Vladimír Gebauer

Vladimír Gebauer
Vladimír Gebauer (2013)
Vladimír Gebauer (2013)
Narození27. dubna 1946 (78 let)
Kladno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř
Partner(ka)Pavla Aubrechtová
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Gebauer (* 27. dubna 1946 Kladno) je český malíř a grafik.

Život

Původně měl v úmyslu jít na lesnickou školu, ale nakonec změnil rozhodnutí a v letech 1960-1964 absolvoval Střední odbornou školu výtvarnou.[1] Poté studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Františka Jiroudka. Po dokončení studia získal "modrou knížku" a vyhnul se vojenské službě. V roce 1971 se oženil s Pavlou Aubrechtovou a oba začali rekonstruovat dům ve Starém Strašecí, kam se odstěhovali. Podařilo se mu získat krátkodobá tvůrčí stipendia a od roku 1968 do konce 70. let se zúčastnil několika kolektivních výstav mladých výtvarníků a malířů pražského regionu.

Od roku 1983 spolu s Pavlou Aubrechtovou navázal kontakt s neoficiální Galerií H bratří Hůlů v Kostelci nad Černými lesy a nechyběl na žádné z tamějších tematických výstav. Po celou dobu normalizace se oba manželé živili drobnými zakázkami a vystavovali samostatně většinou jen v neoficiálních galeriích nebo v místě svého bydliště v Novém Strašecí. Roku 1986 měl výstavu v Gallery Art Space v Nishinomiya v Japonsku. Po roce 1989 vystavoval v USA (1999) a v Německu (2003) a měl retrospektivní výstavy v Letohrádku Ostrov (1991) a v Rabasově galerii (2007).

Členství v uměleckých spolcích

  • 1990-1993 Výtvarná společnost Kruh
  • 1992-1999 Nové sdružení pražských umělců
  • 2007- Umělecká beseda

Dílo

Gebauerův výtvarný názor se formoval už během studií ve druhé polovině 60. let. Při snaze o vystižení přírodních rytmů a zachycení detailů se rodil jeho vztah k obyčejným předmětům. Na počátku 70. let vytvořil cyklus k výročí lidické tragédie. Zaujaly ho fragmenty příběhů a kresbu začal spojovat s koláží a útržky papírů. Jeho malba je někdy střídmě barevná a působí uměřeně, jindy se v ní odehrávají děje připomínající bouřlivé přírodní proměny. Zabývá se také komorní grafikou, ve které experimentuje a nachází vlastní postupy. Je mimořádně citlivý při ilustrování literárních předloh. To ukázal již na tematické výstavě Čtyřverší (1984) v Galerii H, když vytvořil křehké koláže k básním Jesenina, Mandelštama, Seiferta nebo Holana, nebo při ilustrování Rimbaudových Dopisů vidoucího.[2]

V Gebauerových krajinách se postupně objevovaly znaky, písmena a geometrické prvky a nakonec přešel k tvorbě asambláží. V nich užívá konkrétní nalezené předměty, jako kousky drátu, hřebíky, střepiny skla, útržky látek a nití, ale netvoří z nich "ready made". Nalezené se stává prvkem kompozice a představuje záznam prchavého pocitu, okamžiku v plynutí času, který nelze opakovat. Výsledek závisí na každé maličkosti – přesném tónu barvy, úhlu pootočení, síle a ztenčení linie.[3] Používá přírodní jíly a míchá z nich barevné pasty, které pak užije k modelaci reliéfních ploch obrazů. Z přírodnin i ze zbytků různých předmětů nebo nástrojů vytváří drobné i větší prostorové kompozice jako rytmizované podobizny svých vnitřních krajin. Je přecitlivělý, často nejistý, ale v konečném vyznění se obvykle nemýlí.[4] Jedinečnost jeho díla spočívá v silném vztahu ke každému materiálu a ve zjitřeném citu, který vždy hraničí s bolestí.[1]

Gebauer ve své tvorbě vychází z konkrétní krajiny nebo jejího jednotlivého prvku. Nezprostředkovává přitom vnější podobu krajiny, ale spíše pocit nebo stopu, kterou zanechala v jeho vědomí. Jeho abstrakce skutečnosti jde tak daleko, že se může zdát jen volnou hrou barev, tvarů a gest, která už ztratila sepětí s realitou. Jeho projev není odvozen z dobových mód, ale není ani vykalkulovanou "osobitostí". Přestože užívá barvu, tvar i symbol velmi střídmě, neztrácejí jeho obrazy nic ze své imaginativní síly. Naprosté osvobození od jakéhokoliv předem zvoleného řádu přináší nebývalou výrazovou svobodu, ale zároveň nejistotu ze selhání vlastní citlivosti a z překročení hranice, která odděluje umělecké dílo od estetické hříčky nebo formálního cvičení. Vladimír Gebauer toto riziko podstupuje a jeho soustředěně narůstající dílo se již stalo nespornou hodnotou českého výtvarného umění.[5]

Zastoupení ve sbírkách

  • Národní galerie v Praze
  • Uměleckoprůmyslové museum
  • Art Unidentified, Nishinomiya
  • Galerie Středočeského kraje (GASK)
  • Galerie umění Karlovy Vary
  • Oblastní galerie v Liberci
  • Muzeum umění Olomouc
  • Horácká galerie v Novém Městě na Moravě
  • Ministerstvo kultury České republiky
  • Památník národního písemnictví
  • Pražská plynárenská, a.s., Praha
  • Geofyzikální ústav AV ČR, v.v.i., Praha

Autorské výstavy

  • 1973 Vladimír Gebauer: Obrazy, Dřevotvar Jičín
  • 1974 Obřadní síň MěNV Nové Strašecí
  • 1981 Vladimír Gebauer, Muzeum Nové Strašecí
  • 1984 Vladimír Gebauer, Kurt Gebauer, Realizace '84, Galerie H, Kostelec nad Černými lesy
  • 1986 Vladimír Gebauer: Plakáty, kresby, Gallery Art Space, Nishinomiya
  • 1986 Vladimír Gebauer, Muzeum Nové Strašecí
  • 1986/1987 Vladimír Gebauer: Kresby, Oblastní galerie v Liberci
  • 1988 Vladimír Gebauer: Kresby, Divadlo hudby OKS, Olomouc
  • 1990 Vladimír Gebauer: Kresby – grafika – objekty, Artotéka, Obvodní knihovna v Praze 4, Praha
  • 1991 Vladimír Gebauer: Tvorba z let 1968–1991 (Obrazy, kresby, objekty), Letohrádek Ostrov
  • 1992 Vladimír Gebauer: Obrazy, kresby, asambláže, Divadlo Labyrint, Praha
  • 1996 Vladimír Gebauer: Malba a kresba na papíře, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk
  • 1998 Vladimír Gebauer: Obrazy, Divadlo Orfeus, Praha
  • 1999 Vladimír Gebauer, Glass Gallery, Atlanta, Georgie, USA
  • 2002 Vladimír Gebauer, Divadlo Orfeus, Praha
  • 2002 Vladimír Gebauer: Obrazy, Galerie U Dagmary, Praha, Muzeum Nové Strašecí
  • 2003 Vladimír Gebauer, Schweinfurt, Německo
  • 2003 Vladimír Gebauer: Asambláže, kresby, Obchod s ručním papírem, galerie a písařství, Praha
  • 2005 Vladimír Gebauer: Návraty, Galerie Rozehnal, Praha
  • 2006 Vladimír Gebauer, Salon Zdenky Podhajské, Praha
  • 2006 Vladimír Gebauer: Obrazy, krabice, kresby, Geofyzikální ústav AV ČR, Praha
  • 2007 Vladimír Gebauer: Cesty, Rabasova galerie Rakovník
  • 2009 Pavla Aubrechtová, Vladimír Gebauer – spolu, a každý jinak, Galerie Smečky, Praha
  • 2010 Vladimír Gebauer: Stopy, otisky, doteky, Studio Paměť, společnost pro záchranu kulturních hodnot, Praha
  • 2011/2012 Tajemství Pavly Aubrechtové, Kabinet Vladimíra Gebauera, Muzeum Montanelli Praha
  • 2015/2016 Pavla Aubrechtová a Vladimír Gebauer: Ohlédnutí, Muzeum Nové Strašecí
  • 2017 Vladimír Gebauer: Asambláže, Galerie FONS firmy STAPRO s.r.o., Pardubice
  • 2018 Pavla Aubrechtová a Vladimír Gebauer: Tak blízko, tak daleko, Galerie Makráč, Praha

Ilustrace

  • Jean Arthur Rimbaud, Dopisy vidoucího, Gallery, spol. s r.o. (Jaroslav Kořán), Praha 2003, ISBN 9788086010342

Katalogy

  • Vladimír Gebauer, text Řeháková Naďa, Oblastní galerie v Liberci 1986
  • Vladimír Gebauer: Kresby, text Hůla Jiří, Divadlo hudby OKS, Olomouc 1988
  • Vladimír Gebauer: Tvorba z let 1968-1991. Obrazy, kresby, objekty, text Orlíková Brabcová Jana Alexandra, Galerie umění Karlovy Vary 1991
  • Vladimír Gebauer: Malba a kresba na papíře, text Koval Miroslav, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk 1996
  • Vladimír Gebauer: Obrazy, asambláže, kresby (5 reprodukcí), text Machalický Jiří, Obchod s ručním papírem, galerie a písařství, Praha 2003
  • Vladimír Gebauer: Návraty, text Machalický Jiří, Galerie Rozehnal Praha 2005
  • Vladimír Gebauer: Obrazy, krabice, kresby, texty Hůla Jiří, Rimbaud Jean Arthur, Geofyzikální ústav AV ČR, Praha 2006
  • Pavla Aubrechtová, Vladimír Gebauer – spolu, a každý jinak, text Jiří Machalický, Galerie Smečky, Praha 2009

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Jana Nekolová, Něha a síla, SANQUIS č.96/2012, str. 8
  2. ↑ Jiří Machalický, 2009, nestránkováno
  3. ↑ Jiří Hůla, Svobodné slovo 46, 4.9.1990, s.5
  4. ↑ Jiří Hůla, in: Rovnoběžky a průsečíky, 2010, s. 87
  5. ↑ Michael Třeštík, Tvar 1, 13.9.1990, č. 28, s. 2

Literatura

  • Jiří Hůla (ed.), Rovnoběžky, průsečíky, sborník ke stejnojmenné výstavě, Národní technická knihovna Praha 2010, ISBN 9788090407237
  • Jiří Machalický, Vladimír Gebauer: Cesty, 55 s., Rabasova galerie Rakovník 2007, ISBN 978-80-87406-24-3
  • Jiří Hůla a kol., Vladimír Gebauer: Cesty / Wege, 51 listů, Poutník z Louštína, Petr Kotyk, Nové Strašecí 2006
  • Naděžda Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění 1 (A – M), Academia Praha 1995 (s. 208)
  • Michael Třeštík, Gebauer a Aubrechtová v Ostravě, Tvar 30, 1991
  • Zdena Čepeláková, Božena Vachudová: Aubrechtová – Gebauer, Ateliér 1991, č. 18
  • Jiří Hůla, Vladimír Gebauer, Gramorevue č. 12, 1988

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vladimír Gebauer (2013).jpg
Autor: Jindřich Nosek (NoJin), Licence: CC BY-SA 4.0
Vladimír Gebauer (2013)