Vladimír Gamza
| Vladimír Gamza | |
|---|---|
 | |
| Narození | 20. února 1902 Petrohrad  Ruské impérium |
| Úmrtí | 7. ledna 1929 (ve věku 26 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimír Gamza (20. února 1902, Petrohrad, Rusko – 7. ledna 1929, Praha)[1] byl český divadelní režisér, herec, překladatel z ruštiny a scénický a kostýmní výtvarník.
Rodina, studium
Narodil se v carském Rusku v Petrohradě, v české rodině. Jeho otec zde byl úředníkem pobočky zahraniční pojišťovny. Původně se jmenoval Hamza, ponechal si však později ruský přepis jména (Gamza) [2]. Studoval na gymnáziu a herectví se učil u V. I. Kačalova. Ovlivnil jej styl moskevského divadla MCHAT a J. B. Vachtangov, jehož byl Gamza stoupencem [3].
Divadelní začátky
Do Prahy se vrátil jako sedmnáctiletý poté, co byla otcova pobočka pojišťovny po VŘSR zrušena [4]. V sezóně 1920/1921 hrál v pražském Divadle na Vinohradech [5], kde mu angažmá zprostředkoval Eduard Vojan [6]. V roce 1921 přešel jako herec a režisér do nově založeného Tylova divadla v pražských Nuslích ředitele Stanislava Langera, které však pro nedostatek diváků brzy skončilo [7] a v období 1922–1923 byl členem činohry Státního divadla v Brně.
České studio
Divadelní činnost musel pro nemoc krátce přerušit, ale již v roce 1924 založil spolu s režisérem Josefem Bezdíčkem a několika bývalými členy brněnského Státního divadla a pod uměleckou patronací spisovatele Jiřího Mahena cestující divadelní společnost České studio [8]. S tímto divadlem jednu sezónu působil na Moravě [9]. V červnu 1925 se České studio pokusilo spojit s divadelní skupinou E.A.Longena při Zöllnerově společnosti (nově vzniklá skupina měla název Sečesteal a působili v ní E. A. Longen, X.Longenová, V. Gamza, J. Bezdíček, S. Machov a další), avšak existovala pouze několik týdnů. Na programu byly hry Longenova repertoáru z Revoluční scény a Rokoka [10]. Poté byl Gamza angažován ředitelem Josefem Burdou do kladenského divadla [11].
Umělecké studio
V závěru roku 1926 založil Gamza v Praze avantgardní divadelní studio Umělecké studio, Studio hrálo v Umělecké besedě na Malé Straně. Mělo osm členů (kromě Gamzy ještě Ladislav Boháč, Světla Svozilová, Emilie Hráská, Václav Trégl, Bohuš Záhorský a další [12]). Vedení divadla bylo kolektivní a kromě herců nebyl z finančních důvodů zaměstnancem nikdo jiný [13]. Studio i přes své úspěchy působilo pouze jeden rok a pak z finančních důvodů ukončilo činnost [14].
Závěr života
Ihned poté byl Gamza angažován jako herec a režisér v pražském Národním divadle (sezóna 1928/1929). V závěru roku 1928 pracoval na režii hry Suchovo-Kobylina Proces, kterou však již nedokončil. Byl dlouhodobě těžce nemocný (ledvinová choroba tuberkulozního původu [15]) a zemřel v lednu roku 1929 ve věku 26 let. Je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.
Citát
| „ | Často si vzpomínám na Gamzu, který mi první řekl, že talent bez usilovné práce není k ničemu. „Talentů“, pravil, „je habaděj. Člověku je od přírody dána schopnost proměňovat se, vymýšlet si a něco předvádět. Jenom se podívej na děti. Kolik fantazie dovedou uplatnit! Nejdůležitější je, jak se svým nadáním hospodařím, jak je umím zmnožit. A takových, kteří to dovedou, už je jen maličko“. | “ |
| — Ladislav Boháč [16] | ||
Divadelní režie, výběr
- 1926 Hermann Bahr: Děti, Kladenské divadlo
- 1926 A. P. Čechov: Višňový sad, Kladenské divadlo
- 1926 A. S. Puškin: Boris Godunov, Kladenské divadlo
- 1926 Saint-Georges de Bouhélier: Dětský karneval, Umělecké studio
- 1926 Alexandr Blok: Růže a kříž, Umělecké studio (Gamza provedl překlad, režii, výpravu a vystoupil i v roli Aliscana)
- 1926 Charles Dickens: Cvrček u krbu, Umělecké studio (Gamza režíroval a vystoupil i v roli Peerybingla)
- 1926 A. S. Gogol: Ženitba, Umělecké studio (Gamza režíroval a vystoupil i v roli Podkolesina)
- 1926 H. Berger: Potopa, Umělecké studio
- 1927 William Shakespeare: Dvanáctá noc aneb Jak chcete (Večer tříkrálový), Umělecké studio
- 1928 I. S. Turgeněv: Měsíc na vsi, Stavovské divadlo (Gamza režíroval a vystoupil i v rolích Rakijina a Běljajeva)
- 1928 L. N. Tolstoj: Ona je vším vinna, Národní divadlo
Divadelní role, výběr
- 1920 Edmond Rostand: Orlík, titul. role (alternace s Romanem Tumou a Andulou Sedláčkovou), Divadlo na Vinohradech, režie František Hlavatý
- 1924 František Langer: Periférie, Franci, České studio
- 1928 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Lucentio, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
- 1928 Rudolf Medek: Plukovník Švec, První důstojník kazaňského štábu, Národní divadlo, režie Karel Dostal
České divadelní osobnosti o Vladimíru Gamzovi
- Můj nový známý byl Vladimír Gamza. Byl to člověk neobyčejného osobního kouzla. Každého si okamžitě dovedl získat. Divadelník tělem i duší, fanatik své práce. A na fanatika také vypadal: vysoký, hubený, podivuhodně pronikavých tmavých očí. [17]
- Život utíkal v pilné práci, až jednoho dne, bylo to 7. ledna 1929, nás zdrtila zpráva, že zemřel Vladimír Gamza. Tolikrát vybojoval vítězně zápas s nemocí, až přece podlehl. Myslím, že naše divadelní umění mohlo vypadat jinak, kdybychom ho neztratili. Rok před ním odešla Jarmila Horáková, jedna z našich nejtalentovanějších hereček, a teď Gamza. Ztratil jsem nejen přítele, ale i svého režiséra, který mi bude chybět po celý život. Prvního režiséra, kterého jsem si nejenom vážil, ale kterého jsem i obdivoval [18].
- Rok po Horákové odešel Vladimír Gamza. Byl původem Rus, znal Stanislavského i Vachtangova; Umělecké studio, které v Praze zřídil, se lišilo od ostatních avantgardních scén především oddanou službou autorovi. Neviděl jsem na Vinohradech jeho Orlíka, byl prý v něm vynikající. U nás prožil v angažmá pouze rok. Stvořil poetické představení Turgeněvova Měsíce na vsi, kde si také skromně zahrál. [19]
- S Vladimírem Gamzou odchází jeden z nejsympatičtějších zjevů mladé generace: skromný, tichý a pracovitý umělec, který měl v sobě cosi dekadentně útlého a byl někdy přetížen sklonem k rafinované drobnokresbě, ale jenž dovedl právě v detailu zachytiti tak jemné záchvěvy citlivé lidské duše, že není druhého, kdo by ho mohl v tomto směru nahradit. [20]
Odkazy
Reference
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z17, s. 52. Dostupné online.
- ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 40
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 113
- ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 40
- ↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 113
- ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 41
- ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 182
- ↑ Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 84
- ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 182
- ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 174
- ↑ Zdeněk Digrin: Bohuš Záhorský, Orbis, Praha, 1968, str. 13
- ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 38, 42
- ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 51
- ↑ Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 1928–1929, vyd. Dr.Ot.Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 113
- ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 281
- ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 27
- ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 65
- ↑ Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 116
- ↑ Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 1928–1929, vyd. Dr. Ot. Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 114
Literatura
- Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 20, 27–9, 38, 40–46, 48–52, 55, 58–61, 65, 70, 91, 95, 99, 108, 118, 121, 151, 246, 256, 278, 280–282, 305
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 252, ISBN 80-200-0782-2
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 186, 267
- František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 118
- Zdeněk Digrin: Bohuš Záhorský, Orbis, Praha, 1968, str. 13–22, 139
- Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 82, 349, ISBN 80-207-0419-1
- Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 51
- Jaroslav Kladiva: E.F.Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 78, 349–350
- Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 116–7
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 95–6, 124, 133, 136, 157, 165, 174, 182, 596, 607, 612, 644
- Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 38
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 113–4
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 205
- V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 59, 152, 179
- Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 84–5
- Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 156–7, 159, 200, 253
- Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 117
- Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 1928–1929, vyd. Dr.Ot.Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 72, 113–4
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 166, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 292, ISBN 80-207-0485-X
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Gamza na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Gamza
- Vladimír Gamza v databázi Archivu Národního divadla
- Vladimír Gamza ve Filmové databázi
Média použitá na této stránce
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vladimír Gamza, český divadelní režisér (foto před rokem 1929)