Vitalija Ďjačenková
| Vitalija Ďjačenková Виталия Дьяченко | |
|---|---|
_(49308047087).jpg) Vitalija Ďjačenková v Poitiers, 2019 | |
| Stát |  Rusko |
| Datum narození | 2. srpna 1990 (33 let) |
| Místo narození | Soči, Sovětský svaz[1] |
| Výška | 180 cm[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend i forhend obouruč |
| Výdělek | 1 687 744 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 355–202 |
| Tituly | 0 WTA, 3 WTA 125K, 24 ITF |
| Nejvyšší umístění | 71. místo (17. listopadu 2014) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2015, 2020) |
| French Open | 2. kolo (2009, 2015) |
| Wimbledon | 3. kolo (2018) |
| US Open | 1. kolo (2011, 2015, 2016) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 149–82 |
| Tituly | 1 WTA, 14 ITF |
| Nejvyšší umístění | 60. místo (21. února 2011) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2015) |
| French Open | 2. kolo (2016, 2019) |
| Wimbledon | 2. kolo (2012) |
| US Open | 2. kolo (2010, 2011) |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| US Open | 2. kolo (2018) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 10. prosince 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vitalija Ďjačenková (rusky: Виталия Дьяченко, * 2. srpna 1990 Soči) je ruská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden deblový turnaj. V sérii WTA 125K vybojovala tři singlové trofeje. V rámci okruhu ITF získala čtyřiadvacet titulů ve dvouhře a čtrnáct ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v listopadu 2014 na 71. místě a ve čtyřhře pak v únoru 2011 na 60. místě. Trénuje ji Ir Garry Cahill.[3][1]
V ruském fedcupovém týmu debutovala v roce 2015 krakovským čtvrtfinálem Světové skupiny proti Polsku, v němž s Anastasijí Pavljučenkovovou vyhrála závěrečnou čtyřhru nad párem Klaudia Jansová-Ignaciková a Alicja Rosolská. Rusky zvítězily 4:0 na zápasy. Do července 2021 v soutěži nastoupila k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–0 ve dvouhře a 1–0 ve čtyřhře.[4]
Na grandslamu se nejdále probojovala do třetího kola ve Wimbledonu 2018, když zvládla projít tříkolovou kvalifikací. Přes zranění na úvod londýnské dvouhry vyřadila světovou dvaadvacítku Marii Šarapovovou[5] a poté Američanku Sofii Keninovou. Ve třetím kole její cestu soutěží ukončila dvanáctá nasazená Lotyška Jeļena Ostapenková ve dvou setech.[6]
Na Letní univerziádě 2009 v Bělehradu vyhrála s Jekatěrinou Makarovovou zlatou medaili ve čtyřhře po finálovém vítězství nad Polkami Jansovou s Rosolskou. Stala se také členkou ruského vítězného týmu.
V průběhu kariéry se opakovaně potýkala se zraněními. Od čtrnácti let nehrála dvě sezóny pro poranění pravého ramena. K tenisu se vrátila v sedmnácti letech.[3] Po tříleté peripetii s předním zkříženým vazem prolomila na žebříčku WTA hranici světové stovky a vyhrála deblovou trofej na Tashkent Open 2011. Během čtyřhry na říjnovém Kremlin Cupu 2011 si však přivodila zranění kolena, které ji vyřadilo na půl roku ze hry. Na jaře 2015 si poranila Achillovu šlachu. Po operaci uspěchala návrat a obnovila si zranění. Na US Open 2015 byla nucena skrečovat zápas úvodního kola proti Sereně Williamsové.[7][5]
Finále na okruhu WTA Tour
| Legenda | |
|---|---|
| Grand Slam (0) | |
| Turnaj mistryň (0) | |
| Premier Mandatory & Premier 5 (0) | |
| Premier (0) | |
| International (1–6 Č) | |
Čtyřhra: 7 (1–6)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | únor 2009 | Pattaya, Thajsko | tvrdý |  Julia Bejgelzimerová |  Jaroslava Švedovová Tamarine Tanasugarnová | 3–6, 2–6 |
| Finalistka | 2. | září 2009 | Taškent, Uzbekistán | tvrdý |  Jekatěrina Dzegalevičová | Olga Govorcovová Taťána Pučeková | 2–6, 7–6(7–1), [8–10] |
| Finalistka | 3. | květen 2010 | Estoril, Portugalsko | antuka |  Aurélie Védyová |  Anabel Medina Garriguesová  Sorana Cîrsteaová | 1–6, 5–7 |
| Finalistka | 4. | srpen 2010 | Kodaň, Dánsko | tvrdý (h) | Taťána Pučeková |  Julia Görgesová Anna-Lena Grönefeldová | 4–6, 4–6 |
| Vítězka | 1. | září 2011 | Taškent, Uzbekistán | tvrdý |  Eleni Daniilidou | Ljudmyla Kičenoková Nadija Kičenoková | 6–4, 6–3 |
| Finalistka | 5. | leden 2015 | Hobart, Austrálie | tvrdý | Monica Niculescuová |  Kiki Bertensová  Johanna Larssonová | 5–7, 3–6 |
| Finalistka | 6. | srpen 2015 | Baku, Ázerbájdžán | tvrdý | Olga Savčuková | Margarita Gasparjanová Alexandra Panovová | 3–6, 5–7 |
Finále série WTA 125
| Legenda | |
|---|---|
| D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
| WTA 125 (3–0 D) | |
Dvouhra: 3 (3–0)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1. | listopad 2014 | Tchaj-pej, Tchaj-wan | koberec (h) |  Čan Jung-žan | 1–6, 6–2, 6–4 |
| Vítězka | 2. | listopad 2019 | Tchaj-pej, Tchaj-wan (2) | koberec (h) |  Tímea Babosová | 6–3, 6–2 |
| Vítězka | 3. | prosinec 2021 | Angers, Francie | koberec (h) |  Čang Šuaj | 6–0, 6–4 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vitalia Diatchenko na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Vitalija Ďjačenková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 8. června 2021
- ↑ Vitalija Ďjačenková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 10. prosince 2022
- ↑ a b Vitalia Diatchenko Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2021-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vitalija Ďjačenková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 8. června 2021
- ↑ a b Diatchenko shocks Sharapova in thunderous upset [online]. WTA Tennis, 2018-07-03 [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ostapenko dismisses Diatchenko, into Wimbledon second week [online]. WTA Tennis, 2018-07-07 [cit. 2021-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Diatchenko, Voskoboeva form the 'two-half team' at Roland Garros [online]. WTA Tennis, 2016-06-01 [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vitalija Ďjačenková na Wikimedia Commons - Vitalija Ďjačenková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Vitalija Ďjačenková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Vitalija Ďjačenková na Twitteru
- Vitalija Ďjačenková na Instagramu
Média použitá na této stránce
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
.svg)
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
