osídlení 1586
Necelý týden po náhlém odjezdu kolonistů dorazila první loď se zásobami z Anglie, kterou vypravil sir Raleigh. Námořníci už ale objevili jen opuštěnou osadu a netušili, co se stalo s osadníky. Vedoucí výpravy, sir Richard Grenvill, nakonec vysadil na souš patnáct vojáků, kteří zahájili opravy opuštěné pevnosti. Lodě poté vyrazily zpět do Anglie. Další osudy vojáků zanechaných na Roanoke jsou nejasné, jelikož zmizeli beze stop.
Třetí osídlení 1587
Jeden z osadníků z let 1585–1586, Thomas Harriot, napsal po svém návratu do Anglie spis Krátká a pravdivá zpráva o Americe, který vyšel roku 1588. Harriot byl najat sirem Walterem Raleighem, aby napsal knihu, která měla přesvědčit kupce v Anglii k investicím do další výpravy do Ameriky. Harriot ve svém díle popsal hojnost zvěře a úrodnost půdy v daleké zemi za oceánem, a také se zmínil o pěstování a účincích tabáku, rostliny, která byla tehdy považována za léčivou. Osadníci si kouření tabáku osvojili od domorodců a po návratu do Anglie s touto zálibou seznámili i ostatní obyvatele. Kouření tabáku se stalo velmi oblíbeným u královského dvora. Siru Raleighovi se znovu podařilo získat potřebné finance, a to ještě před vydáním této oslavné knihy, a tak a v roce 1587 vyrazila do Ameriky další výprava kolonistů, kterou vedl malíř první výpravy John White. Mezi kolonisty nebyli tentokrát jen samí muži, ale také sedmnáct žen – mimo jiné i těhotná dcera Johna Whitea. Při plavbě v pobřežních vodách Ameriky však došlo k vážným sporům mezi velitelem expedice Whitem a lodivodem Fernandezem, což skončilo tím, že kolonisté byli místo původního místa určení, úrodného a přívětivého Chesapeackého zálivu, za dramatických okolností opět vysazeni na Roanoke. Část flotily se zásobami potravin se během plavby ztratila a kolonie od samého počátku trpěla nedostatkem zásob. Přesto se osadníci ihned pustili do oprav původní opuštěné pevnosti a spojili se s domorodým přítelem Angličanů Manteou, kterého následně pokřtili a jmenovali ho pánem Roanoke (tento titul pro věrného Manteu vymohl u královny v Anglii osobně sir Raleigh). Situace osadníků byla natolik špatná, že se guvernér White rozhodl na naléhání kolonistů okamžitě odplout zpět do Anglie a dovézt nové zásoby. Ještě téhož roku, 1587, přistál v Anglii, ale další výprava zpět do Virginie byla zorganizována až roku 1590. Tehdy už nalezl White na Roanoke jen opuštěnou osadu a po kolonistech nebylo ani památky. Beze stopy tak zmizela i jeho dcera Eleonora, její manžel a vnučka Virginie. White se vrátil zpět do Anglie a za oceán už se nikdy nevydal. Co se stalo s kolonisty a jeho rodinou se už také nikdy nedozvěděl. V následujících letech se vydalo do Virginie ještě několik expedic, které měly za úkol pátrat po ztracených kolonistech, ale těm už se nepodařilo najít ani ostrov Roanoke. Až roku 1606 vyplula z Anglie další výprava 104 kolonistů, která nakonec stála u zrodu první úspěšné a trvale osídlené anglické osady v Americe, známé jako Jamestown.
Novodobá historie
Virginie byla první kolonií, do které byli dopravení afričtí otroci.
Stát se stal jedním ze zakládajících v rámci USA, odtud pocházelo i mnoho otců zakladatelů. Během občanské války byla Virginie jako otrokářský stát na straně Jihu, což přineslo mnoho škod během válečných operací. Později se ale hlavně v pobřežních městech rozvíjel průmysl a loďařství, ve státě je mnoho polytechnických škol. Přesto zde stále převažuje zemědělský a venkovský ráz.
Obyvatelstvo
Podle sčítání lidu z roku 2010 zde žilo 8 001 024 obyvatel.[3] Specifikem tohoto státu je nejvyšší procento venkovského obyvatelstva v rámci USA. Převažují potomci britských osadníků, živících se především na farmách, a černošských otroků.
Rasové složení
- 68,6 % Bílí Američané
- 19,4 % Afroameričané
- 0,4 % Američtí indiáni
- 5,5 % Asijští Američané
- 0,1 % Pacifičtí ostrované
- 3,2 % Jiná rasa
- 2,9 % Dvě nebo více ras
Obyvatelé hispánského nebo latinskoamerického původu, bez ohledu na rasu, tvořili 7,9 % populace.[3]
Náboženství
- křesťané – 84 %
- protestanti – 69 %
- baptisté – 32 %
- metodisté – 8 %
- episkopální církve – 3 %
- presbyteriáni – 3 %
- jiní protestanti – 23 %
- římští katolíci – 14 %
- jiní křesťané – 1 %
- protestanti – 69 %
- jiná náboženství – 2 %
- bez vyznání – 12 %
Odkazy
Reference
- ↑ Table 1. Annual Estimates of the Resident Population for the United States, Regions, States, and Puerto Rico: April 1, 2010 to July 1, 2016 (NST-EST2016-01) [online]. United States Census Bureau, Population Division, 2016-12 [cit. 2017-03-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ General Coastline and Shoreline Mileage of the United States [online]. Noaa.gov [cit. 2016-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b United States Census Bureau, sčítání z roku 2010 [online]. American FactFinder. Dostupné online.
Literatura
- MILTON, Giles. Ve službách královny Alžběty: jak Angličané dobývali Nový svět. Překlad Dušan Zbavitel. Vyd. 1. Praha: Brána, 2004. 240 s. ISBN 80-7243-231-1.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Virginie na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Virginie ve Wikislovníku
Média použitá na této stránce
The state seal of Virginia. Sic semper tyrannis is Latin for Thus always to tyrants. The current design was originally sculpted for the Commonwealth of Virginia by Charles Keck in 1931, in turn based off the 1776 description authored by George Wythe and George Mason. Colors were assigned in 1949 by members of the Art Commission of Virginia.
A very fine example of Henricus Hondius’ 1630 map of the Virginia colony and the Chesapeake Bay. Oriented to the west, this map covers from Cape Henry to the Susquehanna River and inland as far as the Appalachian Mountains. The Chesapeake Bay is shown in full as are many of its river estuaries, though topographically this map places a number of mountain ranges where there are in fact none. Cartographically this map is based upon John Smith’s landmark map of the Virginia colony issued in 1612. Smith’s fine survey work, as well as reports from indigenous American Indian tribes, and fanciful wishful thinking, combine to make this one of the most interesting maps of America to emerge in the 17th century. Philip D. Burden, the author of The Mapping of America, considers this map, Nova Virginiae Tabula , to be one of the most important maps of America ever produced and certainly one of the greatest influence. To fully understand this map one must first realize that most Europeans believed the Pacific, or at least some great bay that led to the Pacific, lay just a few days travel inland. In the minds of most Europeans of the period, the trade potential for the Virginia colony was entirely dependent upon it being a practical access point to the riches of Asia. Thus the significance of large and mysterious body of water appearing in the land of the Massawomecks, in the upper right quadrant, becomes apparent. Of course, much of this land was entirely unexplored by the European settlers in Jamestown, shown here on the Powhatan River (James River), who relied heavily upon American Indian reports for much of their cartographic knowledge of the Virginia hinterlands. The Masawomecks themselves were a rival of the Powhatan and made their home near the headwaters of the Potomac. These, like many other indigenous groups of the region made only a brief and frequently violent appearance during the 17th century before entirely disappearing, mostly from disease and war, in the early 18th century. In the upper left quadrant there is an image of the American Indian chief of the Powhatan sitting enthroned before a great fire in his long house. One of the more popular legends regarding John Smith was is capture and trial before the chief of the Powahatan. Smith was convinced that his liberation had something to do with the youthful daughter of Chief Powahatan, Pocahontas, taking a liking to him. Though this grew into a fictious legend of its own, the truth is more likely that Powhatan saw Smith and his Englishmen as potential allies against the rival American Indian groups, such as the Massawomecks, that were pressing hard against his borders. There are a number of different editions of this map and its publication by various map houses in various states made it the first widely distributed map of the Virginia colony and of John Smith’s important map. There was, however, a scandal relating to its publication. The map was originally drawn and engraved in 1618 by Jodocus Hondius based upon the first edition of John Smith’s 1612 map. When Jodocus died in 1629, he and his brother, Henricus Hondius, while collaborating on the Hondius Atlas Major , had established and maintained separate business for some 10 years. Jodocus’ death enabled the competing cartographer, Willem Blaeu to acquire a large number of Jodocus’ map plates, which he promptly published in 1630 as the Atlantis Appendix . Henricus, in the meantime, had been counting on Jodocus’ new plates to enhance his own, by then outdated, Hondius Atlas Major . A surviving contract dated March 2, 1630 reveals that Henricus Hondius and his partner Joannes Janssonius hired engravers to produce a number of new map plates copying the work of Jodocus – now in the hands of the Blaeu firm. This map was among the most important on that list and accounts for the quantity of variants of this map issued by competing Blaeu and Hondius firms.
Autor: TUBS
,
Licence: CC BY-SA 3.0
Location of state of Virginia in United States in the United States.
Autor: Jason Pratt (FishSpeaker), Licence: CC BY 2.0
Southern stretch of Virginia Beach
'Jamestown: Massacre, 1622.' / 'The Massacre At Jamestown, Virginia, 1622.' Line Engraving, 1628, By Matthaeus Merian. A 1628 woodcut by Matthaeus Merian published along with Theodore de Bry's earlier engravings in 1628 book on the New World. The engraving shows the March 22, 1622 massacre when Powhatan Indians attacked Jamestown and outlying Virginia settlements. Merian relied on de Bry's earlier depictions of the Indians, but the image is largely considered conjecture (need reference).
