Vladimír Fajnor

JUDr. Vladimír Fajnor
Čs. ministr unifikací
Ve funkci:
15. září 1920 – 26. září 1921
PředchůdceVavro Šrobár
NástupceIvan Dérer
Ve funkci:
4. října 1938 – 14. října 1938
PředchůdceJosef Fritz
NástupceLadislav Karel Feierabend
Čs. ministr spravedlnosti
Ve funkci:
22. září 1938 – 14. října 1938
PředchůdceIvan Dérer
NástupceLadislav Karel Feierabend
2. předseda Nejvyššího soudu ČSR
Ve funkci:
1931 – 1939
PředchůdceAugustin Popelka
NástupceTheodor Nussbaum
Stranická příslušnost
ČlenstvíSNS
SNaRS
ČsND
Narození23. října 1875
Senica
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. ledna 1952 (ve věku 76 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov Slávičie údolie
ChoťTerézia roz. Novomeská
RodičeŠtefan Fajnor
PříbuzníDušan Fajnor a Štefan Fajnor (sourozenci)
Alma materberlínská univerzita
budapešťská univerzita
Profesepedagog, advokát, soudce, politik a právník
CommonsVladimír Fajnor
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Fajnor (23. října 1875 Senica – 5. ledna 1952 Bratislava) byl slovenský a československý právník, vysokoškolský pedagog a politik, za první republiky ministr unifikací, předseda Nejvyššího soudu a na konci 30. let ministr spravedlnosti.

Život a působení

Hrob Vladimíra Fajnora a jeho manželky

Pocházel z právnické rodiny, otec Štefan Fajnor byl advokátem. Jeho bratrem byl slovenský evangelický biskup a spisovatel Dušan Fajnor. Vladimír od roku 1885 studoval na gymnáziích Hradec Králové, Uherské Hradiště, Banská Bystrica, Rimavská Sobota a Šoproň. Pak absolvoval studia práv na berlínské univerzitě a univerzitě v Budapešti. V roce 1900 získal titul doktora práv.

Zpočátku pracoval v letech 1901–1918 coby advokát ve Zvolenu. Už během studií se Vladimír Fajnor zapojil do veřejného a politického života, politicky měl blízko k Milanu Hodžovi a angažoval se v evangelické církvi. Ve Zvoleně také vydával Zvolenské listy. V letech 1918–1919 byl ve Zvolenu županem, v letech 1919–1930 prezidentem soudní tabule (vrchního soudu) v Bratislavě a v letech 1931–1939 zastával post prvního prezidenta Nejvyššího soudu Československé republiky se sídlem v Brně, věnoval se zde civilní agendě.[1][2]

Vladimír Fajnor se podílel na kodifikaci slovenské právní terminologie, spolu s Adolfem Zátureckým vydali dvoudílný slovensko-maďarský právnický slovník (1921, 1923). Pro účely právnické výuky také zpracovali učebnici Nástin súkromného práva na Slovensku a Podkarpatské Rusi (1924) a sbírku zásadních rozhodnutí uherské královské Kurie a československého Nejvyššího soudu v soukromoprávní oblasti do roku 1926.[3] Fajnor také publikoval v dobových odborných časopisech, např. o dědickém právu. V letech 1920–1936 předsedal Jednotě právnické na Slovensku, byl členem Šafárikovy učené společnosti a v roce 1936 se stal profesorem na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.[4][5]

Od září 1920 zastával post ministra unifikací v úřednické první vládě Jana Černého. Na tomto postu setrval do září 1921.[5][6] Do vlády se vrátil v samém závěru první republiky, kdy se stal v září 1938 ministrem spravedlnosti v první vládě Jana Syrového a portfolio zastával i krátce v následující druhé vládě Jana Syrového do října 1938. V druhé vládě Jana Syrového rovněž od 4. do 14. října 1938 působil i jako ministr unifikací.[7] Ještě v roce 1945 Vladimír Fajnor působil jako zástupce Československa při Stálém mezinárodním soudu v Haagu.[4]

Reference

  1. ↑ PRINC, Michal. Soudnictví v českých zemích v letech 1848–1938 (soudy, soudní osoby, dobové problémy). Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-797-3. S. 228. 
  2. ↑ BALÍK, Stanislav. Předsedové Nejvyššího soudu v letech 1918 až 1989 [online]. Nejvyšší soud České republiky [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ ZAVACKÁ, Katarína. Vladimír Fajnor. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 230–231.
  4. ↑ a b Fajnor, Vladimír, 1875-1952 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2012-10-02]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ↑ a b Administrativní ministerstvo. Národní listy. Září 1920, roč. 60., čís. 256, s. 1. Dostupné online. 
  6. ↑ Vláda Jana Černého I. (15.09.1920 - 26.09.1921) [online]. vlada.cz [cit. 2012-10-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 598–605. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
VLADIMIR FAJNOR GRAVE.JPG
grave of Vladimír Fajnor (1875-1952), Slovak jurist, co-inventor of Czechoslovak jurisdiction system, president of Highest Czechoslovak Court (1931-39), Slávičie údolie cemetery, Bratislava, Slovakia
Vladimir Fajnor.jpg
Vladimír Fajnor (1875-1952). Československý politik.