Vita minor

Vita minor (Menší život), též Vita s. Procopii minor (Menší život sv. Prokopa) nebo Fuit itaque beatus abbas Procopius (úvodní slova) je česká latinsky psaná literární památka z poloviny 12. století. Autor je neznámý. Jde o legendu pojednávající o životě svatého Prokopa, zakladatele Sázavského kláštera. Jde též o nejstarší dochovanou a nejznámější prokopskou legendu vůbec. Legenda byla sepsána v Sázavském klášteře a nelze vyloučit, že byla vytvořena na základě staroslovenské předlohy, která se nedochovala - její existence není ovšem bezpečně doložena. Legenda má i svou historiografickou hodnotu, dosti důvěryhodně například zní její tvrzení, že předtím než se stal poustevníkem, byl Prokop ženat a měl dítě, což by "purifikující" legendista patrně zamlčel. Uvádí, že Prokop byl Čech a dostalo se mu staroslověnského vzdělání, tedy vzdělání v učenecké linii sahající k cyrilometodějské misii. Závěr textu, který vyjmenovává Prokopovy posmrtné zázraky, patrně není původní a byl připojen k textu později. Do češtiny byla Vita minor přeložena nejpozději ve 3. čtvrtině 14. století. Dochovala se ve 25 rukopisech z 13. až 15. století. Přesto byla prakticky zapomenuta až do roku 1903, kdy ji znovuobjevil Josef Pekař.^[1] Legenda dokazuje, že svatý Prokop mohl ještě ve 12. století znamenat jakousi politickou protiváhu kultu svatého Václava, který prosazovala přemyslovská panovnická dynastie spolu se západní orientací.^[2] S jasným vítězstvím západní orientace patrně uvadl i prokopský kult.

V první polovině 14. století vznikla nová verze legendy zvaná Vita maior (či: Beatus igitur Procopius). Do té byly zapracovány některé "novinky" podle vzoru tehdy velmi populárního díla Legenda aurea Jakuba de Voragine. Vita maior vypustila zmínku o manželství, z Prokopova syna udělala jeho žáka, dodala Prokopovi urozený původ (podle Vita minor se narodil v chudobě) a přidala řadu zázraků. Historikové Vita maior považují za méně důvěryhodnou než Vita minor. V předmluvě Vita maior se uvádí, že vychází z prastaré slovanské předlohy. Literární historikové jsou si jisti, že předlohou byla Vita minor. Předmluva tak patrně klame. Alternativní výklad říká, že zmínka o slovanské předloze pochází ze ztracené předmluvy k Vita minor. Vita maior v době Karlově posloužila jako předloha k česky psané veršované legendě zvané obvykle Legenda o svatém Prokopu, která se stala součástí Staročeského pasionálu.^[3]