Vivian Bullwinkelová
| Vivian Bullwinkelová | |
|---|---|
 Bullwinkelová v květnu 1941. | |
| Narození | 18. prosince 1915 Kapunda, Jižní Austrálie |
| Úmrtí | 3. července 2000 (ve věku 84 let)Perth, Západní Austrálie |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | podplukovník |
| Doba služby | 1941–1947 |
| Sloužil | Austrálie |
| Složka | Royal Australian Army Nursing Corps |
| Války | Druhá světová válka |
| Občanství | Austrálie |
| Povolání | zdravotní sestra |
| Manžel/ka | Francis West Statham (od 1977) |
| Otec | George Albert Bullwinkel |
| Matka | Eva Bullwinkelová |
| Příbuzní | John Bullwinkel (bratr) |
| Ocenění | Řád Austrálie Řád britského impéria Královský červený kříž Hvězda 1939–1945 Válečná medaile 1939–1945 Medaile Florence Nightingalové |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vivian Bullwinkelová (18. prosince 1915, Kapunda – 3. července 2000, Perth) byla australská armádní zdravotní sestra sloužící během druhé světové války. Jako jediná ze sester přežila masakr na ostrově Bangka 16. února 1942, zatímco 21 jejích kolegyň bylo japonskými vojáky zabito.
Mládí
Narodila se 18. prosince 1915 v Kapundě v Jižní Austrálii Georgi Albertu Bullwinkelovi a jeho ženě Evě, rozené Shegogové. Studovala obor zdravotní sestra a porodní asistentka v Broken Hillu v Novém Jižním Walesu.[1] Svou kariéru započala v Hamiltonu ve Victorii, následně pracovala v Jessie McPherson Hospital v Melbourne.
Druhá světová válka
V roce 1941 se rozhodla vstoupit do armády a proto se přihlásila jako dobrovolnice k Royal Australian Air Force, byla však odmítnuta kvůli plochým nohám. Mohla ale vstoupit do Australian Army Nursing Service, kde byla přiřazena k 2/13. australské všeobecné nemocnici a v září 1941 odplula do Singapuru. Po několika týdnech u 2/10. australské všeobecné nemocnice se opět vrátila ke 13. nemocnici v Johor Bahru.
Japonské jednotky vstoupily do Malajsie v prosinci 1941 a zahájily svůj postup k jihu.[2] Na konci ledna 1942 postupovaly oblastí Johor a proto byla 13. australská všeobecná nemocnice evakuována do Singapuru. Krátce před pádem města byla 12. února 1942 spolu s dalšími 64 zdravotními sestrami z města evakuována na palubě lodi SS Vyner Brooke, plující pod vlajkou království Sarawak, které bylo tou dobou britským protektorátem.[3]
Masakr na ostrově Bangka
_Vivian_Bullwinkel_(left)_sitting.jpg)
O dva dny později byla loď bombardována japonským letadlem a následně se potopila nedaleko indonéského ostrova Bangka. Část přeživších se na záchranných člunech dostala na pláž Radji, na které se nakonec shromáždilo přibližně 100 lidí, včetně 20 britských vojáků z jiné potopené spojenecké lodi. Od místních obyvatel se dozvěděli o přítomnosti Japonců na ostrově. Důstojník z Vyner Brooke tedy odešel do Muntoku, aby se jim skupina z pláže mohla vzdát. Zatímco byl pryč, nejzkušenější ze zdravotních sester, vrchní sestra (matron) Irene Melville Drummondová, navrhla, aby civilistky a děti opustily pláž a odešly do Muntoku. Ty její rady vyslyšely a vydaly se na cestu.[3] Sestry na pláži zůstaly, aby se postaraly o raněné a také postavily přístřešek označený červeným křížem.
16. února 1942 dopoledne se důstojník vrátil v doprovodu asi 20 japonských vojáků. Ti všem mužům schopným chůze rozkázali odejít za nedaleký pahorek. Následně sestry uslyšely sérii výstřelů, po které se k nim japonští vojáci vrátili, sedli si naproti nim a začali si čistit své pušky a bajonety. Po chvíli japonský důstojník sestrám a jedné civilistce nařídil, aby se vydaly do moře. Když vstoupily do vody, Drummondová sestrám řekla: "Hlavu vzhůru děvčata. Jsem na vás hrdá a všechny vás miluji." Když byly ženy ve vodě asi po pás, byly zastřeleny kulometem, který si Japonci mezitím na pláži připravili. Zranění vojáci ležící na nosítkách a neschopní chůze byli zmasakrováni bajonety. Mezi těmito muži byl i vojín Kingsley, který měl vážně poraněné břicho.
Z žen přežila jen ona. I přes průstřel bránice ležela bez hnutí ve vodě až do okamžiku, kdy nabyla dojmu že vojáci odešli. Střela prošla jejím tělem, ale minula vnitřní orgány.[4] Pak se odplazila do džungle, kde na několik dní upadla do bezvědomí. Později si byla schopná svá zranění ošetřit. Po nějaké době se na pláži potkala s vojínem Kingsleyem, který ať již dříve vážně zraněný, přežil i další bodnou ránu do hrudníku, kterou mu zasadili japonští vojáci bajonetem. Bullwinkelová ošetřila i jeho rány a asi po 12 dnech na pláži se rozhodli vzdát Japoncům. Kingsley však po několika dnech v nedožitých třiceti letech zemřel. Bullwinkelová byla poslána do zajateckého tábora kde strávila více než tři roky. Přežila válku a při tokijském procesu v roce 1947 před tribunálem pro válečné zločiny podala o masakru svědectví.[4]
Poválečná léta
Z armády odešla v roce 1947 a stala se vedoucí zdravotních sester (Director of Nursing) v Nemocnici pro léčbu infekčních onemocnění ve Fairfieldu (Fairfield Infectious Diseases Hospital). Celý svůj život zasvětila své práci a uctění památky žen zabitých na ostrově Bangka. Vybírala příspěvky na památník a zasedala v řadě komisí. Po nějakou dobu byla i členkou rady Australského válečného památníku.
V září 1977 se provdala za plukovníka Francise Westa Stathama, po kterém přijala i nové jméno, Vivian Stathamová.[1]
Na ostrov Bangka se znovu vrátila v roce 1992, kdy byl odhalen památník sestrám, které válku nepřežily. Dne 3. července 2000 ve věku 84 let zemřela na infarkt v Perthu.[5]
Vyznamenání
důstojník Řádu Austrálie – 26. ledna 1993[6]
člen Řádu britského impéria – 1. ledna 1973[7]
associate Královského červeného kříže – 6. března 1947[4][8]
Hvězda 1939–1945
Pacifická hvězda
Válečná medaile 1939–1945
Australská služební medaile 1939–1945
Vyznamenání za efektivnost
Medaile Florence Nightinglaové[4]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vivian Bullwinkel na anglické Wikipedii.
- ↑ a b FRANCIS, Adrienne. 'Remarkable' sole survivor of WW2 massacre remembered at Australian War Memorial. ABC News [online]. 2015-12-18 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Japanese landing at Kota Bharu, on December 7th 1941. dutcheastindies.webs.com [online]. [cit. 2019-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-10.
- ↑ a b The Bangka Island Massacre, February 1942. dutcheastindies.webs.com [online]. [cit. 2019-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-11.
- ↑ a b c d THE BANKA ISLAND MASSACRE (1942). web.archive.org [online]. 2009-03-25 [cit. 2019-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Lieutenant Colonel Vivian Bullwinkel. www.awm.gov.au [online]. [cit. 2019-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ honours.pmc.gov.au [online]. [cit. 2024-07-16]. Dostupné online.
- ↑ honours.pmc.gov.au [online]. [cit. 2024-07-16]. Dostupné online.
- ↑ honours.pmc.gov.au [online]. [cit. 2024-07-16]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vivian Bullwinkelová na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Autor: Col André Kritzinger, Licence: CC0
The ribbon of the 1939-45 Star, a British World War II military campaign medal, 32 millimetres wide with equal width bands of Navy blue, Army red and Air Force blue.
_BAR.svg)
Ribbon bar: Order of Australia (military division).
Autor: United States Army Signal Corps, Licence: CC BY 3.0
VX61330 Captain (Capt) Vivian Bullwinkel (left) sitting in a witness stand, giving evidence before the War Crimes Tribunal. Capt Bullwinkel was a nurse in the Australian Army Nursing Service (AANS), and was aboard the Vyner Brooke when it was attacked and sunk on 14 February 1942. She made it to shore almost immediately and the following morning she and British soldier, 7654688 Private (Pte) Cecil Gordon Kinsley, survived the massacre of the nurses, soldiers and civilians at the hands of the Japanese. They surrendered as prisoners of war (POWs) 12 days later and she was held in POW camps in Sumatra until September 1945. Pte Kinsley died soon after they were captured.
_ribbon.png)
(c) PalawanOz na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0
Royal Red Cross ribbon
Image sourced from 'Medals of the World' website: http://www.medals.org.uk/index.htm
Autor: Col André Kritzinger, Licence: CC0
The ribbon of the War Medal, a British World War II military campaign medal, 32 millimetres wide with a 6½ millimetres wide red band, a 6½ millimetres wide blue band and a 2 millimetres wide white band, repeated in reverse order and separated by a 2 millimetres wide red band.
.png)
Autor: Col André Kritzinger, Licence: CC0
Ribbon of the Efficiency Decoration (South Africa), 38 mm wide and dark green with a 7 mm wide lime yellow band in the centre.
Autor: Col André Kritzinger, Licence: CC0
The ribbon of the Pacific Star, a British World War II military campaign medal, 32 millimetres wide with a 5½ millimetres wide Army red band, a 3 millimetres wide Navy blue band, a 6 millimetres wide dark green band, a 3 millimetres wide yellow band, a 6 millimetres wide dark green band, a 3 millimetres wide Air Force blue band and a 5½ millimetres wide Army red band.
Autor: Neznámý, Licence: CC BY 3.0
Four sisters of the 2/13th Australian General Hospital enjoy a cup of tea on the verandah of ward C1. Identified (left to right): Sister (Sr) Vivian Bullwinkel; Matron Irene Drummond; Sr M Anderson; Sr M Selwood. The hospital was located in an unfinished mental hospital about seven miles north of Johore Bahru. Matron Drummond was one of 21 AANS nurses killed in the Banka Island massacre on 16 February 1942. Sr Bullwinkel was the only survivor of the massacre. She was later held at Pelambang prisoner of war camp for three and half years.
Autor: Orem (wiki-pl: Orem, commons: Orem), Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar: Australia Service Medal 1939–1945 (British)
Autor: Neznámý, Licence: CC BY 3.0
Informal group portrait of members of the Australian Army Nursing Service (AANS) at a homecoming celebration. Sister (Sr) Vivian Bullwinkel, 2/13th Australian General Hospital (2/13 AGH), second from left, Sr Iole Harper, (2/13 AHG), centre, and Sr Wilma Oram, 2/13 AGH, second from right, were both held as prisoners of war (POWs) for three and a half years in Sumatra. Sr Bullwinkel is well known as the sole survivor of the Banka Island massacre in which 21 Australian Army sisters were killed by Japanese troops on Banka Island, following the sinking of the SS Vyner Brooke.
Studio portrait of Staff Nurse Vivian Bullwinkel, Australian Army Nursing Service (AANS), in service dress uniform. Bullwinkel is well known as the sole survivor of the infamous Banka Island massacre in which 21 of her AANS colleagues were killed by Japanese troops. Bullwinkel was born on 18 December 1915 at Kapunda, SA, and enlisted in the AANS in 1941. In September 1941 she embarked for Singapore as a staff nurse with the 2/13th Australian General Hospital (2/13th AGH). On 12 February 1942, three days before the fall of Singapore, Bullwinkel, along with 65 other Australian Army nursing sisters, was evacuated from Singapore on board the SS Vyner Brooke. On the 14 February, while on route to Sumatra via Banka Strait, the ship was sunk by Japanese aircraft. Twenty-two nurses, including Bullwinkel, and a large group of British soldiers, men, women, and children made it ashore at Radji Beach on Banka Island. The group decided to surrender and a group comprising of the civilian women and children, accompanied by some of the men, went to find Japanese troops while the rest of the group waited. When Japanese soldiers arrived, the men were executed and the 22 sisters were ordered to walk into the sea and were machine gunned from behind. Bullwinkel, struck by a bullet, pretended to be dead. She and the only other survivor of the massacre, a wounded British soldier, Private (Pte) Kinsley, hid for 12 days before surrendering. Both were taken into captivity, but Pte Kinsley died soon after. Bullwinkel spent three and half years in captivity and was one of just 24 of the 65 nurses who had been on the SS Vyner Brooke to survive the war. Her courage while a prisoner of the Japanese exemplified the bravery of Australian women in war, and her distinguished post-war career was marked by many humanitarian and career achievements. Vivian Statham (nee Bullwinkel) died on 3 July 2000.
Ribbon bar: Florence Nightingale Medal – International Committee of the Red Cross.