Vladimír Šlapeta
| Prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc. | |
|---|---|
_III.jpg) Prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc. (2022) | |
| Narození | 5. května 1947 (76 let) Olomouc  Československo |
| Povolání | pedagog, architekt, učitel, historik architektury a historik |
| Ocenění | Cena města Brna (2008) Cena Jihomoravského kraje (2018) |
| Děti | Anna Šlapetová, Barbora Šlapetová, Jan Šlapeta, Tereza Šlapetová |
| Rodiče | Lubomír Šlapeta |
| Příbuzní | Ivan Šlapeta (sourozenec) Čestmír Šlapeta (strýc) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimír Šlapeta (* 5. května 1947, Olomouc) je český historik architektury a vysokoškolský pedagog.
Život a tvorba
Vladimír Šlapeta se narodil se sestrou Olgou, dvojčetem, v roce 1947 v rodině architekta Lubomíra Šlapety.
Po dokončení studia architektury na ČVUT v Praze v roce 1972 začal pracovat jako architekt v Ostravě. V letech 1973–1991 byl vedoucím oddělení architektury Národního technického muzea v Praze. Roku 1986 byl hostujícím docentem na Technické univerzitě v Berlíně, roku 1987 na Technické univerzitě ve Vídni. Roku 1988 obdržel stipendium DAAD v Německu. Roku 2002 byl hostujícím profesorem Univerzity v Lublani.
V období 1991–1997 byl děkanem Fakulty architektury ČVUT a pak do roku 2000 prorektorem ČVUT. V roce 2003 byl opět zvolen děkanem Fakulty architektury ČVUT.[1][2] V období 2006–2010 byl děkanem Fakulty architektury VUT v Brně.[3]
Ocenění
- 1992 Kunstpreis Berlin - Förderungspreis Baukunst
- 1994 Medaile MŠ ČR
- 1995 Člen Učené společnosti ČR[4]
- 2008 Cena města Brna v oblasti architektura a urbanismus
- 2018 Cena Jihomoravského kraje
- 2023 Cena Jeana Tschumiho[5]
Dílo
Je autorem řady publikací o moderní architektuře 20. století a urbanismu (Zlín, osada Baba), zejména na Moravě. Napsal texty do katalogů k výstavám soch Josefa Vineckého a architektonického díla Josefa Kranze, Otakara Novotného, Kamila Roškota, Adolfa Loose, Pavla Janáka, Richarda F. Podzemného, Jana Víška, Franka Lloyda Wrighta, Jana Kotěry, Čestmíra Šlapety, Jana Hirda Pokorného, Elly Oehler/Oleárové.
Bibliografie (výběr)
- Moderní architektura v Prostějově 1900–1950, Prostějov 1977
- Praha 1900–1978. Průvodce po moderní architektuře, Praha 1978
- Loos a česká architektura, Louny 1984, 2. vyd. 2000
- Osada Baba 1932, modely a plány, Praha 2000 (s T. Šenbergerem a P. Ulrichem)
- Slavné vily Moravskoslezského kraje, Praha 2008 (editor)
- Slavné vily Zlínského kraje, Praha 2008 (editor)
Odkazy
Reference
- ↑ Vladimír Šlapeta [online]. e-architekt.cz, 2005-09-11 [cit. 2010-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-29.
- ↑ KRATOCHVÍL, Jan. Rozhovor s Vladimírem Šlapetou [online]. archiweb.cz, 2006-04-05 [cit. 2010-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-24.
- ↑ Historie [online]. Fakulta architektury VUT [cit. 2010-06-01]. Dostupné online.
- ↑ Šlapeta Vladimír | Učená společnost České republiky. www.learned.cz [online]. [cit. 2020-07-17]. Dostupné online.
- ↑ The Jean Tschumi Prize for Architectural Writing prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc. Online (verif. 20230627)
Literatura
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1449-1451, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Šlapeta na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Šlapeta
- Vladimír Šlapeta v informačním systému abART
- e.ARCHITEKT.cz – Vladimír Šlapeta
- archiweb – Rozhovor s Vladimírem Šlapetou
- Vladimír Šlapeta: Domy musí především dobře stárnout
- Villa Tugendhat – sběrný dokument Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Zipp – Utopie moderny: Zlín Archivováno 13. 4. 2010 na Wayback Machine.
- 20230627 | Jiří Horský: Rozhovor s historikem architektury Vladimírem Šlapetou, který získal prestižní mezinárodní ocenění (online: earch.cz/revue) (verif. 20230627)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Jindřich Nosek (NoJin), Licence: CC BY-SA 4.0
Prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc (2022)