Vladimír Drápal (galerista)

Vladimír Drápal
Vladimír Drápal (2021)
Zastupitel města Louny
Ve funkci: 24. listopadu 1990 – 24. listopadu 1994
Stranická příslušnost
Členství	nestraník
Nestraník
do Senátu	za Koalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL, KAN (2020)
Narození	27. března 1964 (60 let) Louny Československo Československo
Choť	Jolana Drápalová Věra Drápalová
Rodiče	Vladimír Drápal Marta Drápalová
Děti	syn Ondřej
Profese	kurátor, novinář, politik, vydavatel, hudebník, galerista a publicista
Ocenění	účastník odboje a odporu proti komunismu
Commons	Vladimír Drápal (galerista)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Drápal (* 27. března 1964 Louny; zvaný Lábus) je kurátor, občanský aktivista, regionální politik, vydavatel a publicista. Před rokem 1989 byl aktivní v disentu, poté se angažoval na nejrůznějších úrovních v kultuře. Založil rockové kluby Mandarin (1992–1997) a Opera (1999–2002), v letech 2003–2018 byl ředitelem Vrchlického divadla v Lounech. Od roku 2019 pracuje jako kurátor a produkční Galerie města Loun a zabývá se pořádáním kulturních akcí. V roce 2001 založil vydavatelství nezávislé kultury Guerilla Records, které vydává zejména alternativní rock a undergroundovou hudbu.

V roce 1983 maturoval na Střední zemědělské technické škole v Žatci, poté pracoval jako agronom v Agrochemickém podniku Louny (1983–1990). V roce 1990 nastoupil jako dramaturg do Městského kulturního zařízení Luna. Od roku 1991, už jako osoba samostatně výdělečně činná, provozoval knihkupectví se soukromou galerii a rockový klub Mandarin. V letech 1995–1998 pracoval jako ředitel Kina Svět, pak vedl rockový klub Opera a prodejnu s vegetariánskou stravou. Roku 2002 vyhrál výběrové řízení na funkci obnoveného Vrchlického divadla, které řídil až do roku 2018.^[1] V roce 2010 inicioval založení Galerie města Loun, orientované především, ale nejenom na tvorbu moderních umělců spjatých nějakým způsobem s Louny.^[2] Pod jeho vedením se zrekonstruoval Kulturní dům Zastávka.^[3] Obě tyto instituce se posléze zařadily pod příspěvkovou organizaci Vrchlického divadlo. K 31. prosinci 2018 na vlastní žádost z vedení těchto organizací odešel.

Během jeho působení navštívilo ve Vrchlického divadle 2594 akcí 447 670 diváků.^[4] Roku 2010 obhájil na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze bakalářskou práci na téma Subkultury: prostředí undergroundu jako prostoru svobody a svobodného umění; o dva roky později absolvoval magisterské studium na téže škole diplomovou prací Vrchlického divadlo v Lounech jako kulturní instituce menšího města. Od roku 2019 pracuje jako kurátor a produkční Galerie města Loun a zabývá se pořádáním kulturních akcí (koncerty, výtvarné výstavy). V roce 2001 založil vydavatelství nezávislé kultury Guerilla Records, které vydává zejména alternativní rock a undergroundovou hudbu. Vyšlo zde dosud více než 160 titulů na CD a DVD.^[5]

Narodil se v politicky konformní rodině. Jeho stejnojmenný otec (1939–1987) byl v letech 1976–1987 předseda Městského národního výboru v Lounech,^[6] matka Marta rozená Macková učila na základní škole český jazyk a dějepis. Její otec Bohuslav Macek působil v letech 1953–1963 rovněž jako předseda Městského národního výboru v Lounech. Drápalovo světonázorové přesvědčení však bylo zcela jiné. V 80. letech udržoval blízké kontakty s lidmi z okruhu Charty 77. Podílel se na organizování tajných koncertů, distribuci samizdatových tiskovin a nahrávek, podpoře nespravedlivě vězněných, publikoval v undergroundových magazínech, jako např. Vokno či INFOCH.^[7] V té době vznikla jeho přezdívka Lábus.

Státní bezpečnost na něj v červnu 1987 založila svazek v kategorii prověřovaná osoba, který ještě téhož roku převedla do kategorie nepřátelská osoba II. stupně.^[8] Dne 6. září 2017 obdržel od Ministerstva obrany České republiky Pamětní odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu.^[9]

Drápal se v neděli 26. listopadu 1989 účastnil v Lounech zakládající schůzky aktivistů, z níž posléze vzniklo místní Občanské fórum. Zprvu působil v jeho kulturní komisi, posléze přešel do tiskové, která vydávala Zpravodaj OF. V listopadu 1990 kandidoval za Lounskou občanskou koalici v obecních volbách. Byl zvolen a v období 1990–1994 byl členem zastupitelstva města Loun. V letech 1991–1992 zasedal v redakční radě lounského kulturně-politického měsíčníku Aréna – Bez bázně a svobodní, kterému poskytl rozhovor i Václav Havel.^[10] Drápal zůstal i nadále občanským aktivistou, organizuje demonstrace proti establishmentu a účastní se protestního hnutí Milion chvilek pro demokracii. Od roku 2018 je členem kulturní komise, poradního orgánu rady města Loun.

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2020 kandidoval jako nestraník za ODS, TOP 09, KDU-ČSL a Klub angažovaných nestraníků v obvodu č. 6 – Louny.^[11] „Budu-li zvolen senátorem, budu se tam chovat tak, jak mluvím a mluvit tak, jak se chovám. Trvám na jednotě slov i činů. Nechci být neviditelný, nechci mít senátorství jako další funkci. Chci pomáhat našemu regionu a budu bránit všem, kteří se snaží naši budoucnost vyměnit za pár korun. Ocitl jsem se v disentu, protože jsem se nikdy nebál říkat věci tak, jak jsou. Moje postoje zůstaly neměnné po celý život bez ohledu na režim, v jakém jsem žil. Vždy jsem chtěl spravedlnost a svobodu pro všechny. Slibuji, že se v Senátu nezměním,“ uzavřel Drápal.^[12] V prvním kole získal 20,63 % hlasů, a postoupil tak ze 2. místa do druhého kola, v němž prohrál s kandidátem hnutí STAN Ivem Trešlem poměrem hlasů 41,60 % : 58,39 %, a senátorem se tak nestal.^[13]

S platností od 11. ledna 2021 byl Drápal jmenovaný místopředsedou výboru pro kulturu a památkovou péči Zastupitelstva Ústeckého kraje.^[14]

Jeho první manželkou byla Jolana rozená Volkmannová, s níž má syna Ondřeje. Druhou manželkou je Věra Drápalová (* 1970), sociální pracovnice a fotografka.

Drápal publikuje v celostátním i regionálním tisku: v Lounském Pressu, Svobodném hlasu, Lounském a žateckém deníku, Xantypě, Salonu Práva, Kulturním magazínu UNI, Voknovinách, Babylonu, Mašurkovském podzemném, Ateliéru, Rock & Popu, Revolver Revue, Uších a Větru, Divadelních novinách.

Některé z jeho rozhovorů s významnými osobnostmi kulturního života vyšly např. v publikacích:

• Zdeněk Sýkora, Rozhovory, Praha 2009, ISBN 978-80-86990-87-3
• Rozhovory Revolver Revue, Revolver Revue 2016, ISBN 978-80-87037-84-3
• Všechno nejlepší – tisíc čísel a dvacet let Salonu Práva, Praha 2018, ISBN 978-80-7227-405-5
• Ivan M. Jirous, Magorova oáza, Torst 2019, ISBN 978-80-7215-587-3

• 
  S Danou Němcovou v roce 2012
• 
  S Jiřím Lábusem v roce 2011
• 
  Drápal jako ředitel divadla v roce 2016

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Drápal na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Drápal (galerista)
• Adam Drda o Drápalovi na stránkách Knihovny Václava Havla
• Bibliografie regionálních článků o Drápalovi Archivováno 29. 7. 2020 na Wayback Machine.
• Stránka věnovaná Drápalovi

• Fenomén underground, Česká televize 2014
• Revue 333, Česká televize 2015
• Uchem jehly, Česká televize 2017
• Paměť národa – Mgr. Vladimír Drápal, 2017
• Tváře vzdoru – projekt Post bellum

• Jan Brabec: Z vyvrhele ředitelem, Respekt 10. 11. 2007
• Vladimír Drápal: Jak se říká, každého pověřil bůh nějakým úkolem, Full Moon 21. 3. 2013
• Jednou underground, vždycky underground. Jak se "Lábus" Drápal zeptal prezidenta a pak na něj naplivali, neovlivni.cz 14. 10. 2016
• V divadle je někdy víc platný topič než ředitel, MF Dnes 28. 12. 2018
• Nepráskl jsem naštvaně dveřmi, iDnes.cz 4. 1. 2019
• Před 30 lety. Vladimír Drápal se stýkal s disidenty a co psalo Rudé právo Seznam zprávy, listopad 2019
• Novou krev s díky odmítám Kulturní magazín UNI, prosinec 2019