Vjačeslav Druzjaka
Vjačeslav Druzjaka В’ячеслав Михайлович Друзяка | |
---|---|
Vjačeslav Druzjaka v roce 2007 | |
Narození | 16. května 1940 (82 let) Stanislav, Sovětský svaz, nyní Ukrajina |
Povolání | hudebník, hudební skladatel, spisovatel, básník, překladatel, dirigent a hudební pedagog |
Národnost | ukrajinská |
Etnikum | slovanský |
Stát | Sovětský svaz Ukrajina Česko |
Alma mater | Kyjevská státní konservatoř, nyní Národní hudební akademie Petra Čajkovského (1968) |
Období | 1989–dosud |
Žánr | píseň, balada, poema |
Témata | hudba a literatura |
Významná díla | Ukrajina – mij biľ i nadija (2010) |
Manžel(ka) | Marie Druzjaková, rozená Pluhařová |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vjačeslav Druzjaka, ukrajinsky В’ячеслав Михайлович Друзяка, (* 16. května 1940 obec Stanislav Bilozerského okresu Chersonské oblasti) je současný ukrajinský lyrický básník, překladatel, hudebník, dirigent, skladatel, hudební pedagog a publicista.
Život
Narodil se v rodině námořníka Mychajla Druzjaky (1912–1979) a učitelky Lidie (1919–2009), rozené Nečypurenkové. Má mladšího bratra Oleksandra (* 1949).
Maturoval na střední škole ve Stanislavě (1957), kde jeho učitelem ukrajinštiny a ukrajinské literatury byl ředitel školy a spisovatel Kosť Holoboroďko (1899–1973). Absolvoval Nikopolské pedagogické učiliště (1960) a, po základní vojenské službě (1960–1963), také Kyjevskou státní konservatoř (1968) v oboru knoflíkový akordeon ve třídě profesora Ivana Aleksějeva (1923–1992) a v oboru sborové dirigování ve třídě profesora Pavla Muravského (1914–2014).
Ještě jako student Nikopolského pedagogického učiliště začal v únoru 1959 pracovat tam jako koncertní mistr. Pak působil jako dirigent a učitel hry na knoflíkový akordeon a sborového dirigování v Lipecku (1968–1970) v Ruské federaci, v Mykolajivě (1970–1972) a v Oděse (1972–1997) na Ukrajině.
První básně napsal ještě jako student střední školy, ale začal je publikovat až v roce 1989.
Člen Národního svazu spisovatelů Ukrajiny (1999), České asociace ukrajinistů (2000) a společností „Ukrajinská iniciativa“ v České republice, zakládající člen „Sdružení Čechů z Bohemky a jejich přátel“ při občanském sdružení Exulant (2000).
Od roku 1997 žije s manželkou Marií v Milovicích v okrese Nymburk.
Dílo
Autor sbírek básní „Vikno lymanu“ (1995), „Stepovyj vsesvit“ (1997), „V obijmach radosti i žurby“ (2007), „Ukrajina – mij biľ i nadija“ (2010), četných básní, poem a poetických překladu z ruštiny, angličtiny a češtiny v časopisech, sbornících a na Internetu, článků, interviewů a hudby k vlastním písním a k básním-písním Pavla Hirnyka, Antona Michajlevského, Lavrentije Nahorného, Viktora Naruševyče, Boryse Olijnyka, Oleha Olijnykiva, Bohdana Sušynského, Valerije Trochliba aj. Kolem 20 jeho písní často zní v ukrajinském rozhlase a v televizi a některé na rozhlasových stanicích Svobodná Evropa a Hlas Ameriky.
Je znám jako pěvec jižně ukrajinské přírody, rodného kraje a slavné kozácké historie Ukrajiny, ale nevynechává také tragické událostí v životě svého národa, zejména, hladomor-holocaust 1932–1933, píše o současné ukrajinské emigraci do východní a západní Evropy, braní mateřskou řeč apd. Např. v poemě „Genocyd“ (2005), čes. „Genocida“ popsal hladomor 1932–1933 v české obci Bohemka v Mykolajivské oblasti na Ukrajině, odkud pochází jeho manželka-múza Marie Druzjaková-Pluhařová.
Překládá dílo básníků, kteří jsou mu blízcí duchovně. Mezi ně patří Jan Neruda (1834–1891), Jaroslav Vrchlický (1853–1912), Ivan Alexejevič Bunin (1870–1953), české básníky z ukrajinské Volyně Jan Pospíšil (1921–1994) a Antonie Hřibovská (1914–2002) a také Howard Elliott Ashman (1950–1991), Vladimír Domrin (1934–1985), Viktor Dzjuba (1936–2004), Volodymyr Byčkovskij, Viktor Mamontov, Viktor Naruševyč, Valerij Trochlib, Stanislav Stryženjuk aj.
V roce 2000 vyšlo jeho první hudební album „Žuravlyni mriji“(„Jeřábí sny“) čítající 13 písni. Hudbu k jeho básním-písním psali skladatelé Volodymyr Sysojev, Pavlo Rjabošapka, Oleksandr Bevz a Svitlana Perepelova.
Báseň Jana Pospíšila o rodné vísce Hlinsku Vesničko moje na Volyni (1947) ze sbírky Setkaní a loučení (1993) | |
Český originál | Ukrajinský překlad Vjačeslava Druzjaky |
Vesničko moje na Volyni Vesničko moje na Volyni, Vzpomínka útěchou mně byla, I pak, když domov svůj jsem našel Zda ještě bílé domky svítí Zda zlatý lán pšeničných polí Tvůj obraz tolik blízký, známý, kdy naposledy tiché sbohem Domovem naším zveme nyní | Cело моє там, на Волині Cело моє там, на Волині Та думка душу мені гріла, Опісля, аж знайшов родину Чи білі хатки все ще сяють Духмяний лан пшениць прегарних За тебе я віддав би серце, Коли в останнє, тихо „Збогом!“ – Домівкою звемо ми нині |
Bibliografie
Sbírky
- VIKNO LYMANU : Liryka / Ed. L. I. Naruševyč; Grafická úprava S. Je. Sytnykov. – Odesa : Pivdeň, 1995. – 32 s. ISBN 5-7707-8281-1
- [VIRŠI]. – In: Pys’mennyky Odeščyny na meži tysjačoliť: Antolohija – dovidnyk / Sest. B. I. Sušyns’kyj. – Odesa: Aľfa-Omega: OKFA, 1999. – S. 105-107. ISBN 966-571-043-5.
- STEPOVYJ VSESVIT : Poeziji / Ed. V. V. Naruševyč; Úvod a grafická úprava B. I. Sušyns’kyj. – Oděsa: Čornomor’ja, 1997. – 59 s. ISBN 966-555-130-2
- V OBIJMACH RADOSTI I ŽURBY: Virši / Uvod Oleksa Riznyčenko, závěr Alexandr Drbal. – První vyd. – Praha; Milovice: Vlastní nákl., 2007. - 78 s. – [Sbírka vyšla na elektronickém nosiči].
- UKRAJINA – MIJ BIĽ I NADIJA: sbírka básni a písní / Úvod Oleksa Riznyčenko a Oleksandr Holoboroďko. – Kyjiv; Cherson: Prosvita, 2010. – 158 s. : portrét, noty, obr. ISBN 978-966-2133-52-3.
- SELO MOJE TAM NA VOLYNI… Pereklady ta poeziji Vjačeslava Druzjaky. - In: Porohy (Praha). – Roč. 18, č. 4 (2010), s. 26-27 : 1 obr.
Články, recenze
- PAMJATI VASYLJA ZEMLJAKA. – In: Porohy (Praha). – Roč. 11, č. 2 (2003), s. 10-11 : 1 obr.
- SYSOJEV VOLODJA. Z NADIJEJU I BOLEM V SERCI: [O zpěvnících Volodymyra Sysojeva]. – In: Tatarbunarskij věstník (Tatarbunary, Oděská oblast). – Č. 79 / 5109 (17.10.2007), s. 1-2 : 2 obr.
- CARS’KYJ PODARUNOK BIDNOHO MUZYKY: [O zpěvnících Volodymyra Sysojeva]. - In: Čornomors’ki novyny (Oděsa). – 27.10.2007.
- ŠČYRO DO SVITU: [recenze na básnickou sbírku Petra Šuľhy (Kyjev)]. – In: Hovoryť i pokazuje Ukrajina (Kyjev). – 17.11.2005.
Odkazy
Reference
Literatura
- DRBAL, А. „Nadchmarni stepovi stežky osvjačení Ljubovju“ : Do 65-riččja ukrajins’koho poeta Vjačeslava Druzjaky. – In: Čornomors’ki novyny (Oděsa). – 2005. – 1 veresnja.
- DRBAL, A. Terpkyj kelych nezvyčajnoji doli: k 65. výročí ukrajinského básníka Vjačeslava Druzjaky. – In: Porohy (Praha). – Roč. 13, č. 3 (2005), s. 8 : 1 obr.
- HOLOBOROĎKO, O. Joho stolicja – Stanislav. – In: Novyj deň (Cherson). – Č. 31 (1. 8. 2006), s. 18.
- KALJAKA, M. M. Druzjaka Vjačeslav Mychajlovyč. – In: Literaturna locija Chersonščyny (ХІІ – poč. ХХІ st.): dovidnyk / Ed. Viktor Košovyj. – Cherson: Prosvita, 2009. - S. 132.
- KRAT, A. Ukrajina – mij biľ i nadija: [recenze na sbírku Vjačeslava Druzjaky]. – In: Ukrajins’ka hazeta (Praha). - Č 6 / 24 (lypeň/červenec 2011), s. 12.
- NATCHNENNYJ NIŽNYJ LIRYK - VJAČESLAV DRUZJAKA. – In: Porohy (Praha). – Roč. 10, č. 2 (2002), s. 8 : 2 obr.
- VJAČESLAV DRUZJAKA. – In: Dovidnyk : Nacionaľna spilka pysmennykiv Ukrajiny : Adresy i telefony / Ed. Halyna Lukova – Kyjiv: Ukrajins’kyj pys’mennyk, 2006. – S. 51. ISBN 966-579-179-6
- VJAČESLAV DRUZJAKA. – In: Pys’mennyky Odeščyny na meži tysjačoliť: Antolohija – dovidnyk / Sest. B. I. Sušyns’kyj. – Oděsa: Aľfa-Omega: OKFA, 1999. – S. 104. ISBN 966-571-043-5.
- VJAČESLAV DRUZJAKA. – In: Pys’mennyky Ukrajiny: Biobibliohrafičnyj dovidnyk / Sest. V. P. Pavlovs’ka aj.; Ed. H. Lukova. – Kyjiv: Ukrajins’kyj pys’mennyk, 2006. – S. 123 : 1 obr. ISBN 966-579-190-7
Externí odkazy
- DRUZJAKA VJAČESLAV // Národní Svaz spisovatelů Ukrajiny. Slovník spisovatelů
- DRUZJAKA VJAČESLAV MYCHAJLOVYČ (1940) - poet, perekladač, muzikant, kompozytor i pedagog / Literaturna Chersonščyna: Dovidnyk školjara. – Cherson: Chersonská oblastní knihovna pro děti, 2009. Archivováno 15. 6. 2015 na Wayback Machine.
- UKRAJINA – MIJ BIĽ I NADIJA : Tvorčisť Vjačeslava Druzjaky
- V OBIJMACH RADOSTI I ŽURBY : Poeziji i pereklady / Úvod Oleksa Riznyčenko. – Vyd. 2. – Milovice: Vlastní nákl., 2007. - 78 s.
- DRUZJAKA Vjačeslav. Ukrajina – mij biľ i nadija: sbírka básni a písní. – Kyjiv; Cherson: Prosvita, 2010. – 158 s. - ISBN 978-966-2133-52-3. - Zkrácená verze
- KOCHANNJA NAPIJ. In: Žuravlyni mriji : hudební album / text a hudba Vjačeslav Druzjaka, účinkuje sólista Oděské filharmonie Dmytro Sklema. Kyjev, 2000.
- NAŠČADKY KOZAKIV. In: Žuravlyni mriji: hudební album / text Anton Mychajlevskyj, hudba Vjačeslav Druzjaka; Účinkují sólisté souboru Jižněukrajinského vojenského okruhu Kosťa Trochymenko, Mykola Trochymenko a Oleg Orlov. Kyjev, 2000.
- DRBAL, A. Jan Pospíšil (1921–1994) - českyj poet, muzykant i folkloryst z ukrajinskoji Volyni
- Vjačeslav Druzjaka v Československé bibliografické databázi
- STANISLAV. Bělozerský okres Chersonské oblasti. Mapa
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: A. Drbal, Licence: CC BY 3.0
Známý ukrajinský básník Vjačeslav Druzjaka