Vladimír Šmilauer

prof. PhDr. Vladimír Šmilauer, DrSc.[1]
Vladimír Šmilauer
Vladimír Šmilauer
Narození5. prosince 1895
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. října 1983 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníjazykovědec, filolog a vysokoškolský učitel
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témataonomastika a bohemistika
Vliv naFrantišek Cuřín
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Šmilauer (5. prosince 1895 Plzeň[2] – 13. října 1983 Praha) byl český jazykovědec, bohemista, slovakista a onomastik.

Život

Po studiu na gymnáziu na Královských Vinohradech vystudoval na FF UK češtinu a němčinu,[3] kde byl žákem bohemisty prof. Emila Smetánky,[4] literárního vědce Jaroslava Vlčka a germanisty prof. Arnošta Viléma Krause.[5] Po absolutoriu působil v letech 1921 až 1938 jako středoškolský profesor postupně v Praze, Žilině a Bratislavě. V roce 1933 se habilitoval pro obor jazyka českého a roku 1938 byl jmenován profesorem University Karlovy.[5] Během německé okupace pracoval ve Slovanském ústavu v Praze, po 2. světové válce se vrátil zpátky na universitu a přednášel na filosofické i pedagogické fakultě. Byl členem České akademie věd a umění (ČAVU) i Královské české společnosti nauk (KČSN). Jako redaktor nebo člen redakční rady byl činný v řadě časopisů: Pravopisný poradce, Naše řeč, Časopis pro moderní filologii, Český časopis filologický, Zpravodaj místopisné komise, Příruční slovník jazyka českého. Člen Mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku.

Hlavní badatelskou oblastí byla jazykovědná bohemistika a slovakistika, nauka o tvoření slov[6] (spolu s etymologií a výkladem slov), syntax a především česká a slovanská toponomastika.

Vzhledem k mnohaleté pedagogické činnosti zanechal Šmilauer několik generací žáků. Dával přednost práci s doloženým jazykovým materiálem, při výkladech místních jmen nabádal ke střízlivosti.

Významnější aktivity v onomastice

  • 1951 – předseda Názvoslovné komise kartografické
  • 1959 – člen Mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku a předseda subkomise pro slovanský onomastický atlas Mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku
  • 1960 – člen onomastické komise při Mezinárodním komitétu slavistů (za ČSSR)
  • 1960 – vedení onomastického semináře
  • 1960 – hlavní redaktor Zpravodaje Místopisné komise ČSAV
  • 1960 – založení časopisu Acta onomastica (spolu s Janem Svobodou)
  • 1961 – stálý zástupce ČSSR v International Committee of Onomastic Sciences v Lovani
  • 1963 – Ustanoven místopředsedou Mezinárodního komitétu pro slovanskou onomastiku
  • 1964 – předseda Místopisné komise ČSAV

Dílo

  • Vodopis starého Slovenska, Praha-Bratislava 1932
  • Osídlení a národnost Spiše, Bratislava 1935
  • Co nového v Pravidlech českého pravopisu 1941?, Praha 1943
  • Novočeská skladba, Praha 1947 (2. vyd. 1966)
  • Osídlení Čech ve světle místních jmen, Praha 1960
  • Úvod do toponomastiky, Praha 1963 (2. vyd. 1966)
  • Příručka slovanské toponomastiky I–II, Praha 1963–1964
  • Příručka slovanské toponomastiky – Handbuch des slawischen Toponomastik, Praha 1970
  • Novočeské tvoření slov, Praha 1971
  • Nauka o českém jazyku, Praha 1972

Odkazy

Reference

  1. ↑ BIBLIOGRAPHIE linguistique de l'année 1983 et complément des années précédentes. Springer Science & Business Media, 1985. s. 952
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ LOUCKÁ, Pavla. Prof. Vladimír Šmilauer: K nedožitým 100. narozeninám bohemisty, zakladatele české onomastiky a pozoruhodného pedagoga. Vesmír (časopis). 1995-10-05. Vesmír 74, 564, 1995/10. Dostupné online [cit. 2017-11-28]. 
  4. ↑ TĚŠITELOVÁ, Marie. Profesor Vladimír Šmilauer sedmdesátníkem. nase-rec.ujc.cas.cz [online]. Naše řeč, 1965 [cit. 2017-11-28]. Naše řeč, ročník 48 (1965), číslo 5, s. 257-263. Dostupné online. 
  5. ↑ a b BAHENSKÁ, Marie. Vladimír Šmilauer (1895–1983). Akademický bulletin (abicko.avcr). 2008-10-10. Dostupné online [cit. 2017-11-28]. 
  6. ↑ TĚŠITELOVÁ, Marie. Profesor Vladimír Šmilauer osmdesátníkem. nase-rec.ujc.cas.cz [online]. Naše řeč, 1975 [cit. 2017-11-28]. Naše řeč, ročník 58 (1975), číslo 4, s. 169-172. Dostupné online. 

Literatura

  • Antonín Dostál: „Vědecké dílo profesora Vladimíra Šmilauera“, Slavica Pragensia VIII, Praha 1966, str. 5–16.
  • Lumír Klimeš: „Profesor Vladimír Šmilauer – vědec a učitel“, in: Jazyk a literatura XVII. Sborník katedry českého jazyka a literatury. Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta pedagogická. Plzeň 2000, str. 1–7 (na závěr je připojen bibliografický přehled vydaných knih).
  • Eva Milavcová: „Soupis prací profesora Vladimíra Šmilauera“, Slavica Pragensia VIII, Praha 1966, str. 381–413.
  • Marie Nováková-Šlajsová: „Onomastika ve vědeckém díle profesora Vladimíra Šmilauera. Bibliografický soupis“, in: Zpravodaj místopisné komise ČSAV 24, 1983, č. 4/5, str. 170–183.
  • Martina Šmejkalová Praporu věren i ve ztraceném boji: Vladimír Šmilauer - život a dílo filologa (1895-1983). Vydání první. Praha: Academia, 2015. 651 stran, 72 nečíslovaných stran obrazových příloh. Historie.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Smilauer Vladimir 2 UPR small.tif
Autor: Zdeněk Kárník, Licence: CC0
Vladimír Šmilauer