Vladimír Bojarskij

Vladimír Iljič Bojarskij
Zleva Bojarskij, Kromiadi a Žilenkov (s emblémem ROA) dne 22. června 1943 v Pskově
Rodné jméno	Do roku 1942 znám jako Vladimír Gjeljarovič Bajerskij
Narození	10. prosince 1901 Broděckoje v Kyjevské gubernii Ruské impérium
Úmrtí	7. května 1945 (ve věku 43 let) Příbram, Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Národnost	Polská
Civilní činnost	Strojní zámečník
Vojenská kariéra
Hodnost	Dělnicko-rolnická rudá armáda plukovník Ruská národní lidová armáda plukovník Ruská osvobozenecká armáda generálmajor
Sloužil	Sovětský svaz Sovětský svaz Německá říše Německá říše
Složka	Pěchota
Velel	41. pěší divize Dělnicko-rolnické rudé armády Ruské národní lidové armádě 3. pěší divize ROA
Války	Ruská občanská válka, Polsko-sovětská válka, Druhá světová válka
Bitvy	Boje s německou armádou na jihozápadní části východní fronty Bojové nasazení RNNA na východní frontě
multimediální obsah na Commons

Vladimír Iljič Bojarskij (rusky Владимир Ильич Боярский), narozen 10. prosince 1901 ve vesnici Broděckoje (rusky Бродецкое) v Kyjevské gubernii - zemřel 7. května 1945 v Příbrami, byl velitel RNNA, generál ROA^{[pozn. 1]} ve funkci zástupce náčelníka generálního štábu ozbrojených sil KONR. Oběšen českými partyzány.

Jeho skutečné jméno je Vladimír Gjeljarovič Bajerskij^[1] (rusky Владимир Гелярович Баерский) a výše uvedené jméno používal jako bojový pseudonym od roku 1942. Narodil se v polské dělnické rodině a později pracoval jako strojní zámečník. V roce 1922 vystudoval Dělnickou fakultu^{[pozn. 2]} jako přípravu ke studiu na vysoké škole. V roce 1926 absolvoval Ekonomický institut.

V řadách Rudé armády se zúčastnil ruské občanské války, dále polsko-sovětské války, potlačení povstání v Dagestánu (1922) a v Gruzii (1924). Sloužil nejprve u 111. pěšího pluku 37. pěší divize jako velitel roty. V roce 1934 sloužil jako náčelník štábu 80. pěšího pluku 27. pěší divize. Vystudoval kurzy pro vyšší velitele a v roce 1937 ukončil vzdělávání na Frunzeho vojenské akademii, kde následně působil jako učitel taktiky pro velitele pěchoty.

V roce 1938 byl propuštěn do zálohy, ale v roce 1939 byl opět povolán zpět do armády. V letech 1940 - 1941 byl zástupce náčelníka štábu 18. střeleckého sboru Dálněvýchodního frontu.

V roce 1941 vstoupil do VKS(b), dosáhl hodnosti plukovníka a začátkem Velké vlastenecké války vykonával funkci náčelníka štábu 31. střeleckého sboru. Od září 1941 velel 41. pěší divizi ve Volžském vojenském okruhu. Divize byla od ledna 1942 nasazena do bojů s wehrmachtem na jihozápadní části fronty. V květnu 1942 byla obklíčena a zničena německými silami. Dne 25. května 1942 byl plukovník Rudé armády, tehdy ještě pod jménem Bajerskij, zajat.

V zajetí dal najevo své protisovětské smýšlení a chuť spolupracovat s německými okupačními úřady. Byl přemístěn do zvláštního tábora u města Vinica. Zde společně s Andrejem Vlasovem dne 3. srpna 1942 podepsal výzvu adresovanou německému velení požadující vytvoření ruských ozbrojených sil určených pro boj proti komunismu.

V srpnu 1942 byl odvolán dosavadní velitel RNNA^{[pozn. 3]} Konstantin Kromiadi, protože podle rozkazu Vůdce nesměl v německé operační zóně sloužit bílý emigrant. Bojarskij (v té době plukovník už pod tímto pseudonymem^[2]) nastoupil 1. září 1942 na jeho místo jako velitel.^[1] RNNA byl původně zpravodajský útvar založený z bývalých příslušníků Rudé armády pod patronací abwehru v rámci Skupiny armád střed.^[1] Jejich bojové úspěchy měly sloužit jako argument po výstavbu větší armády pod vedením Vlasova, se kterým se osobně znal ze zajateckého tábora.^[2] RNNA byla umístěna ve vesnici Osintorf mezi Smolenskem a Oršou v počtu asi 8 000 lidí. RNNA se v bojích osvědčila a podle plánu německého velení reprezentovaného von Klugem měla být oblečena do německých stejnokrojů a rozdělena na frontu po částech k německým útvarům.^[1] Proti tomuto rozkazu se Bojarskij postavil a odmítl ho vykonat. Německými úřady byl zatčen, ale byl brzy propuštěn.

V létě 1943, ještě před oficiálním vznikem ROA, byl inspektorem východních dobrovolnických praporů spadajících pod velení generála Vlasova. Následně se aktivně podílel na vytvoření ozbrojených sil Komitétu pro osvobození národů Ruska a jeho politickém programu. Od ledna 1945 v ROA zastával štábní funkce, byl zástupce náčelníka generálního štábu a byl dezignovaný velitel 3. pěší divize ROA.^[1]

Generál Bojarskij byl 5. května 1945 vyslán navázat spojení s 1. pěší divizí ROA generála Buňačenka z pověření náčelníka štábu ROA Truchina.^[2] Ve městě Příbram však byl zajat českými partyzány, kterým velel sovětský kapitán Smirnov (pseudonym Jevgenije Antonoviče Olesinského). Dne 7. května 1945 po hádce s velitelem partyzánů byl Bojarskij okamžitě oběšen.^[2] Pohřben je v Praze na Olšanských hřbitovech.^[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Боярский, Владимир Ильич na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Bojarský na Wikimedia Commons
• Fotografie a článek o Bojarském (ru)