Vladimír Brabec

Vladimír Brabec
Narození15. května 1934
Praha
Úmrtí1. září 2017 (ve věku 83 let)
Nová Ves pod Pleší
Alma materAkademie múzických umění v Praze
ChoťNaděžda Znamínková
DětiPavel Brabec
Helena Brabcová
PříbuzníLéna Brauner (vnučka z dceřiny strany)[1]
Léna Brauner[1] (vnučka)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Brabec (15. května 1934 Praha – 1. září 2017 Nová Ves pod Pleší) byl český herec.

Život

K divadlu měl sklon již od dětství, zpíval také v dětském sboru. V letech 1946–1948 působil v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové[2] – dnešní Akropolis; v roce 1953 pak absolvoval studium herectví na DAMU[3] u profesorů Miloše Nedbala, Otomara Krejči a Radovana Lukavského, v ročníku studoval například s Petrem Haničincem, Vlastimilem Haškem, Josefem Zímou a Janou Štěpánkovou.

V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize.[4]

V roce 1973 obdržel ocenění Zasloužilý člen ND,[2] v roce 1980 titul zasloužilý umělec[5] a v roce 1998 v Přelouči převzal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v oblasti dabingu.[6] Díky jeho roli majora Zemana (televizní seriál 30 případů majora Zemana) si řada lidí myslí, že byl aktivním komunistou.[zdroj?] O jeho politickém přesvědčení za totality se dnes dá pouze diskutovat, faktem však zůstává, že do KSČ nikdy nevstoupil.[7]

Rodina

Narodil se do rodiny Gustava Brabce (1899–1986), vyučeného malíře pokojů z vesnice Šanov u Rakovníka, a jeho manželky Anny, rozené Štysové (1899–1985). Gustav Brabec pocházel z dvanácti dětí, během první světové války pět jeho sourozenců padlo, sám Gustav bojoval na italské frontě. Kromě Vladimíra měli dvě starší děti, syna Jiřího (1924–1980) a dceru Vlastu (* 1927).

Dne 19. dubna 1955 se oženil s Naděždou Znamínkovou (1932–2016), mají spolu dvě děti. Starší Pavel (* 1957) vystudoval FAMU a živí se jako režisér. Je rozvedený, se současnou partnerkou má syna Jana (* 1993). Mladší Helena (* 1964) je herečkou, s prvním manželem má dceru Annu (* 1984), se současným dceru Lénu (* 1991), která je malířkou. Od vnučky Anny má Vladimír Brabec pravnuky Sebastiána (* 2008) a Filipa (* 2011), od vnučky Lény pravnučku Jasmínu (* 2013). Celkem mají manželé Brabcovi k roku 2014 dvě děti, tři vnoučata a tři pravnoučata.[8]

V závěru života měl Vladimír Brabec zdravotní potíže. Roku 2015 prodělal srdeční příhodu. Zemřel 1. září 2017 v sanatoriu Na Pleši na Příbramsku.[9]

Dílo

Divadlo

Po škole působil v letech 1953–1954 v Mostě, v letech 1954–1959 v Divadle E. F. Buriana. Od roku 1959 působil v Národním divadle v Praze.[10] Hrál v dramatech, například Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy nebo Cyrano z Bergeracu. Z Národního divadla odešel v květnu 1975, když ho přímo při představení Cyrana postihl infarkt (druhý dostal v září 2002 u Národního muzea). Stal se členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov, chyběli mu však diváci, a tak se v roce 1980 vrátil na částečný úvazek na prkna Národního divadla. Od 1. září 1981 byl řádným členem činohry. V divadle setrval až do roku 1994, kdy po neshodách s vedením odešel. Od té doby byl na volné noze. Deset let například hostoval v Hudebním divadle Karlín (například muzikály My Fair Lady, Někdo to rád horké, Zvonokosy nebo Anděl s ďáblem v těle). V posledních letech účinkoval v muzikálech pražského divadla Broadway Kleopatra a Tři mušketýři.

Film

Ve filmu si zahrál poprvé již ve čtrnácti letech, a to v Gajerově snímku Křížová trojka (1948). Ještě za studií dostal role mladíků ve filmech Revoluční rok 1848 (1949) a Velké dobrodružství (1952). Později přišlo několik malých rolí výsadkářů a vojáků (Návštěva z oblak, Vina Vladimíra Olmera, Váhavý střelec, Probuzení, Ztracená stopa a Zářijové noci).

Film mu vcelku nedal žádnou roli, která by se vyrovnala jeho divadelním rolím – většinou to byly role neodpovídající jeho talentu. Větších rolí vlastně bylo jen několik: František Adam z Valdštejna ve filmu Poslední růže od Casanovy (1966), který se dostane do sporu s mazaným hrabětem Casanovou (Felix le Breux). Poté dostal roli osamělého výpravčího Kordy v dětském filmu Kapitán Korda (1970), kancléře císaře Rudolfa II. v historické komedii Svatby pana Voka (1970) a vévody z Orléansu v životopisném filmu Tajemství velkého vypravěče. V komediálním žánru se uplatnil například jako bezcharakterní král v obou dílech pohádky Z pekla štěstí. Ve filmu už dostával jen malé role.

Televize

Větší uplatnění mu přinesla televize, například v televizních inscenacích Námořníci z Kotoru, Vynes na horu svůj hrob nebo Nebezpečný člověk. Zajímavá byla role v inscenaci Jestli jednou odejdu (1985), kde si zahrál stárnoucího manžela, který s dětmi využívá svoji ženu (Iva Janžurová) jako služebnou, ta se nakonec rozhodne odejít. Dobrý výkon také podal v inscenaci Generál Eliáš (1995).

Největší slávu však získal v seriálech. Hned po prvním infarktu dostal titulní i životní roli policisty a komunisty Jana Zemana v dnes už legendárním, avšak kontroverzním seriálu 30 případů majora Zemana (1974–1979), což mu přineslo popularitu u mnoha diváků. Nepřehlédnutelnou rolí byl rozvedený otec Richard Jokl v seriálu My všichni školou povinní (1984). K roli majora Zemana se měl ještě jednou vrátit, a to v připravovaném filmu Major Zeman se vrací!, k jeho natáčení však nedošlo. O majoru Zemanovi napsal také knihu Major Zeman – Jak to vidím dnes.

Dabing

Samostatnou kapitolu v jeho kariéře tvořil dabing. Byl dabérem slavných zahraničních herců, například Jacka Lemmona (daboval jej v komedii Někdo to rád horké), Harryho Morgana (v seriálu M*A*S*H), Maxe von Sydowa, Seana Conneryho nebo Iana Holma (ve dvou dílech velkofilmu Pán prstenů). Daboval také herce Rogera Moora v roli Jamese Bonda.

Filmografie

Film

  • 1948 Křížová trojka – role: hoch
  • 1973 Vysoká modrá zeď – role: mjr. Pilař

Televize

  • 1966 Dům u špačka (TV film) – role: tatínek
  • 1967 Studie jednoho strachu (TV inscenace psychologického dramatu podle novely Stefana Zweiga) – role: skladatel, Irenin milenec
  • 1968 Štít a meč (TV seriál)
  • 1968 Sňatky z rozumu (TV seriál) (2 epizody – 4. díl, 5. díl)
  • 1969 Komediantská historie (TV inscenace románu Anatola France) – role: baron Robert de Ligny
  • 1972 Úsměvy světa (TV seriál) (2 epizody) – role: (4. díl: Stephen Leacock) / – role: John (6. díl: O’ Henry – 4. povídka: Kam zase jdeš)
  • 1974–1979 30 případů majora Zemana (TV seriál) – hlavní role: příslušník SNB major Jan Zeman
  • 1979 Rovnice o jedné krásné neznámé... (TV hra) – role: otec Havlíček
  • 1979 Vynes na horu svoj hrob (TV film) – role: Ivan Kaščák (předlohou postavy byl přední slovenský horolezec Ivan Gálfy)
  • 1980 Veronika, prostě Nika (TV film) – role: tatínek Janda
  • 1986 Svetlá nad prístavom (TV film) – role: náměstek Pavelek
  • 2009 Karambol (TV film z cyklu Oběti) – role: otec Magdy Maškové

Divadelní role, výběr

  • 1959 Arthur Miller: Smrt obchodního cestujícího, Happy, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
  • 1959 William Shakespeare: Hamlet, Bernardo, Národní divadlo, režie Jaromír Pleskot
  • 1960 Karel Čapek: Bílá nemoc, Syn, Národní divadlo, režie František Salzer
  • 1960 N. V. Gogol: Revizor, Číšník, Národní divadlo, režie Jaromír Pleskot
  • 1960 Molière: Zdravý nemocný, Kleant, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
  • 1961 William Shakespeare: Král Lear, Král francouzský, Smetanovo divadlo, režie František Salzer
  • 1963 William Shakespeare: Cokoli chcete aneb Večer tříkrálový, Fabiano, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
  • 1963 William Shakespeare: Romeo a Julie, Benvolio, Národní divadlo, režie Otomar Krejča
  • 1964 Josef Topol: Konec masopustu, Mladík/husar/, Tylovo divadlo, režie Otomar Krejča
  • 1965 Molière: Tartuffe, Damis, Tylovo divadlo, režie Václav Špidla
  • 1966 Luigi Pirandello: Šest postav hledá autora, Herec, Tylovo divadlo, režie Miroslav Macháček
  • 1968 Alois Jirásek: Jan Roháč, Hrdinka, Tylovo divadlo, režie Václav Špidla
  • 1969 William Shakespeare: Macbeth, Banquo, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
  • 1971 William Shakespeare: Král Jindřich V., Macmorris, Národní divadlo, režie Miroslav Macháček
  • 1972 V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů, Soběslav, Národní divadlo, režie Václav Hudeček
  • 1972 William Shakespeare: Othello, Cassio, Tylovo divadlo, režie Václav Hudeček
  • 1973 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Petruccio, Tylovo divadlo, režie Václav Hudeček
  • 1974 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, titulní role, Tylovo divadlo, režie Miroslav Macháček
  • 1982 William Shakespeare: Hamlet, Polonius, Smetanovo divadlo, režie Miroslav Macháček
  • 1983 Alois Jirásek: Lucerna, Dvořan, Národní divadlo, režie František Laurin
  • 1985 Karel Čapek: Věc Makropulos, Jaroslav Prus, Nová scéna, režie Václav Hudeček
  • 1986 Thornton Wilder: Naše městečko, Redaktor Webb, Nová scéna, režie Ladislav Vymětal
  • 1988 William Shakespeare: Král Jindřich IV., Arcibiskup Scroop, Národní divadlo, režie Alois Hajda
  • 1989 Georg Büchner: Dantonova smrt, Fouquir-Tinville, Národní divadlo, režie Vladimír Strnisko
  • 1990 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Viktor, Národní divadlo, režie Miroslav Krobot
  • 1991 William Shakespeare: Jak se vám líbí, Vévoda, Nová scéna, režie Ivan Rajmont
  • 1992 Jaroslav Hilbert: Falkenštejn, Hynek z Dubé, Národní divadlo, režie Ivan Rajmont
  • 1992 G. B. Shaw: Pygmalion, Plukovník Pickering, Národní divadlo, režie Rudolf Hrušínský
  • 2008 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, D'Artagnan (j. h.), Národní divadlo, režie Michal Dočekal

Rozhlasové role

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Novinky.cz. 26. ledna 2018. Dostupné online. [cit. 2020-05-09]
  2. ↑ a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 42
  3. ↑ Absolventi DAMU 1949–2017, vyd. Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze, Praha, 2018, str. 18
  4. ↑ HOUŠKA, Vítězslav; PROCHÁZKA, Pavel. Věčná Slavia. 3. vyd. Praha: Olympia, a. s., 2010. 246 s. ISBN 978-80-7376-200-1. S. 127. 
  5. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 42
  6. ↑ Nejlepší dabéři - držitelé ocenění Františka Filipovského v letech 1995-2017 [online]. Přelouč: Sdružení k vyhlašování a organizaci cen za nejlepší herecké výkony filmového a televizního dabingu., 2018-03-19 [cit. 2021-03-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ KOCIÁNOVÁ, Martina. Zemřel herec Vladimír Brabec. V minulosti přežil pád letadla a dva infarkty. V posledním rozhovoru se vyznal i z role majora Zemana. [online]. Praha: Český rozhlas Dvojka, 2017-09-02 [cit. 2021-03-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ BRABEC, Vladimír; KAZDA, Jaromír. Vladimír Brabec - měl jsem štěstí. 1. vyd. Praha: Brána, 2014. 207 s. ISBN 978-80-7243-740-5. S. 5–6, 125–130, 137, 139, 145. 
  9. ↑ Zemřel Vladimír Brabec. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2017-09-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ Vladimír Brabec v databázi Archivu Národního divadla
  11. ↑ Molière: Lakomec. Nesmrtelná komedie o lakomci, který nade vše na světě miluje svoji kasičku. Vltava [online]. 2021-01-16 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. 
  12. ↑ HALAS, Jan. Robert Louis Stevenson: Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda. [online]. Český rozhlas, 2020-11-11 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  13. ↑ [1]
  14. ↑ Tvůrčí skupina Drama a literatura. Carey Harrison: To by se psychiatrovi stát nemělo. Dvojka [online]. Český rozhlas, 2020-09-27 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. 
  15. ↑ František Pavlíček: Svatojánské vřesy. Vltava [online]. 2013-01-10 [cit. 2019-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-20. 

Literatura

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 77–78. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 56. 
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 42–3
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 68. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 129–130. 
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vyd. Praha : Libri, 2006. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 98–99.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Vladimír Brabec.jpg
Autor: Národní divadlo, Licence: CC BY-SA 4.0
Vladimír Brabec, český herec