Vjačeslav Olijnyk

Vjačeslav Olijnyk
Osobní informace
Rodné jméno	В'ячеслав Миколайович Олійник (ukr.) Вячеслав Николаевич Олейник (rus.)
Datum narození	27. dubna 1966 (57 let)
Místo narození	Ždanov (Mariupol), Ukrajinská SSR Sovětský svaz Sovětský svaz
Stát	Sovětský svaz Ukrajina
Sportovní informace
Klub	SKA Ždanov (Mariupol) (klub, vrch) CSKA Kyjev (vrch.) SK Azovmaš Mariupol (klub)
Trenéři	Nikolaj Pantazi (osob.) Gennadij Uzun (vrch., repr. OH96)
Kategorie	střední těžká váha
Zápasnický styl	zápas řecko-římský
Účast na LOH	1996, 2000
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2018

Přehled medailí
Zápas na LOH
zlato	LOH 1996 Atlanta	ř.ř. −90 kg
Mistrovství světa v zápasu řecko-římském
bronz	MS 1990 Řím	lehká těžká váha
stříbro	MS 1994 Tampere	lehká těžká váha
Mistrovství Evropy v zápasu řecko-římském
zlato	ME 1994 Athény	lehká těžká váha
bronz	ME 1995 Besançon	lehká těžká váha
bronz	ME 1996 Budapešť	lehká těžká váha

Vjačeslav Mykolajovyč Olijnyk (Olejnik) (* 27. dubna 1966) je bývalý ukrajinský zápasník – klasik, olympijský vítěz z roku 1996.

Sportovní kariéra

Pochází z oblasti Ukrajiny, kde se tradičně zápasníci specializují na klasický styl zápasení. Zápasení se věnoval od 6 let v rodném Ždanově (dnešní Mariupol).^[1] Jeho osobním trenérem byl Nikolaj Pantazi. V sovětské reprezentaci klasiků se dostal do užšího výběru váhové kategorie do 90 kg od roku 1989. O pozici reprezentační jedničky bojoval především s uljanovským Pavlem Potapovem. V roce 1992 však jeho i Potapova v nominaci Společenství nezávislých států na olympijské hry v Barceloně předčil Gruzín Giorgi Koguašvili.^[2]

Od roku 1993 reprezentoval nezávislou Ukrajinu. V roce 1996 se pod vedením reprezentačního trenéra Gennadije Uzuna kvalifikoval na olympijské hry v Atlantě.^[3] Od úvodního kola potvrzoval výbornou formu, ve čtvrtfinále porazil 4:2 na technické body obhájce zlaté olympijské medaile Němce Maika Bullmanna. V semifinále porazil Turka Hakkı Başara 3:0 na technické body a postoupil do finále proti Poláku Jacku Fafińskému. Hned v úvodních sekundách pětiminutového finálového zápasu se ujal vedení 1:0 na technické body vytlačením soupeře ze žíněnky a po minutě koršunem v parteru navýšil vedení na 2:0. Začátkem čtvrté minuty se soupeřem dostal do kontaktu (klinče), ze kterého předním zvratem poslal Fafińského na žíněnku za 4 technické body. Vysoký bodový náskok 6:0 udržel do konce hrací doby a získal zlatou olympijskou medaili.

Od roku 1997 Mezinárodní zápasnická federace spojila jeho váhovou kategorii do 90 kg s váhovou kategorií do 100 kg. V nové váze do 97 kg se v konkurenci talentovaného Davita Saldadzeho neprosazoval. V roce 2000 se mu při ukrajinské olympijské nominaci podařilo shodit do nižší váhové kategorie do 85 kg a startoval v této váze jako tajný ukrajinský trumf na olympijských hrách v Sydney. V základní skupině však prohrál úvodní zápas s Rusem Alexandrem Menšikovem 0:2 na technické body a nepostoupil do vyřazovacích bojů. Se sportovní kariérou se rozloučil v roce 2003. Věnuje se trenérské a politické práci v rodném Mariupolu.

Výsledky

Turnaj
	1986	1987	1988	1989	1990	1991	1992	1993	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000
	20	21	22	23	24	25	26	27	28	29	30	31	32	33	34
	-82	-90										-97			-85
Olympijské hry			—				—				1.				úč.
Mistrovství světa	—	—		—	3.	—		?	2.	úč.		6.	—	—
Mistrovství Evropy	—	—	—	—	—	—	úč.	?	1.	3.	3.	úč.	—	—	—
ME nadějí	1.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Vjačeslav Olijnyk v databázi Olympedia (anglicky)
• Výsledky Vjačeslav Olijnyka na uni-leipzig.de