Vláda Jana Olszewského

Vláda Jana Olszewského
Předseda vlády Jan Olszewski
Předseda vlády Jan Olszewski
Pořadítřetí (od 1989)
PředsedaJan Olszewski
Politické subjektyPC
ZChN
PL
PChD
JmenovánaLechem Wałęsou
Datum jmenování23. prosince 1991
Vyslovení důvěry23. prosince 1991
A 235[1], N , Z  / 
Vyslovení nedůvěry5. června 1992
Konec v úřadu10. července 1992
Důvod ukončeníneměla většinu v Sejmu, vyslovení nedůvěry
Posloupnost vlád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vláda Jana Olszewského byla od 23. prosince 1991 do 10. července 1992 vládou Polské republiky pod vedením Jana Olszewského. Jedná se o první vládu Třetí Polské republiky, která vznikla po prvních zcela svobodných volbách v roce 1991. Součástí vlády byly strany Dohoda středu, Křesťansko-národní sjednocení a Polská lidová strana – Lidová dohoda. Sejm jí 5. června 1992 vyslovil nedůvěru a vláda byla nahrazena prvním kabinetem Waldemara Pawlaka.

Historie

Vznik vlády

Prezident Lech Wałęsa designoval Jana Olszewského premiérem 5. prosince 1991 po neúspěchu jeho předchozí nominace Bronisława Geremka ani pokus o sestavení vlády stávajícího premiéra Jana Krzysztofa Bieleckého. Sejm Olszewského nominaci schválil o den později. Kvůli nemožnosti sestavit programovou koalici se Olszewski nominace v polovině prosince vzdal, ale Sejm to nepřijal. Olszewského zachránila Polská lidová strana (výměnou za několik míst náměstků ministrů)[2], jíž po hlasování poděkoval i Jarosław Kaczyński[3]. Po dlouhých vyjednáváních se nakonec povedlo 23. prosince 1991 jmenovat s podporou Solidarity a PSL[4] kabinet, v němž zasedli zástupci 4 politických stran (PC, ZChN, PL, PChD), které dohromady disponovaly 114 hlasy v Sejmu.[4] V následujícím období ale vládu oslabovalo narůstající napětí mezi premiérem a Jarosławem Kaczyńským, šéfem nejsilnější vládní strany PC, kvůli personálním otázkám a nedostatku důvěry.[4]

Politika

Olszewského kabinet se musel vyrovnat s novým mezinárodním uspořádáním - krátce před jeho jmenováním došlo k rozpadu Sovětského svazu. Vláda tak zahájila kroky, které měly vést k integraci Polska mezi do západních struktur (NATO a Evropská společenství). Poprvé se tak v oficiálních dokumentech Ministerstva národní obrany objevilo, že členství v NATO je součástí obranné strategie země. Několik dní před jmenováním kompletní vlády podepsal vicepremiér předchozí vlády Leszek Balcerowicz dohodu o přidružení s Evropskými společenstvími.

Vláda zahájila proces dekomunizace armády a Ministerstva vnitra. V čele Vojenské informační služby do té doby stál bývalý člen komunistického generálního štábu Czesław Wawrzyniak.[5] Kabinet rovněž změnil koncept privatizace státních podniků. Úplné zastavení procesu pak vyvolalo konflikt vlády s liberálními stranami v Sejmu.

Premiér Olszewski odmítl 22. května 1992 podepsat polsko-ruskou smlouvu přátelství a spolupráci, která měla předat základnu, již předtím opustila ruská vojska odcházející z Polska, pod společnou polsko-ruskou kontrolu. Prezident Wałęsa pak vyjednal s ruským prezidentem Jelcinem změnu kontroverzního článku smlouvy. Následoval otevřený konflikt vlády s prezidentem.[6]

Pád vlády

Kabinet nedisponoval parlamentní většinou. Olszewski se neúspěšně pokoušel svou vládu rozšířit o další politické strany. Demokratická unie pak 24. května 1992 přijala usnesení vyzývající vládu k demisi.[7] O dva dny později pak prezident odeslal maršálkovi Sejmu dopis, v němž ho informoval o tom, že ztratil důvěru ve vládu a již ji nadále nepodporuje.[6] Další den se opoziční strany Demokratická unie, Liberálně-demokratický kongres a Polský hospodářský program rozhodly vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. Sejm pak 28. května schválil na návrh poslance Janusze Korwina-Mikkeho usnesení, v němž vyzval ministra vnitra Antoniho Macierewicze, aby do 6. června podal zprávu o státních úřednících od úrovně vojvody výš a také senátorech a poslancích, kteří v letech 1945-1990 spolupracovali s komunistickými tajnými službami.[6] V téže době probíhaly rozhovory o rozšíření vlády o Konfederaci nezávislého Polska. Ministr Macierewicz pak informoval místopředsedu Sejmu za tuto stranu Dariusze Wójcika, že předseda strany Leszek Moczulski se nachází na seznamu spolupracovníků, který hodlá Sejmu předložit.[6]

Sejm nočním hlasováním vládu odvolal krátce po půlnoci 5. června 1992, několik hodin poté, co ministr vnitra Macierewicz zveřejnil požadovaný seznam spolupracovníků, na němž se mj. nacházeli 3 ministři a 8 náměstků ministrů Olszewského vlády.[6] Premiér, který Macierewicze podporoval, navrhl po dohodě s předsedou Nejvyššího soudu Adamem Strzemboszem vznik nezávislé komise, která by posoudila pravdivost zveřejněných údajů.

Den po odvolání Olszewského vlády prezident navrhl na premiéra předsedu PSL Waldemara Pawlaka, kterého Sejm zvolil novým premiérem. Až do sestavení nové vlády (tou byla až 10. července 1992 vláda Hanny Suchocké, protože Pawlakovi se nepodařilo vládu sestavit) ale své úřady vykonávali Olszewského ministři. Výjimkami byli ministři vnitra (Macierewicz), národní obrany (Szeremietiew) a šéf Úřadu vlády (Włodarczyk), kteří byli Sejmem 20. června odvoláni.

Složení vlády

PortfejMinistr / člen vládyStranaNástup do úřaduOdchod z úřadu
Předseda vládyOlszewski, JanJan OlszewskiPC19911206a6. prosince 199119920605a5. června 1992[8]
Ministr bez portfejeBalazs, ArturArtur BalazsPL19911223a23. prosince 199119920509a9. května 1992
Ministr územního plánování a stavebnictvíDiakonow, AndrzejAndrzej Diakonow (úřadující)PC19911223a23. prosince 199119920710a10. července 1992
Ministr spravedlnostiDyka, ZbigniewZbigniew DykaZChN19911223a23. prosince 199119920710a10. července 1992
Ministr bez portfeje, předseda Centrálního úřadu plánováníEysymontt, JerzyJerzy EysymonttPC19911223a23. prosince 199119920710a10. července 1992
Ministr zahraniční hospodářské spolupráceGlapiński, AdamAdam GlapińskiPC19911223a23. prosince 199119920710a10. července 1992
Ministr privatizaceGruszecki, TomaszTomasz Gruszecki (úřadující)nestraník19911223a23. prosince 199119920710a10. července 1992
Ministr zemědělství a výživyJanowski, GabrielGabriel JanowskiPL19911223a23. prosince 199119920710a10. července 1992
Ministr životního prostředí, přírodních zdrojů a lesnictvíKozłowski, StefanStefan Kozłowskinestraník19911223a23. prosince 199119920710a10. července 1992
Ministr práce a sociálních věcíKropiwnicki, JerzyJerzy KropiwnickiZChN19911223a23. prosince 199119920710a10. července 1992
Ministr průmyslu a obchoduLipko, AndrzejAndrzej Lipko (úřadující)nestraník19911223a23. prosince 199119920710a10. července 1992
Ministr financíLutkowski, KarolKarol Lutkowskinestraník19911223a23. prosince 199119920228a28. února 1992
Olechowski, AndrzejAndrzej Olechowskinestraník19920228a28. února 199219920605a5. června 1992
Ministr vnitraMacierewicz, AntoniAntoni MacierewiczZChN19911223a23. prosince 199119920620a20. června 1992
Ministr zdravotnictví a sociální péčeMiśkiewicz, MarianMarian Miśkiewicznestraník19911223a23. prosince 199119920710a10. července 1992
Ministr národní obranyParys, JanJan Parysnestraník19911223a23. prosince 199119920523a23. května 1992
Szeremietiew, RomualdRomuald Szeremietiew (úřadující)PPN19920523a23. května 199219920620a20. června 1992
Ministr komunikacíRusin, MarekMarek Rusin (úřadující)nestraník19911223a23. prosince 199119920710a10. července 1992
Ministr kultury a uměníSiciński, AndrzejAndrzej Sicińskinestraník19911223a23. prosince 199119920710a10. července 1992
Ministr zahraničíSkubiszewski, KrzysztofKrzysztof Skubiszewskinestraník19911223a23. prosince 199119920710a10. července 1992
Ministr školstvíStelmachowski, AndrzejAndrzej Stelmachowskinestraník19911223a23. prosince 199119920710a10. července 1992
Ministr dopravyWaligórski, EwarystEwaryst Waligórskinestraník19911223a23. prosince 199119920710a10. července 1992
Ministr bez portfeje, šéf Úřadu vládyWłodarczyk, WojciechWojciech Włodarczyknestraník19911223a23. prosince 199119920620a20. června 1992

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rząd Jana Olszewskiego na polské Wikipedii.

  1. ↑ Powoływanie i odwoływanie rza˛du [online]. Centrum Edukacji Obywatelskiej [cit. 2014-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-13. 
  2. ↑ W. Jednaka - "Gabinety koalicyjne w III RP, Wrocław 2004, s. 145.
  3. ↑ Antoni Dudek - "Historia polityczna Polski 1989-2012", s. 192
  4. ↑ a b c DUDEK. Pierwsze lata III Rzeczypospolitej "1989-2001". [s.l.]: [s.n.] ISBN 83-86225-64-5. S. 235–8. 
  5. ↑ Sławomir Cenckiewicz - "Długie ramię Moskwy. Wywiad wojskowy Polski Ludowej 1943-1991", s. 387.
  6. ↑ a b c d e Antoni Dudek - "Historia polityczna Polski 1989-2012", s. 211-220
  7. ↑ Waldemar Kuczyński - "Solidarność u władzy. Dziennik 1989-1993", s. 164.
  8. ↑ Rząd Jana Olszewskiego [online]. Kancelaria Prezesa Rady Ministrów [cit. 2014-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-17. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Jan Olszewski 3.jpg
Autor: unknown, Licence: GFDL 1.2
Jan Olszewski