Vlček etiopský

Vlček etiopský
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	šelmy (Carnivora)
Čeleď	psovité (Canidae)
Rod	Canis
Binomické jméno
Canis simensis Ruppel, 1840
Rozšíření vlčka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlček etiopský (Canis simensis nebo Simenia simensis) je vzácná psovitá šelma, která žije pouze v Etiopii.

Taxonomie

Tento vlček není poddruhem vlka, ale jeho příbuzným, ačkoliv ještě donedávna byl považován za druh lišky, a to díky zvláštní stavbě těla a typicky liščím znakům jako jsou dlouhé uši, čenich a nohy, silný huňatý ocas a především hnědo-rezaté zbarvení s kombinací bílých a černých skvrn na ocase a břichu.

Popis

Jde o jednu z menších psovitých šelem. V dospělosti dosahuje v kohoutku velikosti pouhých 60 centimetrů a hmotnost samců je maximálně 18 kilogramů. U samic platí stejné měřítko rozdílu mezi psy a fenami jako u všech psovitých šelem, velikostí i hmotností jsou mnohem drobnější.

Jedním z důvodů je samozřejmě prostředí, ve kterém se vyvíjel a jehož podmínky z něj učinily lehkého a vytrvalého lovce, schopného skrývat se v nízkých keřích a obratně se pohybovat na skalnatém povrchu.

Existuje několik pojmenování: pro svou podobnost s liškou byl dlouho označován jako liška habešská, domorodci jej nazývají ky kebero, což znamená červený šakal.

Rozšíření

I přesto, že není významným zástupcem psovitých šelem, je výjimečný hned v několika bodech: vyskytuje se pouze ve dvou velmi malých oblastech Afriky – přesněji Etiopie, jak název napovídá. Sem se dostal již na konci poslední doby ledové z oblastí západní Evropy a dnešního Ruska. Žije na horských pustinách v nadmořské výšce až 4 000 m.

Potrava

Vlčci se specializovali na lov hlodavců, především hlodounů, jež tvoří základ jejich potravy, a myší, dále zajícovců a mláďat větších savců. Také patří mezi mrchožrouty. Tento stav se však mění díky činnosti člověka, jehož stáda dobytka spásají a ničí prostředí, ve kterém se zdržuje přirozená kořist vlčka. Jeho další výjimečnou vlastností, která však napomáhá vyhubení, je fakt, že vlček etiopský nemá přirozený strach z lidí, a tak se stává snadným terčem. Dnešní populace je odhadována na pouhých 500 až 600 jedinců a řadí se tak mezi ohrožené druhy.

Chování

Co se týče společenského života, i tady existuje zvláštnost. Vlček etiopský je ve dne lovec samotář a po setmění se instinktivně sdružuje do smeček o maximálně sedmi jedincích, aby si zajistil bezpečí.

Páří se na přelomu podzimu a zimy. Vrh čítá přibližně sedm vlčků, jejichž rodiči může být pouze alfa-pár (vůdci smečky – samec s družkou) a jejich výchova začíná v norách a za přítomnosti členů smečky, což jsou již shodné znaky s ostatními psovitými.

Ochrana

Vlčky ohrožují ničení životního prostředí, choroby a pronásledování ze strany lidí. Organizace na ochranu přírody mají proti tradičním zvykům etiopských obyvatel malou šanci na zlepšení situace, ale snaží se cílenými ochrannými prostředky a sledováním jednotlivých smeček dospět alespoň ke stagnaci přežívajících kusů a zajištění jejich klidného rozmnožování.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vlček etiopský na Wikimedia Commons
• Galerie vlček etiopský na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo vlček etiopský ve Wikislovníku
• ETHIOPIAN WOLF CONSERVATION PROGRAMME
• WILDRU – Ethiopian Wolf Conservation Programme