Vladimír Alexandrovič Ruský

Vladimír Alexandrovič
velkokníže ruský
Portrét
Doba vládynevládl
Úplné jménoVladimir Alexandrovič Romanov
TitulyJeho Imperátorská Výsost
Narození22. duben 1847
Carské Selo, Rusko
Úmrtí17. února 1909
(ve věku 61 let)
Petrohrad, Rusko
ManželkaMarie Meklenbursko-Zvěřínská
PotomciAlexandr Vladimirovič
Kirill Vladimirovič
Boris Vladimirovič
Andrej Vladimirovič
Jelena Vladimirovna
DynastieRomanov-Holstein-Gottorp
OtecAlexandr II.
MatkaMarie Alexandrovna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Alexandrovič Romanov (rusky Владимир Александрович; 22. dubna 1847, Carské Selo17. února 1909) byl ruský velkokníže, třetí syn cara Alexandra II. z dynastie Holstein‑Gottorp‑Romanov.

Během svého života zastával velkokníže Vladimír řadu vysokých vojenských, státních i čestných funkcí. Jak bylo v carské rodině zvykem, nastoupil v mládí vojenskou kariéru. Ještě za života Alexandra II. byl povýšen do hodnosti generál-adjutanta a jmenován členem Senátu a členem Státní rady. V době vlády svého bratra Alexandra III. byl jmenován velitelem petrohradského vojenského okruhu a velitelem všech imperátorských osobních gard. K jeho zájmům patřilo také umění a věda. Působil jako prezident ruské Akademie krásných umění a jako sponsor baletu.

Rodina a osobní život

Vladimír se narodil jako třetí syn budoucího ruského cara Alexandra II. a jeho manželky Marie Alexandrovny (Marie Hesensko-Darmstadtské). Po smrti nejstaršího bratra Nikolaje se stal druhým v pořadí následnictví. Jako všichni mužští členové dynastie byl Vladimír předurčen pro vojenskou kariéru, ale vedle toho se mu dostalo dobrého vzdělání.

V roce 1874 se oženil s vévodkyní Marií Alexandrinou Meklenbursko-Zvěřínskou, které jeho otec Alexandra II. udělil možnost nekonvertovat na pravoslaví. Po sňatku přijala jméno Marie Pavlovna a nakonec, po smrti svého manžela, k pravoslaví konvertovala. Oba manželé byli vzdělaní a abmiciózní a jejich petrohradský palác se záhy stal významným společenským místem.[1] Z manželství vzešlo celkem pět potomků:

  • velkokníže Alexandr Vladimirovič Ruský (31. srpna 1875 – 16. března 1877)
  • velkokníže Kirill Vladimirovič Ruský (12. října 1876 – 12. října 1938) ⚭ 1905 Viktorie Melita Sasko-Koburská (25. listopadu 1876 – 2. března 1936)
  • velkokníže Boris Vladimirovič Ruský (24. listopadu 1877 – 9. listopadu 1943) ⚭ 1919 Zinaida Sergejevna Raševská (3. listopadu 1898 – 30. listopadu 1963)
  • velkokníže Andrej Vladimirovič Ruský (14. května 1879 – 30. října 1956) ⚭ 1921 bývalá primabalerína Matylda Krzesiňská (31. srpna 1872 – 6. prosince 1971)
  • velkokněžna Jelena Vladimirovna Ruská (17. ledna 1882 – 13. března 1957) ⚭ 1902 Mikuláš Řecký a Dánský (22. ledna 1872 – 8. února 1938)

Vojenská a politická kariéra

V letech 1877-1878 se Vladimír účastnil vojenského tažení rusko-turecké války jako velící důstojník. Přes poměrně dobrý vojenský postup Vladimíra daleko více než vojenská kariéra zajímalo umění a literatura. V roce 1880 ho jeho otec jmenoval prezidentem Akademie krásných umění. Velkokníže se také věnoval podpoře baletu, malování a proslul svým bonvivánstvím.[2] Působil také jako člen Akademie věd a po smrti svého otce zdědil otcovu rozsáhlou knihovnu.[2] Za vlády svého bratra Alexandra III. byl velkokníže jmenován vojenským velitelem petrohradského vojenského okruhu. Tuto funkci zastával i v roce 1905 za vlády svého synovce Mikuláše II. Jeho reputaci velmi poškodily tehdejší události kolem masakru tzv. Krvavé neděle v době revoluce v roce 1905, i přestože velkokníže přímou odpovědnost odmítal. Jeho pozici také nepřidalo uzavření nepovoleného manželství jeho nejstaršího syna Kirilla Vladimiroviče v roce 1905, což vedlo ke Kirillově dočasnému vyloučení z romanovského domu a roztržce Vladimíra s carem Mikulášem II.[3] V říjnu 1905 byl ve funkci velitele petrohradského vojenského okruhu nahrazen velkoknížetem Nikolajem Nikolajevičem.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Petr III. Ruský
 
 
Pavel I. Ruský
 
 
 
 
 
 
Kateřina II. Veliká
 
 
Mikuláš I. Pavlovič
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Evžen Württemberský
 
 
Žofie Dorota Württemberská
 
 
 
 
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
Alexandr II. Nikolajevič
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém II.
 
 
Fridrich Vilém III.
 
 
 
 
 
 
Frederika Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
Šarlota Pruská
 
 
 
 
 
 
Karel II. Meklenbursko-Střelický
 
 
Luisa Meklenbursko-Střelická
 
 
 
 
 
 
Frederika Hesensko-Darmstadtská
 
Vladimír Alexandrovič
 
 
 
 
 
Ludvík IX. Hesensko-Darmstadtský
 
 
Ludvík I. Hesenský
 
 
 
 
 
 
Karolína Falcko-Zweibrückenská
 
 
Ludvík II. Hesenský
 
 
 
 
 
 
Jiří Vilém Hesensko-Darmstadtský
 
 
Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Leiningensko-Dagsburská
 
 
Marie Alexandrovna
 
 
 
 
 
 
Karel Fridrich Bádenský
 
 
Karel Ludvík Bádenský
 
 
 
 
 
 
Karolína Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
Vilemína Luisa Bádenská
 
 
 
 
 
 
Ludvík IX. Hesensko-Darmstadtský
 
 
Amálie Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Karolína Falcko-Zweibrückenská
 

Reference

  1. PERRY, Jonn Curtis; PLESHAKOV, Constantine. The Flight of the Romanovs: A Family Saga. New York: Basic Books, 1999. 427 s. Dostupné online. ISBN 0465024637. S. 36-38. (anglicky) Dále The Flight of the Romanovs.
  2. a b The Flight of the Romanovs, s. 35.
  3. The Flight of the Romanovs, s. 101.

Literatura

  • PERRY, Jonn Curtis; PLESHAKOV, Constantine. The Flight of the Romanovs: A Family Saga. New York: Basic Books, 1999. 427 s. Dostupné online. ISBN 0465024637. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Vladimir Alexandrovich 1890s.jpg
Grand Duke Vladimir Alexandrovich of Russia (1847-1909)
Lesser CoA of the younger sons of the emperor of Russia.svg
(c) Katepanomegas, CC BY-SA 3.0
The Lesser coat of arms of Their Imperial Highnesses The Grand Princes, the younger sons of the Emperor of Russia, after the 8th december 1856 decree (n°31720 in the 1906 collection of imperial laws).