Vladimír Alexandrovič Ruský
Vladimír Alexandrovič | |
---|---|
velkokníže ruský | |
Doba vlády | nevládl |
Úplné jméno | Vladimir Alexandrovič Romanov |
Tituly | Jeho Imperátorská Výsost |
Narození | 22. duben 1847 Carské Selo, Rusko |
Úmrtí | 17. února 1909 (ve věku 61 let) Petrohrad, Rusko |
Manželka | Marie Meklenbursko-Zvěřínská |
Potomci | Alexandr Vladimirovič Kirill Vladimirovič Boris Vladimirovič Andrej Vladimirovič Jelena Vladimirovna |
Dynastie | Romanov-Holstein-Gottorp |
Otec | Alexandr II. |
Matka | Marie Alexandrovna |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vladimír Alexandrovič Romanov (rusky Владимир Александрович; 22. dubna 1847, Carské Selo – 17. února 1909) byl ruský velkokníže, třetí syn cara Alexandra II. z dynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov.
Během svého života zastával velkokníže Vladimír řadu vysokých vojenských, státních i čestných funkcí. Jak bylo v carské rodině zvykem, nastoupil v mládí vojenskou kariéru. Ještě za života Alexandra II. byl povýšen do hodnosti generál-adjutanta a jmenován členem Senátu a členem Státní rady. V době vlády svého bratra Alexandra III. byl jmenován velitelem petrohradského vojenského okruhu a velitelem všech imperátorských osobních gard. K jeho zájmům patřilo také umění a věda. Působil jako prezident ruské Akademie krásných umění a jako sponsor baletu.
Rodina a osobní život
Vladimír se narodil jako třetí syn budoucího ruského cara Alexandra II. a jeho manželky Marie Alexandrovny (Marie Hesensko-Darmstadtské). Po smrti nejstaršího bratra Nikolaje se stal druhým v pořadí následnictví. Jako všichni mužští členové dynastie byl Vladimír předurčen pro vojenskou kariéru, ale vedle toho se mu dostalo dobrého vzdělání.
V roce 1874 se oženil s vévodkyní Marií Alexandrinou Meklenbursko-Zvěřínskou, které jeho otec Alexandra II. udělil možnost nekonvertovat na pravoslaví. Po sňatku přijala jméno Marie Pavlovna a nakonec, po smrti svého manžela, k pravoslaví konvertovala. Oba manželé byli vzdělaní a abmiciózní a jejich petrohradský palác se záhy stal významným společenským místem.[1] Z manželství vzešlo celkem pět potomků:
- velkokníže Alexandr Vladimirovič Ruský (31. srpna 1875 – 16. března 1877)
- velkokníže Kirill Vladimirovič Ruský (12. října 1876 – 12. října 1938) ⚭ 1905 Viktorie Melita Sasko-Koburská (25. listopadu 1876 – 2. března 1936)
- velkokníže Boris Vladimirovič Ruský (24. listopadu 1877 – 9. listopadu 1943) ⚭ 1919 Zinaida Sergejevna Raševská (3. listopadu 1898 – 30. listopadu 1963)
- velkokníže Andrej Vladimirovič Ruský (14. května 1879 – 30. října 1956) ⚭ 1921 bývalá primabalerína Matylda Krzesiňská (31. srpna 1872 – 6. prosince 1971)
- velkokněžna Jelena Vladimirovna Ruská (17. ledna 1882 – 13. března 1957) ⚭ 1902 Mikuláš Řecký a Dánský (22. ledna 1872 – 8. února 1938)
Vojenská a politická kariéra
V letech 1877-1878 se Vladimír účastnil vojenského tažení rusko-turecké války jako velící důstojník. Přes poměrně dobrý vojenský postup Vladimíra daleko více než vojenská kariéra zajímalo umění a literatura. V roce 1880 ho jeho otec jmenoval prezidentem Akademie krásných umění. Velkokníže se také věnoval podpoře baletu, malování a proslul svým bonvivánstvím.[2] Působil také jako člen Akademie věd a po smrti svého otce zdědil otcovu rozsáhlou knihovnu.[2] Za vlády svého bratra Alexandra III. byl velkokníže jmenován vojenským velitelem petrohradského vojenského okruhu. Tuto funkci zastával i v roce 1905 za vlády svého synovce Mikuláše II. Jeho reputaci velmi poškodily tehdejší události kolem masakru tzv. Krvavé neděle v době revoluce v roce 1905, i přestože velkokníže přímou odpovědnost odmítal. Jeho pozici také nepřidalo uzavření nepovoleného manželství jeho nejstaršího syna Kirilla Vladimiroviče v roce 1905, což vedlo ke Kirillově dočasnému vyloučení z romanovského domu a roztržce Vladimíra s carem Mikulášem II.[3] V říjnu 1905 byl ve funkci velitele petrohradského vojenského okruhu nahrazen velkoknížetem Nikolajem Nikolajevičem.
Vývod z předků
Reference
Literatura
- PERRY, Jonn Curtis; PLESHAKOV, Constantine. The Flight of the Romanovs: A Family Saga. New York: Basic Books, 1999. 427 s. Dostupné online. ISBN 0465024637. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Alexandrovič Ruský na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Grand Duke Vladimir Alexandrovich of Russia (1847-1909)
(c) Katepanomegas, CC BY-SA 3.0
The Lesser coat of arms of Their Imperial Highnesses The Grand Princes, the younger sons of the Emperor of Russia, after the 8th december 1856 decree (n°31720 in the 1906 collection of imperial laws).