Visla

Visla
Řeka v Krakově
Základní informace
Délka toku	1047 km
Plocha povodí	194 424 km²
Průměrný průtok	1054 m³/s
Světadíl	Evropa
Pramen
Slezské Beskydy 49°36′41,5″ s. š., 19°0′38″ v. d. 1106 m n. m.
Ústí
Žulawy 54°21′37″ s. š., 18°57′10″ v. d. 0 m n. m.
Protéká
Polsko Polsko (Slezské, Malopolské, Svatokřížské, Podkarpatské, Lublinské, Mazovské, Kujavsko-pomořského vojvodství, Pomořské vojvodství)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Baltské moře
Mapa povodí řeky
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Visla (polsky Wisła, německy Weichsel, latinsky Vistula) je nejdůležitější a nejdelší řeka v Polsku. Zároveň je také nejdelším a druhým nejvodnatějším (po Něvě) přítokem Baltského moře. Protéká středem země od jihu k severu, přičemž zasahuje (nebo aspoň tvoří hranici) na území osmi vojvodství (Slezské, Malopolské, Svatokřížské, Podkarpatské, Lublinské, Mazovské, Kujavsko-pomořského vojvodství, Pomořského vojvodství). Je 1047 km dlouhá. Povodí má rozlohu 194 424 km² (z toho přibližně 150 000 km² v Polsku).

Pramení v nadmořské výšce 1106 m, na západním svahu Beraní hory v těšínských Slezských Beskydech jako Bílá a Černá Viselka. Tok Visly se dělí na tři části. Horní tok začíná u pramenů a končí u města Sandoměř. Prvních 60 km v Beskydech má charakter horské bystřiny. Pod Krakovem se díky mnoha přítokům z Karpat stává vodnější. Šířka koryta pod ústím Dunajce už dosahuje 200 m a pod ústím Sanu už 600 až 1000 m. V těch místech začíná střední tok, který vede až k soutoku s Narwí. Dolní tok pak níže až k ústí do Baltského moře. Na středním a dolním toku je Visla typická rovinná řeka, která teče v široké a místy terasovité dolině. Koryto je členité a místy se dělí na ramena a průtoky. Tvar koryta je nestálý a vyskytuje se v něm množství mělčin a prahů. Pod Toruní je koryto plně regulováno a výše jsou aspoň zpevněny břehy v místech, kde nejvíce hrozí podemílání. Ve vzdálenosti 50 km začíná delta. Nejvyšší bod povodí leží v nadmořské výšce 2655 m (Gerlachovský štít v Tatrách). Asymetrie povodí (pravobřežního ku levobřežnímu) činí 73:27 %.

Přehled geomorfologických celků a jejich řazení, je uveden v následující tabulce nebo např. v referenci^[1].

Název vodního toku	Geomorfologický celek	Geomorfologická oblast	Geomorfologická subprovincie	Geomorfologická provincie	Geomorfologický subsystémem	Země
Biała Wisełka, Czarna Wisełka, Wisla	Beskid Śląski (Slezské Beskydy)	Beskidy Zachodnie (Západní Beskydy)	Zewnętrzne Karpaty Zachodnie (Vnější Západní Karpaty)	Karpaty Zachodnie z Podkarpaciem Zachodnim i Północnym (Západní Karpaty)	Karpaty	Polsko Polsko
Wisla	Pogórze Śląskie	Pogórze Zachodniobeskidzkie (Západobeskydské podhůří)
	Dolina Górnej Wisły	Kotlina Oświęcimska	Podkarpacie Północne (Severní Vněkarpatské sníženiny)
	Rów Skawiński	Brama Krakowska (Krakovská brána)
	Pomost Krakowski
	Nizina Nadwiślańska	Kotlina Sandomierska
	Małopolski Przełom Wisły	Wyżyna Lubelska	Wyżyna Lubelsko-Lwowska	Wyżyny Polskie (Polské vysočiny)	Pozaalpejska Europa Środkowa (Epihercynské nížiny)
	Dolina Środkowej Wisły	Nizina Środkowomazowiecka	Niziny Środkowopolskie (Středopolské nížiny)	Niż Środkowoeuropejski (Středoevropská nížina)
	Kotlina Warszawska
	Kotlina Płocka	Pradolina Toruńsko-Eberswaldzka	Pojezierza Południowobałtyckie (Jiho baltské pojezeří)
	Nieszawski Przełom Wisły
	Kotlina Toruńska
	Dolina Fordońska	Dolina Dolnej Wisły
	Kotlina Grudziądzka
	Dolina Kwidzyńska
	Żuławy Wiślane	Pobrzeże Gdańskie	Pobrzeża Południowobałtyckie (Jiho baltské pobřeží)
	Mierzeja Wiślana

• zleva – Kamienna, Przemsza, Nida, Pilica, Nidzica, Bzura, Brda, Wda, Wierzyca, Motława
• zprava – Bělá, Soła, Skawa, Raba, Dunajec, Wisłoka, San, Kurówka, Wieprz, Narew s Bugem, Drwęca.

Ve vzdálenosti asi 60 km od ústí tvoří širokou říční deltu (Žulawy) s několika rameny. Dvě hlavní jsou Leniwka (levé) a Nogat (pravé). Prochází do Gdaňského zálivu a Viselského zálivu. Část delty leží pod úrovní hladiny světového oceánu a je chráněna hrázemi.

Do 14. století se ústí Visly dělilo na hlavní východní rameno, Vislu Elbląskou a menší západní rameno, Vislu Gdaňskou. Od roku 1371 se hlavním ramenem stává Visla Gdaňská. Po povodni v roce 1840 se vytváří další rameno, Visla Smělá. V letech 1890–95 byl proveden průkop v okolí města Świbno. V dějinách došlo mnohokrát ke katastrofálním povodním, mj. v letech: 1813, 1844, 1888, 1934, 1960.

Vodní režim je ve značné míře ovlivněn přítoky, které stékají z Karpat. Na jaře dochází k vzestupu hladiny díky tajícímu sněhu. V létě i v zimě dochází k povodním. Rychlé a vysoké (až 10 m) vzestupy hladiny způsobují někdy až katastrofální škody. V zimě může také docházet k vzestupu hladiny z důvodu ucpání koryta ledem. Mezi povodněmi je řeka mělká, což znesnadňuje lodní dopravu. Průměrný dlouhodobý průtok činí v Krakově 84 m³/s, ve Varšavě 590 m³/s a u Tczewa nedaleko ústí 1054 m³/s. Ledová pokrývka je především na horním toku nestálá.

Řeka je splavná v délce 940 km od ústí k městu Brzeszcze. Pomocí umělých kanálů je spojena se třemi sousedními povodími.

• Bydhošťský kanál a řeky Noteć a Warta s Odrou,
• Augustovský kanál a řeka Czarna Hańcza s Němenem,
• Dněpersko-bugský kanál a řeka Pripjať s Dněprem

Nejdůležitější města ležící na řece Krakov, Tarnobřeh, Sandoměř, Puławy, Varšava, Płock, Włocławek, Toruň, Bydhošť (městská část Fordon), Grudziądz, Malbork (na rameni delty Nogatu), Tczew, Gdaňsk (na rameni delty Leniwky).

• (polsky) Ihnatowicz St., Obuchowski An., Turnau Bir., Ogolne koncepcje techniczne zagospodorowania zasobow wodnych w Polsce, "Gospodarka Wodna", 1965, č. 8/9;
• (polsky) Beć St., System wodny Wisly, "Gospodarka Wodna", 1968, č. 5.
• (rusky) Lencevič S., Fyzická geografie Polska, ruský překlad z polštiny, Moskva 1959, (Ленцевич С., Физическая география Польши, пер. с польск., М., 1959)
• V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Висла“.

• Galerie Visla na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Visla na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Visla ve Wikislovníku