Vitrína

(c) I, Quadell, CC BY-SA 3.0

Vitrína (z latinského vitrum = sklo, francouzsky vitré = zasklený) je kus nábytku (skříň, skříňka, police, prodejní pult…), jehož jedna nebo více stěn je vyrobena z transparentního materiálu, nejčastěji ze skla, v moderní době i z plastu. Dříve běžné označení skleník se používá spíše výjimečně.^[1]

Vitrína je určena k vystavování předmětů a zároveň k jejich ochraně před vlivy okolí, zejména proti prachu. Vitríny se používají v domácnostech k vystavování vzácnějšího nádobí a jiných dekorativních a sbírkových předmětů. V obchodech slouží k vystavování nabízeného zboží. Chladicí a mrazicí vitríny udržují choulostivé zboží v optimální teplotě. U drobnějšího nebo dražšího zboží, například hodinek, klenotů nebo elektroniky slouží zároveň k jeho ochraně před krádeží.

V galeriích nebo muzeích je ochrana vystavených uměleckých děl nebo archeologických artefaktů důslednější, v důležitých případech je kromě dokonalého zabezpečení proti krádeži nebo poškození řízeno i mikroklima vitríny.^[2]

Z hlediska hlavní funkce (vystavování zboží) se vitrínám podobají výlohy a výkladní skříně. Rozdíl je v tom, že výloha nebo výkladní skříň je součástí budovy, která zároveň odděluje vnitřní prostor (interiér) od vnějšího (exteriéru).

Historie

Skleníky, neboli skříňky s prosklenými dvířky, případně i bočními stěnami, se ve větší míře začaly v domácnostech používat v období biedermeieru, tj. na počátku 19. století. Sloužily k vystavování vzácnějšího nádobí a dekorativních, případně sbírkových předmětů, později i k ukládání knih.^[1]

Výstavní vitríny

Výstavní vitríny jsou určeny pro výstavní účely muzeí, galerií, archívů a knihoven prezentujících cenné předměty. Na rozdíl od vitrín v obchodech, kde stačí ochrana proti prachu, poškození a krádeži by měly výstavní vitríny zabránit vnikání polutantů a kolísání relativní vlhkosti a teploty uvnitř vitríny.

Vzhledem k náročnosti udržet výstavní prostor bez kolísání teploty a vlhkosti, které často ovlivňují návštěvníci, jsou vitríny jedním z možných řešení. Mimo ně lze použít zvlhčovače, nebo naopak odvlhčovače, případně finančně náročnou variantu ústředního klimatizačního zařízení. Vitríny proto musí zajišťovat bezpečnost uloženým předmětům, měly by být prachotěsné a lépe i vzduchotěsné, avšak měly by umožňovat regulaci relativní vlhkosti vzduchu.

Materiály na výrobu vitrín

Materiály musí umožnit především dobrou prezentaci vystavovaných předmětů a musí mít takové vlastnosti, aby exponáty chemicky neovlivňovaly. Vhodné vlastnosti vykazují zejména sklo a kovy (např. hliník).

Bezpečnost vitrín

Bezpečnost zajišťuje vrstvené sklo na vnějším plášti. V dnešní době se také využívají nerozbitné plné polykarbonáty. Police a úchyty musí být spolehlivě připevněné k plášti vitríny, musí odolávat vibracím a chránit předměty před pádem.

Osvětlení

Velmi důležitou roli hraje osvětlení, které návštěvníkovi umožní pozorování vystavených exponátů a může zdůraznit hlavní části výstavy. Na druhou stranu světlo obvykle má negativní vliv na barevnou stálost exponátů. Z tohoto důvodu je vhodné, aby bylo možno snadno intenzitu osvětlení regulovat. Moderní technologie nám umožňují ochranu exponátů před negativními účinky světla zlepšit použitím fólií.

Vnější osvětlení

Vnější osvětlení je možno řešit umístěním stropních svítidel, nebo v osvětlovacím krytu nad vitrínou. V minulosti se často používaly zářivky, případně halogenové žárovky jako bodové zdroje. Nověji převažuje osvětlení na bázi LED, jehož výhodou je nižší spotřeba elektřiny a větší variabilita jak z hlediska možností směrování světla, tak z hlediska jeho barvy.

Vnitřní osvětlení

Vnitřní osvětlení více upoutá pozornost, ale při nevhodné volbě osvětlení může docházet ke zvyšování teploty uvnitř vitríny. V minulosti se proto někdy používala optická vlákna, čímž se zajistilo, že teplo ze světelného zdroje bylo uvolněno mimo vitrínu. Moderní LED osvětlení tuto potřebu eliminuje.

Odkazy

Reference

Literatura

• KUBIČKA, Roman. Výkladový slovník malířství, grafika, restaurování. Praha: Grada, 2004.