Vladimír Budinský

Ing. Vladimír Budinský
2. ministr dopravy ČR
Ve funkci:
10. října 1995 – 4. července 1996
Předseda vládyVáclav Klaus
PředchůdceJan Stráský
NástupceMartin Říman
poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. ledna 1993 – 19. června 1998
poslanec České národní rady
Ve funkci:
7. června 1990 – 31. prosince 1992 [1]
zastupitel města Louny
Ve funkci:
19. listopadu 1994 – 19. listopadu 1998
Stranická příslušnost
ČlenstvíObčanské fórum
ODS
Narození25. listopadu 1959 (63 let)
Kralovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťHana Budinská
DětiKateřina Budinská

Hana Budinská

Jan Budinský
Alma materČVUT Praha
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Budinský (* 25. listopadu 1959, Kralovice) je český inženýr a politik, v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za Občanské fórum, později za ODS, a ministr dopravy České republiky.

Životopis

Studoval na ČVUT v Praze. V letech 1984–1987 pracoval jako projektant Agrostavu v Žatci, 1987–1990 byl technikem údržby elektrárny v Počeradech, od 1990 soukromý projektant topných a větracích zařízení. Má dvě dcery a jednoho syna[2]

Po sametové revoluci se zapojil do politiky, nejprve regionálně v Lounech, kde dosud žije. Ve volbách v roce 1990 byl jako kandidát Občanského fóra zvolen do České národní rady.[3] Později přestoupil do nově utvořené ODS. Ve volbách v roce 1992 byl za ODS zvolen do České národní rady (volební obvod Severočeský kraj). Zasedal v hospodářském výboru.[4][5][6]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V letech 1992-1995 byl předsedou hospodářského výboru sněmovny.[7] Mandát obhájil ve volbách v roce 1996 a ve sněmovně setrval do konce funkčního období v roce 1998.[8]

V 90. letech zastával i vládní post. V období od 10. října 1995 do 4. července 1996 byl ministrem dopravy ČR v první vládě Václava Klause.[9][10] Na post ministra usedl v době stávkové pohotovosti v podniku České dráhy a jeho nominace byla považována za snahu vlády vyřešit napjatou situaci. Od června 1995 již působil jako člen správní rady Českých drah.[2] Souběžně s tím působil například jako člen představenstva vrchlabského podniku KABLO ELEKTRO, a.s. od června 1994 do srpna 1996.[11] Od podzimu 1996 do září 1997 byl předsedou antibyrokratické komise předsedy vlády ČR.

Angažoval se rovněž v komunální politice. V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen za ODS do zastupitelstva města Louny, ze zastupitelstva odstoupil po jmenovaní ministrem na podzim 1996, do zastupitelstva města Louny byl zvolen v letech 2006 a 2010.[12]

V sněmovních volbách v roce 1998 již nekandidoval. Od září 1998 do května 2000 působil jako stínový ministr průmyslu a obchodu ODS. Členství v ODS ukončil v roce 2014.

V následném období působil v soukromém sektoru na vedoucích postech:

  • 1998 - 1999 - Metrostav Zástupce ředitele pro strategii
  • 2000 - MBA - Masarykův ústav vyšších studií a Sheffield Hallam University
  • 2000 - 2001 - Logica - Personální ředitel a ředitel pro strategické zákazníky
  • 2002 - 2004 - TK Development - Zástupce Generálního ředitele
  • 2004 - 2005 - LogicaCMG - Personální ředitel
  • 2004 - 2014 - Člen dozorčí rady - Česká pošta
  • 2005 - 2006 - PPF - Ředitel HR strategie
  • 2006 - 2015 - Severočeské doly Chomutov - Ředitel strategie a komunikace.
  • 2015 - 2017 - ČEZ Distribuce - Ředitel Úseku síťové služby - obsluha klienta distribuce
  • 2017 - 2021 - EURACOAL Brusel - First Vice-President
  • 2020 - dosud ZSDNP (Zaměstnavatelský svaz důlního a naftového průmyslu) - Prezident
  • 2021 - 2023 EURACOAL - President
  • 2023 - dosud EURACOAL - Senior Vice-President
  • 2017 - dosud - United Nations Economic Committee for Europe - Group of Experts on Cleaner Electricity Systems - Vice-Chairman

Od roku 2019 je předsedou spolku KONEC UHLÍ - NOVÁ ENERGIE (dříve Společnost pro těžbu plynů a Spolek pro speciální těžbu plynů.[13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Do zániku Československa v prosinci 1992, pak ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu samostatné České republiky.
  2. ↑ a b Zpráva ČTK: Budinský - rozhodný muž do čela resortu dopravy, Datum vydání: 9.10.1995, Čas vydání: 15:59, ID: 19951009D01914.
  3. ↑ Volby do České národní rady konané ve dnech 8. - 9.6.1990 [online]. volby.cz [cit. 2012-10-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ Volby do České národní rady konané ve dnech 5. - 6.6.1992 [online]. volby.cz [cit. 2012-10-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ Příloha 4: Poslanci za ODS [online]. vitkovice.odsostrava.cz [cit. 2012-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-29. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ Vladimír Budinský [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ Vladimír Budinský [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. 
  9. ↑ Vláda Václava Klause I. (02.07.1992 - 04.07.1996) [online]. vlada.cz [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. 
  10. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1523. 
  11. ↑ KABLO ELEKTRO, a.s. Vrchlabí: Úplný výpis listin obchodního rejstříku
  12. ↑ Počet obyvatel: 18 841 Osoba: Vladimír Budínský Ing [online]. komunalnipolitika.cz [cit. 2012-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-29. 
  13. ↑ KURZY.CZ. KONEC UHLÍ - NOVÁ ENERGIE z.s. , Praha IČO 64934896 - Obchodní rejstřík firem | Kurzy.cz. rejstrik-firem.kurzy.cz [online]. [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“