Vladimír Zábrodský
Vladimír Zábrodský | |
---|---|
Osobní informace | |
Datum narození | 7. března 1923 |
Místo narození | Praha, Československo |
Datum úmrtí | 20. března 2020 (ve věku 97 let) |
Místo úmrtí | Stockholm, Švédsko |
Držení hole | vlevo |
Příbuzní | Oldřich Zábrodský[1] (sourozenec) |
Klubové informace | |
Pozice | centr |
Předchozí kluby | LTC Praha Spartak Praha |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
![]() | ||
stříbro | 1948 Sv. Mořic | ČSR |
Mistrovství světa v ledním hokeji | ||
zlato | MS 1947 | ČSR |
zlato | MS 1949 | ČSR |
bronz | MS 1955 | ČSR |
Československá liga ledního hokeje | ||
zlato | 1945/1946 | LTC Praha |
zlato | 1946/1947 | LTC Praha |
zlato | 1947/1948 | LTC Praha |
zlato | 1948/1949 | LTC Praha |
zlato | 1952/1953 | Spartak Praha |
zlato | 1953/1954 | Spartak Praha |
Vladimír Zábrodský (7. března 1923 Praha – 20. března 2020 Stockholm, Švédsko[2][3]) byl československý hokejista a tenista. V hokeji působil jako střední útočník, od roku 1949 byl hrajícím trenérem národního mužstva. Ligovou soutěž hrál za LTC Praha (od žákovských let), Spartak ČKD Sokolovo (1950–1960) a Bohemians ČKD Praha (1963–1965). V lize odehrál 18 sezón (okolo 230 zápasů) a nastřílel 306 gólů. Je na 7. místě v Klubu hokejových střelců deníku Sport. Stal se 6× mistrem Československa (1946, 1947, 1948, 1949, 1953 a 1954).
Čtyřikrát se zúčastnil mistrovství světa v ledním hokeji: 1947 (zlato), 1949 (zlato), kde hrál, stejně jako v LTC s číslem 10 na dresu, 1954 (4. místo) a 1955 (bronz). Startoval také na Zimních olympijských hrách 1948 (stříbro) a 1956 (5. místo).
Vždy nastupoval jako střední útočník. Už od dětství vedle něj hrál na levém křídle Stanislav Konopásek, dohromady tvořili jednu z nejúdernějších útočných dvojic v historii československého hokeje. Na pravé straně útoku v LTC a v národním týmu se jejich spoluhráči postupem času střídali: Jaroslav Juhan, Josef Kus, František Pergl, Ladislav Troják a po jeho tragické smrti při leteckém neštěstí nad kanálem La Manche v roce 1948 také Václav Roziňák. Zábrodský i Konopásek později hodnotili jako nejlepší souhru s Roziňákem.
Po odsouzení spoluhráčů ve vykonstruovaném soudním procesu dostal zákaz reprezentovat. Po návratu nosil dres číslo 15 a zúčastnil se MS ještě v letech 1954, 1955 a na ZOH 1956. V roce 1958 byl usvědčen a potrestán v aféře se sázením na domluvené zápasy.
Za reprezentační mužstvo odehrál 93 zápasů (dle publikace Říkali mu šéf 94[4]) a nastřílel 158 gólů, je tak druhým nejlepším střelcem historie národního mužstva. Byl uznávaným tvůrcem hry a jediným hrajícím trenérem národního československého mužstva. Proslul unikátní ranou z bekhendu.
Na vrcholové úrovni hrál také tenis. V letech 1948, 1955 a 1956 byl členem československého týmu v Davisově poháru.[4]
Kvůli vykonstruovanému soudnímu procesu byl v roce 1950 některými spoluhráči, zejména Augustinem Bubníkem, označován za kontroverzní postavu. Jako kapitán reprezentace nebyl v tomto procesu souzen. Souzeni ovšem nebyli ani další členové reprezentačního kádru, například Vladimír Bouzek. Podle spoluhráče Stanislava Konopáska se Zábrodský sám neangažoval v zatčení hokejistů (vůbec nebyl přítomen v tzv. Zlaté hospůdce), nicméně očistil své jméno pravděpodobně tím, že očernil své spoluhráče. David Lukšů, spoluautor knihy Stanislav Konopásek: Hráč, který přežil, tvrdí, že veškerá tvrzení ohledně Zábrodského jsou pouhé domněnky a pravda možná již nikdy nevyjde najevo. Nic proti němu přímo nesvědčí a hokejista sám vypovídat nechtěl.
V roce 1965 s rodinou emigroval přes Jugoslávii a Švýcarsko do Švédska. Jako hlavní trenér vedl v nejvyšší švédské hokejové soutěži Leksand, Rögle a Djurgården. Žil ve Stockholmu.
V roce 1997 byl uveden do Síně slávy IIHF. V roce 2008 byl uveden do Síně slávy českého hokeje.
V roce 2003 se podílel na dokumentu České televize Hokej v srdci – Srdce v hokeji.
Ocenění
- člen Síně slávy IIHF (1997)
- člen Síně slávy českého hokeje (2008)
- V anketě o českého Hokejistu století, pořádané v roce 1998 Českým svazem ledního hokeje a MF Dnes, obsadil 3. místo (za D. Haškem a J. Jágrem) a byl jako střední útočník v nejlepší šestce historie.[4][5]
- V anketě Nejlepší kapitán, kterou uspořádala Česká televize k příležitosti Mistrovství světa v ledním hokeji 2015, Vladimír Zábrodský s přehledem zvítězil.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ Utekl před komunisty, ale domov měl jen jeden. Zemřel Oldřich Zábrodský. 9. října 2015. Dostupné online. [cit. 2020-12-29]
- ↑ Zemřel legendární hokejista Zábrodský. Bylo mu 97 let. TÝDEN.cz [online]. 2020-03-20 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online.
- ↑ ČERNÝ ST., Otakar. Zemřel Vladimír Zábrodský [online]. Kladensky.denik.cz, 2020-03-20 [cit. 2020-04-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c ČERNOCH, František. Říkali mu šéf. Životní zpověď Vladimíra Zábrodského. Praha: Riopress, 1999. 128 s. ISBN 80-86221-15-6. S. 106–126.
- ↑ Dominik Hašek je nejlepším hráčem všech dob. iDNES.cz [online]. 1998-12-12 [cit. 2019-12-11]. Dostupné online.
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/mshokej/zpravy/309732-nejlepsim-kapitanem-se-stal-vladimir-zabrodsky/
Literatura
- LUKŠŮ, David; PALÁN, Aleš. Vladimír Zábrodský: skutečný příběh hokejové legendy. Praha: Česká televize, 2010. 315 s. ISBN 978-80-7404-040-5.
- ČERNOCH, František. Říkali mu šéf. Životní zpověď Vladimíra Zábrodského. Praha: Riopress, 1999. 128 s. ISBN 80-86221-15-6.
- SOELDNER, David; SUCHAN, František. Souhvězdí Sparta. 1. vyd. Plzeň: eSports.cz, 2017. 164 s. ISBN 978-80-87853-93-1. Kapitola Vladimír Zábrodský, s. 93–106.
- 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 141.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Zábrodský na Wikimedia Commons
- Vladimír Zábrodský v databázi Olympedia (anglicky)
- Hokej živě ČT24
- Příručka ke čtení memoárů V.Z. (1) – blog novináře Jiřího Macků
- Příručka ke čtení memoárů V.Z.(2)
- Proč odešel šéf? (ČST 1968), ceskatelevize.cz (česky)
Média použitá na této stránce
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here pertains to the 2016 Olympics in Rio de Janeiro.
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.
This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.
This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
An icon that represents a gold medal
An icon that represents a bronze medal